Muška

Útlou knížečku od Georga Bernanose mám v knihovně už nějakou dobu, ale zatím jsem nebyla v takovém rozpoložení, abych po ní sáhla. Ale zpracování Roberta Bressona jsem si nemohla nechat ujít. A opět mě nezklamal. Jeho vyprázdněné, ale nikoliv prázdné podání, se mi vždycky zadře pod kůži. Jeho postavy se pohybují na okraji lidské společnosti, fascinovaně je sleduji, aniž bych k nim zahořela nějakou přílišnou sympadií nebo pochopením, často jednají pro mě nepochopitelně, odkrývají mi neznámý svět, ale stejně od nich nedokážu odtrhnout oči. Kamera je prostá, účelová, ale ne nezajímavá, odkrývá řesně to, co má divák spatřit. Dialogů není přespřííliš, hodně vypovídá obraz. Osamělost Mušky je zřejmá od prvních záběrů, je jako němá výčitka podobně jako Marie v Baltazarovi ... Nedivím se, že právě tento film přistál na seznamu 100 nejlepších francouzských filmů. (12.10.2018)

Zlo má dvě podoby. První je způsobování utrpení – druhým i sobě. Druhá, mnohem zrádnější, je nezájem o utrpení druhých, jež můžeme zmírnit. Ta druhá podoba zla je zrádná především proto, že mnoho lidí má pocit, že jakmile někomu momentálně neubližují, jsou automaticky dobrými lidmi. Avšak nezamýšlí se nikdy nad tím, jestli někdo v jejich nejbližším okolí nepotřebuje pomoc. Velmi podstatné je v tomto kontextu výraz nejbližší okolí – mnoho jedinců si myslí, že jakmile volají po vzdálené pomoci druhým (třeba tím, že projevují sympatie s chudými na druhém konci světa, etc.), automaticky je to činí lepšími (a aktivnějšími) lidmi. Nicméně překvapivě málo z nás si pokládá otázku, zda by nebylo možné zmírnit utrpení člověka, který je zde, který se pohybuje v naší blízkosti – v naší rodině, v okruhu známých, přátel, v rámci práce nebo školy. A nutno podotknout, že by často stačilo jen velmi málo. Vskutku, vhodně použité slovo, povzbudivý úsměv nebo vlídný rozhovor mohou ve správný čas a na správném místě dělat zázraky a jsem přesvědčen, že mnoho nešťastníků by být tímto způsobem mohlo být zachráněno například před sebevraždou nebo jinými hrůznými věcmi. Přesně o tomhle točil často Bresson filmy - o našem šíleném nezájmu – Muška je jako nevyslyšené volání o pomoc, absence malých skutků lásky, které by mohly znamenat mnoho dobrého a tklivý pláč nad světem, který nezúčastněne ponechává zlo bez potrestání a člověka jeho vlastnímu utrpení... (05.04.2018)

Já nevim, ve srovnání třeba s Baltazarem je tohle až příliš pesimistický, úplně, moc. Tady neni ani snad ani náznak světla, jenom totální, depresivní tragédie. No možná, náznak světla bude u Mušky samotný, její touze po lásce, ovšem o to hůř to dopadne. Třeba to bylo mým rozpoložením při sledování, takže se už těšim na nový skouknutí, zatim nemůžu dát plnej počet, už vzhledem k tomu, jak úžasně na mě působily jiný Bressonovo filmy (Kapsář, K smrti odsouzený..., Baltazar, atd.) (22.09.2009)

Při uvedení v televizi byla Muška charakterizována jako pochmurná metafora o společnosti, ze které zmizel Bůh. Zběžný, ale i hlubší pohled na dnešní svět nám potvrzuje, že země, ze kterých zmizel Bůh, vítězí nejen v životní úrovni, ale i v indexu štěstí a spokojenosti nad těmi, kde je Bůh nakvartýrovaný, kam se podíváš. Ty státy, kam se Bůh po éře sekularizace opět vrací, signalizují zhoršování životních podmínek a bezpečnostní situace. Tak jako Deník venkovského faráře je i Muška snímkem o sociální izolaci hlavního hrdiny a jeho pocitu osamění a nepochopení. Obě dosavadní setkání s tvorbou Roberta Bressona mě dovedla ke zjištění, že vychází z tak rozdílných ideových pozic, že bychom se patrně obtížně shodli i na počasí. Mám potíž i se strohou formou jeho děl - dramatické napětí je mu cizí, záměrně se vyhýbá emocím a filmovým efektům. Nemůžu mu ale upřít mimořádný cit pro filmový obraz. Je jedním z režisérů, kteří dokáží promlouvat obrazem, dialogy hrají jen okrajovou roli. Už pro tu výtečnou kameru si Bresson bez námahy tři hvězdičky obhájil. Celkový dojem: 65 %. (25.01.2021)

Opět - formálně a filmařsky dokonalý klenot, nádherná práce s detailem, ale příběh naprosto černočerný, jednostranně depresivní a bez jakékoliv naděje. Až by člověk řekl, že film natočil proti Bohu zaměřený filmař. Škoda, že se ve filmu o dívce Mušce nedozvíme něco víc kromě vnějších viditelných atributů. Přestože si po celou dobu Bresson pohrává s detaily a detailem všeobecně, chybí mi detail nějakých Muščiných tužeb, přání, skrytých snů, má-li nějaké. Jistě, touží po lásce, po pohlazení, vlídném slově, ale setkává se jen s odmítáním a fackami na jedné straně, a s pokryteckou hrou na lásku k bližnímu na straně druhé. A opět mi tato jednostrannost hodně vadila - jako kdyby neexistoval jediný skutečně hodný a dobrý člověk v celé vesnici. I ta učitelka zpěvu, která může mít v Mušce velký talent, ji místo pomoci jen trýzní a ztrapňuje... V podstatě ani nemám moc vřelý vztah k filmům s útrpnými hrdiny, kteří se potácí od ničeho k ničemu, nevědí, co chtějí, a pořád čekají, že se Něco stane, co rozhodne za ně (viz Děti noci např.). Pokud chtěli autoři pohnout svědomím francouzských diváků a nějakým způsobem vyjádřit katolické hodnoty, obávám se, že se jim to moc nezadařilo a jde spíše o medvědí službu. http://www.dvdextra.cz/dvd-kratke-recenze/muska.html (01.02.2010)