Jak jsme hráli čáru

Pekny film, ktery se odehrava ve druhe polovine sedesatych let minuleho stoleti. Ve filmu neni moc dejovych zvratu, ale je celkem zajimave sledovat kazdodenni zivot deti v pohranici. Milan Lasica je vyborny a da se rict, ze na nem stoji cely snimek, zdatne mu sekunduje i slovensky a madarsky mluvici Libuse Safrankova, Ondrej Vetchy ci Ondrej Maly v mensi roli. Nejedna se o dilo, ktere trvaleji zustane v mysli divaka, ale na jedno, dve zhlednuti nemuze urazit. Kazdopadne me Juraj Nvota prijemne prekvapil. (02.01.2016)

Film so skvelou vypravou kedy je evidentne, ze si tvorcovi dali zalezat na vsetkych detailoch, ale ustredna zapletka mi prisla dost nudna a nevylolala vo mne ziadne emocie. Asi za to môzu detski herci, ktori mi prisli velmi slabi a bez stipky roztomilosti. Na druhej strane, herecke legendy ako Lasica a Safrankova su skveli. Rovnako bolo prijemne vidiet kopu dalsich slovenskych hercov hrat v niecom lepsom ako su tie nase tradicne Panelaky a dalsie nekonecne srackoidne serialy. Len kvôli nim sa oplati tento SK pokus o mix Obecnej školy a Pelíškov aspon raz vidiet. 5/10. (01.09.2015)

Takéto retrofilmy z obdobia socializmu a okupácie v Československu mám rád, obzvlášť keď majú svojský komediálno-dramatický nádych ako tomu bolo aj v tomto prípade. Film navyše mohol budovať svoju kvalitu na rozmanitom detskom svete, ktorý sa vyznačuje osobitou kombináciou naivity, nevinnosti a nebojácnosti. Takže na tomto sa dal postaviť naozaj sľubný filmový zážitok. A tak sa aj stalo! Malo to v sebe viacero kontrastov, ktoré sa navzájom dopĺňali. Sofistikovaný humor (občas dokonca až príjemne sarkastický) pekne kontrastoval s ťaživou atmosférou doby, ktorá vytvorila podklad pre celý príbeh. Takže to ako celok hodnotím veľmi pozitívne, hoci som čakal aj nejakú silnejšiu zápletku, ktorá by ten film potiahla ešte na vyššiu úroveň. Pretože takto to bolo viacmenej do veľkej miery len vykreslenie reálií danej doby prostredníctvom detských očí. P.S. Film som našťastie videl v origináli (a absolútne nechápem na čo je dobré to dabovanie do češtiny, ktoré musí poriadne ubrať z celkového dojmu). (06.11.2017)

Nepochopím, proč se slovenské filmy u nás dabují. Pokaždé to filmu ubere na uvěřitelnosti. Na druhou stranu – Jak jsme hráli čáru je skvělý už z podstaty. Dlouho jsem se nesetkal s tuzemským (popřípadě slovenským filmem), který by vážná témata (zde období komunismu) byla vyprávěna neotřelou formou v očích dítěte. Juraj Nvota našel díru na trhu a udělal to zatraceně dobře. Atmosféra byla skvělá, všechno to bylo krásně upřímné, lidské, byla radost na podobný film koukat a musím říct, že jsem si ho díky tomu moc užil. Skrytá perla v československé kinematografii, která si zaslouží lepší hodnocení než to, jaké tady aktuálně má. (25.08.2020)

Když jsem po pár minutách zjistil, že koukám na předabovanou verzi (ze slovenštiny!) filmu, tak jsem se docela zhrozil. Ten dabing je místy fakt dost děsnej, ale jinak se jedná o příjemné filmové překvapení. Je to trochu epizodické, trochu vykonstruované, ale taky milé a myslím, že i dobře dobu vystihující (což ale úplně neposoudím). Vizuálně televizně působící, ale herecky velmi přirozené - zejména trojice Lasica, Šafránková, Vetchý. Ale i děcka v pohodě, zejména "pomalejší" kamarád hrající očima. Celkově po emoční stránce je to skvěle zvládnuté, i když pravda, místy za cenu již zmiňované určité vykonstruovanosti. (21.03.2019)