Jak jsme hráli čáru

Další snímek, vypořádávající se s rudou minulosti naší společné republiky. Opět před srpnové týdny a měsíce a opět osobní i rodinné osudy. V tomto případě má ovšem film velmi slušnou úroveň, až na pár trochu laciných míst a také možná přehnané chování některých dětí (banda černogardistov by se spíše hodila do filmu z konce druhé sv. války) se jedná o velmi autentickou podívanou do minulosti. Ukázkové vedení dětských herců je základem kvalit celého snímku a může být inspirací pro mnoho jiných tvůrců. Slovenština, čeština maďarština, skvělá režie i velmi slušné vyprávění Petrova příběhu, jehož dospívání se díky době velmi urychlí a jeho morální priority se stávají silnějšími než u většiny dospělých. (02.01.2016)

Jak Jsme Hráli Čáru je "mnoho věcí", ale rozhodně není "Pelíšky po slovensku". A těmi mnoha věcmi myslím to, že je velmi široce rozkročený nad řadou silných témat, z nichž většinu sice jakoby rozvine, ale jede epizodicky jen po povrchu a nikam se nedovine (mentálně zaostalý spolužák, šikana, smrt, ...). A hlavní linku, kterou zdobí mistrovští Milan Lasica (který se naštěstí zvládl sám nadabovat do češtiny) a Libuše Šafránková (v roli babičky, která mi nevím proč výrazem připomínala Stellu Zázvorkovou a herecky nejsilnější momenty Heleny Růžičkové - a navíc to s přehledem "dává" i maďarsky, což je vpravdě historický moment:)), scénáristi s režísérem kdo ví proč "přizdobují" nesmyslnými spinpointy a naprostými haluzemi, které se prostě stanou a vůbec nic z nich nevyplyne (ztracenou pistoli nikdo nehledá, ztracené udavačské svazky, které nikdo nehledá, a jejichž přečtení rezultuje v jedinou páně Lasicovu větu, načasování hlavních událostí, ...). Od starého harcovníka jako je Juraj Nvota bych čekal výrazně větší dávku tvůrčí jistoty. Film má své silné momenty, a závěrečná scéna je emocionálně jako něco z vrcholných chvil Smrti Krásných Srnců nebo Tiché Bolesti - nebo závěrečného voiceoveru z Pelíšků. Ale celkově dost trpí slabou dramaturgií, a aby toho nebylo málo, tak i pro českého diváka nepochopitelným dabingem ze slovenštiny, který je až příliš vidět (ano, vidět), aby se to dalo přejít mlčením. Takže je to ve výsledku tak na "čáře" mezi 60 a 70%. Ale za tu sehranou prarodičovskou dvojku se uvolím dát vyšší známku. 70% (14.06.2016)

Každý mám právo na ohlédnutí a zpracování svých dějin. Ano, filmů o dobách minulých bylo natočeno mnoho. Ale těch slovenských zase tolik není. Nesrovnávám ani s filmy, ani s předlohou, dokonce ani s předchosími filmy Juraje Nvoty. S komentářem jsem čekala, až uvidím i slovenskou verzi, kterou tímto všem doporučuji. První část příběhu se odvíjí v pomalém tempu, To podstatné přijde až v poslední třetině. Silné okamžiky, které dají smysl prvním dvěma třetinám. Pátou hvězdičku přidávám, protože tak nízké hodnocení si tento film nezaslouží. Ťažké su lúčenia, ťažké su návraty, keď nemáš kam. (03.01.2016)

Film so skvelou vypravou kedy je evidentne, ze si tvorcovi dali zalezat na vsetkych detailoch, ale ustredna zapletka mi prisla dost nudna a nevylolala vo mne ziadne emocie. Asi za to môzu detski herci, ktori mi prisli velmi slabi a bez stipky roztomilosti. Na druhej strane, herecke legendy ako Lasica a Safrankova su skveli. Rovnako bolo prijemne vidiet kopu dalsich slovenskych hercov hrat v niecom lepsom ako su tie nase tradicne Panelaky a dalsie nekonecne srackoidne serialy. Len kvôli nim sa oplati tento SK pokus o mix Obecnej školy a Pelíškov aspon raz vidiet. 5/10. (01.09.2015)

Nečakal nič, išiel som na prázdno. Čo som dostal? Ako prvé dvoch svojich obľúbencov (Lasica, Vetchý), a ako druhé príjemný rodinný filmík na nedeľné odpoludnie:). Netreba čakať nejakú veľkú výpovednú hodnotu, ale popri novo-chystaných bobovreskoch bude tento movie pán aka seňor aka gróf alebo hocikto s vyššou mocou:)! Išiel by som možno o trošku hodnotením nižšie, ale jebkať. Toľko málo sa tu toho deje, že slovenskú kinematografiu musíme oceňovať trochu inak:). PS: nezávidím bratom čechom že to dostali predabované, akože wtf:)!? Nazdar (19.01.2015)