Pozůstalí

Dokonalá dramatická událost. Málokterý seriál mě rozložil, tak jako tenhle. Nemám k němu žádných výtek, herecký ansábl v čele s Justinem Therouxem nám společně se scénářem poskytli emoční koncert depresivní atmosféry. Bude vám na nic, budete brečet a jen mlčky přihlížet neovlivnitelným situacím. Na postavách vám bude záležet a budete se sami divit, jak moc dobře jsou napsané a rozvedené k dokonalosti. Mysteriózno tu slouží pouze k vykreslení světa, seriál se jím dále nezabývá a nerozvádí ho, protože ani nemůže, když nikdo neví proč a co se to vlastně stalo se dvěma procenty populace, a tak hlavní věcí na pořadu dne je vykreslení postav, jejich pocitů a vyrovnávání se s nastalou situací. Díky tomu seriál také působí mnohem vyjímečnějším dojmem, který by si měl každý pro ten neskutečný pocit mimořádnosti vychutnat. 9.5/10 (06.09.2014)

Nápadem poutavý seriál, ze kterého mi nakonec zůstala pouze vynikající hudba Maxe Richtera. Nepřístupné, chladné, podivně vyprávěné. Dal jsem tomu možnost a vydržel 4 díly s nadějí, že se to bude někam posouvat ale nestalo se tak. Věřím, že si v tom spousta diváků něco najde, já bohužel ne a v tomhle případě mě to trochu mrzí, protože mi chybí nějaká seriálová "stálice" která by chvilku vydržela. (23.03.2023)

Congratulationuju. Fakt má.málokdy se objeví něco, vyplněného postavami, které bych rád viděl už po pár minutách mrtvé. A tady je z toho celý první pilotní díl vznikajícího seriálu. Takže ne, tenhle díl mě nenalákal na očekávání každého dalšího dílu první série a následně čekání x měsíců na dotočení případného pokračování. Co postava, to psychopat. Drama / Fantasy / Mysteriózní / Hovadina (01.07.2014)

Rozhodně ne seriál pro každého... těžce pocitová věc, která může být pro lidi, co zcela postrádají jakékoliv empatické schopnosti, těžce nudná a roztahaná vydíračka.... ovšem pro mě, jakožto velice empatického člověka, se jedna o naprosto špičkově vystavěné drama s mnoha alegorickýma vsuvkama, fantastickýma hereckýma výkonama a hudbou, která dokázala i z několika plochých scén udělat neskutečně emotivní momenty. Už dlouho se mi nestalo, abych celou řadu shlédnul během dvou dnů. První série - 100% .... Druhá řada ještě přidala na atmosféře a scénáristické preciznosti a i přesto, že je poměrně odlišná od té první, je stejně tak dechberoucí. Závěrečnej díl je pak jedno z nejlepších seriálových finále co jsem kdy viděl. Pro Justina Therouxe chci Emmy a nemůžu žít bez další řady. Druhá série - 100% .... Opět zcela něco jiného, než jsme viděli v předešlých dvou řadách. Tvůrci ubrali na mystičku a tajemnu a přidali tunu podobenství, alegorií a filosofie a zabalili to do špičkově natočeného a neskutečně mistrovsky zahraného psychologického dramatu. Hudba to vše opět dovádí do výšin, které nelze popsat lidskou řečí a nelineárnost celého vyprávění není nic menšího než hotové mistrovské dílo. Během závěrečného dílu jsem se 3x emocionálně rozsypal a po skončení jsem věděl, že tento seriál mohu zařadit na první místo nejlepších seriálů, které jsem kdy viděl. Děkuji. Třetí série - 100% (27.09.2015)

1. SEZÓNA: Bacha na očekávání, a lepšího varování se vám v souvislosti se seriálem asi nedostane. Protože jakápak Lindelofova hra s divákem, jaképak mysteriózno, a jaké nezodpovězené záhady? O nic z výše vypsaného tu totiž vážně nejde. The Leftovers jsou psychologickým dramatem nového tisíciletí a uvěřitelným sci-fi v neuvěřitelných kulisách, které by nešlapalo bez parádních herců, jimž byl x hodin do podrobna vysvětlován scénář téhle lehce depresivní jízdy. Nehořekujme ještě za všechny, kteří zatím základní smysl seriálu nepobrali, a těšme se v opojném osvícení na druhou řadu. HBO má koule. 2. SEZÓNA: Takhle okázale sem teda asi ještě nikdy s ničím blbě nemachroval, ale vem to čert. Jsem na sebe totiž zatraceně hrdej. Na to, že se mohu ohlédnout zpátky a říct si: chápu to! Pochopil jsem ve vší skromnosti, o co tvůrcům šlo, docvakla mi brutálně sarkastická pointa 2. řady, modlím se v další pokračování. Jenže pozor. Nehádám se, že jsou Pozůstalí vesměs tak komplikovaným (a po myšlenkové stránce neobsáhnutelným) příběhem, až si v nich vlastně každý najde to specifické vysvětlení, jaké vyhovuje jemu: jasně, určitě. Za mě holt ale Lindelof všechno sakra dobře uzavřel; u mě osobně mu tahle hazardní sázka na to, že budu v pobavení jen pořád kroutit hlavou a na konci v úžasu prozřu, vyšla. Od finiše jsem čekal akci, napětí a hlavně osudovou tragédii biblických rozměrů. A je super si uvědomit, že přesně tohle také Daviesovi oba scénáristé (Perotta) naservírovali. Možná v trochu jiné dramaturgické formě než ve kterou jsem doufal, ale nevadí. (01.07.2014)