Andělé hříchu

Velmi povedený debut mistra náznakového vyprávění sice oběma nohama tkví v klasickém vyprávění s příměsí noirových tendencí a melodramatického vyvrcholení, avšak přesto již své době dominuje nekonvenčně ztvárněným tématem, jenž spíše postupně odhaluje paradoxy vztahu dvou žen, jež zaujímají zcela opačný vztah k řeholnímu slibu a přesto je spojuje esenciální potřeba vzájemného pouta. I když jejich cíle spíše vyznívají pragmaticky, přesto se nakonec obě pronikají do nadpsychologických rovin milosti a odpuštění. Zajímavá analýza dvou povah výborně odhaduje hranici mezi dobrem a zlem a tím pádem se vyhýbá jakýmkoliv náběhům ke konstruované příběhovosti s přísně odlišenými stranami zajímavě rozehraného konfliktu. Některé scény jako by předbíhaly svoji dobu (s notným využitím civilních výkonů), například vnitřně velmi napjatá scéna nepodařeného úniku z vězení či závěrečná scéna na schodišti, stejně jako sympatická snaha o obrazově symbolické vyprávění. Přesto však této polomystické tématice více vyhovuje styl, ke kterému Bresson zamíří krátce po konci války. (20.01.2011)

Robert Bresson ve svém celovečerním debutu uvádí diváka do ženského kláštera otvírajícího svou náruč především propuštěným vězeňkyním. Na ose napínavého (bezmála kriminálního) dramatu zde citlivě navozuje atmosféru tohoto prostředí, které zobrazil v jeho plném imaginativním bohatství (dvě barvy řeholního roucha dokázal v dialogu s tvářemi sester, s prostředím, kterým se pohybovaly, naplnit nejrůznějšími tvary a významy), a konstruuje fascinující, legendaristicky laděné duchovní drama cesty lidské duše ke spáse. (Jen na okraj si zapisuji čtyři verše Alberta Samaina: "Ach! pod střechami z břidlí, pod luny pocely / těch čistých panen sen zřít v jasu jejich komnat / a jejich šíjí sklon, jak škapulíř je poutá / a jejich těla bez hříchů v běli těch postelí!..") (15.11.2009)

Mám trochu rozpolcené pocity, možná to bude tím, že nejsem věřící. Každopádně klášter, do kterého matka představená pašuje doslova a do písmene ženy právě propuštěné z bran vězení, kterým hodlá nabídnout novou životní cestu. Velmi zajímavé. Detaily kláštera a života sester slušně propracované, herecké výkony velmi dobré. No, ale to náboženské zanícení, které se dostavilo u hlavní propuštěné hrdinky, to už mi dost hraničilo k inklinaci k lesbickém vztahu. Tak tedy tři i když musím říci, že na dobu svého vzniku film určitě hodně silný. (08.10.2016)

Silný a dojemný příběh o poslání, touze pomoci, víře a lásce. A co se týče nepřijetí toho, kdo se odlišuje a vyčnívá, také zároveň kritický…tím spíš, když je obžaloba mířena do společenství jeptišek, tedy žen, které by, dle většinového očekávání, měly přijmout každého. Vadily mi trochu 2 věci: a) přišlo mi divné, že by ženě v té době (pravděpodobně někdy mezi světovými válkami) jen tak prodali zbraň b) měj jsem osobní problém s tím, že mi klášterní život nepřišel tak přísný v porovnání s tím, který mi byl představen např. v Příběhu jeptišky (možná, že kdybych zmiňovaný film nezhlédl, viděl bych to jinak, nevím). Na druhou stranu sesterská korekce pro mě byla něčím novým. Až na ty 2 (přiznávám, čistě subjektivní) výtky jde však o velmi kvalitní počin, tím spíš, že jde o Bressonův celovečerní debut, a v mých očích si zaslouží silné 4*. (16.08.2014)

Vpravdě spirituální film s pevnými principy katolické víry; pro někoho možná jen drama z ženského kláštera...Typický Bresson, pomalý, průzračný, nepřehrávaný, pravdivý, k samému smyslu života směřující. Tento film osloví asi zvláště ženy, s jejich vrozenou tendencí "pomáhat jiným". Ale v žádném případě nejde jen o film pro ženy. (22.10.2011)