Jak jsme hráli čáru

Film mě docela zklamal. Podivně zpracovaný námět, v kterém se prolíná pravda se smyšlenkami. I podle mě dal korunu tomuto dílu český dabing. Je až směšné uvádět jako důvod, že by slovenštině dnešní děti nerozuměly. Nemáme strach pouštět dětem filmy v angličtině, ale obáváme se, že by nezvládly slovenštinu. Většinu pro ně neznámých výrazů by pochopily z kontextu. Také by se mohly zeptat rodičů nebo prarodičů a v nejhorším případě si neznámá slova vygůglit. (31.05.2016)

Skvělé herecké výkony se zde setkávají s chatrným scénářem, což ve výsledku z filmu dělá průměrný film s ústředním dětským hrdinou odehrávajícím se od prosince 1967 do srpna 1968. Škoda nedovyprávěného příběhu podivína Honzy, škoda nedotažení Černé gardy. Zdá se mi, že Jak jsme hráli čáru byl natočen jen kvůli posledním pěti minutám a z prvních devadesáti minut se vytvořila jen vata, aby film měl tu správnou stopáž. Nicméně, jak už jsem napsala, Milan Lasica a maďarsky nadávající Libuška Šafránková jsou perfektní a malý Richard Labuda mě příjemně překvapil svou přirozeností a civilním herectvím. Vánoční slohovky film skvěle uvedly a byla škoda, že v podobném duchu se film neodehrával dál. (01.06.2015)

Dětská nevinnost a krutost. Někdy se střetnou, někdy bojují bok po boku.. Dají se tomu vytknout dramaturgické přešlapy a s tím související potíže s kompaktností a hloubkou vyprávění, ale na dětskou optiku, co někdy zpětně bere i to hořké se sladkou příchutí, jde svést kdeco. Tu čtvrtou hvězdu v mých očích zajistil „kachyňovský“ konec, kdy se pod patronací pána Lasici vyprofilovalo, jakým požehnáním je mít „starého otca“, který vám něco předá a vyjma klobouku to nejsou hmotné statky.. (25.01.2024)

Tak bohužiaľ. Skutočne ešte potrebujeme v súčasnosti rozprávky o socializme? Nepotrebujeme o ňom už aj umelecké filmy? Ale dobre, lenže to by musel byť Nvota viac ako remeselník, ktorý iba pretavuje riadky scenára do obrázkov bez akejkoľvek snahy o invenciu. Postavy sú jasne zaraditeľné už od začiatku, skutočná zmena prichádza iba pri jednej z nich a aj tá pôsobí vykonštruovane. Prvých 70 minút sa v podstate nestane vôbec nič, potom zrazu film dostane až zbesilý spád a znova, pôsobí to vykonštruovane. Pritom je zrejmé, že kniha mohla poslúžiť na skvelú adaptáciu, ktorá sa mohla stať klasikou. Lenže to by musel totiž niekto iný ako ten, čo nás už obdaril dvoma absolútne priemernými filmami z týchto dôb. Taký otec Petra je značne nesympatický, jeho odchod v minulosti sa tiež nezdá byť morálne podľa filmu v poriadku a ja by som radšej zostal s dedom, aj keď za tou nesprávnou stranou plotu. (01.01.2016)

Takéto retrofilmy z obdobia socializmu a okupácie v Československu mám rád, obzvlášť keď majú svojský komediálno-dramatický nádych ako tomu bolo aj v tomto prípade. Film navyše mohol budovať svoju kvalitu na rozmanitom detskom svete, ktorý sa vyznačuje osobitou kombináciou naivity, nevinnosti a nebojácnosti. Takže na tomto sa dal postaviť naozaj sľubný filmový zážitok. A tak sa aj stalo! Malo to v sebe viacero kontrastov, ktoré sa navzájom dopĺňali. Sofistikovaný humor (občas dokonca až príjemne sarkastický) pekne kontrastoval s ťaživou atmosférou doby, ktorá vytvorila podklad pre celý príbeh. Takže to ako celok hodnotím veľmi pozitívne, hoci som čakal aj nejakú silnejšiu zápletku, ktorá by ten film potiahla ešte na vyššiu úroveň. Pretože takto to bolo viacmenej do veľkej miery len vykreslenie reálií danej doby prostredníctvom detských očí. P.S. Film som našťastie videl v origináli (a absolútne nechápem na čo je dobré to dabovanie do češtiny, ktoré musí poriadne ubrať z celkového dojmu). (06.11.2017)