Jak jsme hráli čáru

Nové Pelíšky se nekonaly, ačkoliv se o to Nvota snažil seč mu síly stačily. Příběh je sice situován do stejné doby, ale chybí mu nadhled a snaha o vtip tu vyznívá dost křečovitě. Naopak místy film působí depresivně, což by sice nebylo od věci, vzhledem k té svinské době, ale ve zvoleném formátu to působí nemístně. Z herců potěší pár známých, leč ne zcela využitých tváří a překvapí i výkon malého Richarda Labudy. Z toho kluka jednou něco bude. Na jedno podívání OK, ale jinak nic, k čemu by se člověk v budoucnu vrátil. 50% (29.06.2015)

„A PŘÍŠTĚ, AŽ BUDEŠ UTÍKAT, TAK SE PORAĎ SE MNOU…“ /// Sázka na vyzkoušený. Obecná škola, Pelíšky, Vyprávěj… retro kusy nejenže táhnou, ale není li scénárista úplnej debil, mají i vo čem vyprávět. Tenhle (snad to měl bejt) hořko-úsměvnej snímek ovšem nepřináší zhola nic novýho a spíš parazituje na dříve uvedenejch. Klukovský hry přebijou ty dospělácký a jediná silná scéna není natočená, ale ozvučená. Inu což, za málo peněz, přiměřeně muziky. 3* z nostalgie. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu založit oddíl komunistický mládeže. 2.) Vzpomínám, jak jsem zasněně hleděl „za kopečky“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (03.06.2015)

Som trochu sklamaná z tak nízkeho hodnotenia, ktoré si podľa mňa tento film nezaslúži. Zdá sa, že jeho divácky úspech je významne ovplyvnený tým,či bol vzhliadnutý v pôvodnej alebo predabovanej verzii. U mňa v pohode po všetkých stránkach. Detskí herci to utiahli k spokojnosti a vedľa skúsenejších hercov vyzneli prirodzene, tak ako aj samotné dialógy, čo býva najväčší problém v slovenských filmoch v poslednej dobe. Pišťánek po obsahovej stránke poskytol autobiografické zápisky z detských čias, spomienky na vzťahy k vrstovníkom, k starým rodičom, k vlasti a tento príjemný spomienkový obraz prostredníctvim detskej optiky sa podarilo Nvotovi uchovať. Nekomplikovaný dej, priamočiare herecké výkony a "malá životná dráma" podaná humorne aj vážne, bez zbytočností a jednoducho. (18.01.2015)

Nečetl jsem předlohu, tak nechci soudit, kdo zakopal psa  z pořadu Věřte nevěřte. Protože ano, Rukojemník je lidsky přitažlivý a co do charakteristiky i charakteru svých postav příjemný a uvěřitelný příběh, ale dějí se jim občas poněkud příliš podivuhodné věci (ztracený spis STB, ztracená pistole, pohraničníci v akci na čáře nechávají bez povšimnutí čumily...). Potlačím-li však v sobě suchara, musím si přiznat, že takové pohlazení po duši, kde i "zlý" komunistický pohraničník je jen člověk, zapřisáhlý komunista jen otcem nemocného kluka, postarší ale pořád sexy učitelka si čte Casanovu pod katedrou a kluci zažívají všelijaká dobrodružství,  na mě prostě vždycky bude působit dobře.  Film, který sice kritizuje dobu, na jejíž tisíckrát v naší (československé) kinematografii odhalenou tvář snad již nelze vyrýt další jizvu, ale ve svém důsledku tu nakonec to čtyřicetileté jho není tím podstatným. Podstatným je smutek  dědy, který vrací syna rodičům po velmi dlouhých "prázdninách". A tak jsem se postupně proplakal až k pěti hvězdám. Přiznám se, že ta pátá je za Libušku, jejíž laskavé  herectví v Rukojemníkovi naposledy zazářilo. (10.06.2021)

Přiznám se, že jsem tušila, že film bude pouze odvarem Pelíšků a Báječných let pod psa. Ale chtěla jsem si připomenout Libušku i pana Lasicu. Příjemně překvapil malý Labuda a užila jsem si pár dalších herců, např. Tobias, Malého a Nogu. Vetchý mě v roli majora nijak nepřekvapil, zahrál ji dobře, ale pro mne už je dost "okoukaný". Doplnění o maďarštinu bylo oživením. Potěšilo mne, že alespoň druhá část snímku měla větší spád. (12.08.2021)