Sowon

,,NENAPADLO VÁS NĚKDY TAKY, ŽE SE JEDNOHO DNE PROBUDÍTE A VŠECHNO BUDE JAKO DŘÍV?“… /// Když v Koreji korejská holčička potká korejskýho úchyla, nepřekvapí, že vypadá jako My Lai po ,,návštěvě“ Američanů. Pak je tu prostor pro znovunaučení se mluvit se svojí dcerou, probrat se problémy, který přijdou sami a který si nikdo z nás nedokáže představit. Dramatický drama pro silnější nátury, při kterým vám není dobře po těle (a nemusíte bejt ani v Koreji a potkat korejskýho…). Příběhově to totiž vcucne. Zvlášť, když máte děti. Rovnou říkám, že jde vo citovou vydíračku jako prase. I já(!) po ¾ hodině zvažoval, jestli koukat dál, nebo vyrazit do města hledat korejský úchyláky. Zvítězila touha po poznání a fakt, že ta holčička je hereckej nadčlověk. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Páč su kurva drsňák! 2.) Sledoval jsem případ ,,Natálka“. 3.) Pochopím, že na moudru: ,,Nejosamělejší člověk je nejlaskavější a nejsmutnější člověk se směje nejvíce, protože nechtějí, aby ostatní poznali jejich bolest“, něco je. 4.) Thx za titule ,,mevrt“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (05.05.2014)

Po dlouhé době jsem zase zabloudil do Asie. Na to jak málo šancí ode mě dostane, tak ji nemůžu křivdit, kvalitou to snad nikdy nebyl žádný propadák, spíš naopak. U So-won není problém dostat se do děje, protože má tak silný téma, který musí chytnout každýho diváka. Ta malá holčička byla úplně úžasná. Musí být složitý pracovat s dětmi ve filmech s takovou tématikou a vysvětlovat jim, co mají zahrát. Postupně mě film položil na lopatky a z vývoje vztahu mezi otcem a dcerou a opětovné nacházení cesty k sobě jsem prostě taky vyměknul, že nemůžu dát nižší hodnocení. Slabší povahy si určitě pobrečí. Já jen nedoporučuji koukat na film ve dvě ráno, po takové emotivní náloži se těžko usíná. 90% (28.06.2014)

So-Won predstavuje ďalší film z kórejského prostredia, ktorý nenechá ani jedno oko suché. Áno, pohráva sa s citlivými témami, ako dysfunkčná rodina, sexuálne napadnutie či nespravodlivosť, ale zaujímavou a originálnou formou. Čo spočiatku vypadalo ako obrázok vzťahu matky a dcéry, po brutálnom útoku naberá iný smer a príbeh sa sústredí viacej na zbližovanie So-Won a jej otca. Keď sa k tomu pridá citlivý, ale prirodzený režisérov prístup a presné herecké výkony, film sa dokáže dotknúť najvnútornejších pocitov a podnieti myslieť na to, čo je naozaj život. (02.06.2014)

Desivy snimek, na ktery uz mozna nikdy nebudu mit chut se podivat. Presto se jedna o neuveritelne dobre natoceny a hlavne zahrany film. Sceny, kdy mala Se-won je s Kokomongem ci dialogy s terapeutkou jsou neskutecne. Pokud si tento film nekdy pustite, nikdy na nej nezapomenete. Neni moc o cem k tomuto filmu psat... (01.09.2014)

Silné. Skutečně velice intenzivní zážitek (což mně bylo jasné už předem, tušil jsem do čeho jdu). Nevzpomínám, kdy mě naposledy něco dojalo tak, jako snaha otce resocializovat/vydobýt si důvěru (důvěru vůči jemu, vůči sobě samé, vůči světu (násilných) mužů) jeho traumatizované dcerky Sowon... Šel bych do plných (kdyby rozhodovaly jen emoce), neuvědomit si zpětně, že vůči mnohem sofistikovanějším, vyzrálejším (a tedy kvalitnějším) jihokorejským dramatům, které jsem za poslední cca půlrok vidět (jmenovitě Parazit a Vzplanutí), jsem tak velkorysý nebyl, tedy jsem se i zde spokojil "pouze" s hvězdičkami čtyřmi. Tím chci poněkud neobratně říct, že jsou pro mě tyhle přímočaré, maximálně návodné (SPOILER závěrečný soud: abychom se nezapomněli patřičné dojmout, každá z postav si může oči vyplakat SPOILER) východoasijské (pozdravy do Japonska) dojáky tak trošku guilty pleasure. 80% (16.05.2020)