Kruté radosti

Táňa ako mladé zubaté dievča Valentína znovu niečo ukázala a nebol to len intímny kúsok tela, ale aj slušný výkon ako žena troch mužov. Príbeh v štýle ľúbi alebo neľúbi trochu nudil, možno bolo nutné sa do neho viac ponoriť, ale na slovenský film príjemný zážitok. –––– Pán farár, je ľúbiť hriech? (06.07.2014)

Nvotu mám naozaj veľmi rád. Aj ako herca a aj ako režiséra. Myslím si, že so Šulíkom patrí k tej malej skupine tvorcov, ktorý sú produktívny, osobitý a na ich diela sa dá pozerať. Na Kruté radosti som sa tešil, ale namiesto uceleného príbehu som dostal mozaikovitú schematickosť rôznych postáv, ktoré sú späté prostredím. Lenže nejaký výraznejší presah som u nich nenašiel. Jednak je to preto, lebo ten mikrosvet je naozaj zobrazený len sporadicky a tiež preto, lebo emócie tak potrebné pre stotožnenie som tu nenašiel. Som rád, že Vetchý, Mikulčík aj výborná Pauhofová sa nestrácajú v návale sentimentu, ale ten bude pre mňa vždy potrebnou súčasťou keď príde na zobrazenie emócií. Kruté radosti sú o nedospelých ľuďoch, samote a možno aj tom zle v každom z nás, ale spôsob akým to Nvota zobrazuje je príliš odťažitý aby sa vytvorila potrebná katarzia. Kruté radosti sú tak síce pekne natočeným, ale emočne chladným filmom. Pre mňa skôr sklamanie. (30.03.2013)

Krásný příběh o dítěti, které ze všech dospělých sejme jejich faleš a pokrytectví, ale samo si přitom vyrobí první "dospělou" jizvu. Škoda, že si tvůrci víc nepohráli s atmosférou maloměsta, a věčná škoda, že ve snaze po pozitivním konci nakonec vyrobili tak nepochopitelný a nesmyslný závěr, který do značné míry popírá celou jejich dosavadní snahu. Jinak herci jsou výborní - od Táni Pauhofové přes Ondřeje Vetchého až třeba po Milana Mikulčíka! (10.02.2003)

Juraj Nvota se učil od těch nejlepších. Ale s vlastními celovečeráky přichází poměrně pozdě. Po Krutých radostech vznikají jen filmy Muzika, Eštebák a Rukojemník, což není mnoho. Nicméně odvážný námět a první dospělá role Táni Pauhofové činí z Nvotova debutu nezapomenutelný zážitek, který zůstává dlouho v paměti. Předválečný život na slovenské vesnici připomíná osudy lidí z Palánku tak, jak je zachytil Ladislav Ballek. Osudy lidí určují jejich základní potřeby a pudy, emoce jsou čisté, ale nestálé. Ondřej Vetchý nepůsobí jakkoli nevhodně a skvěle zapadá do toho slovenského obsazení. Výprava je funkční. (12.11.2021)

Spíše než komedie je to velmi podprůměrné drama, které se snaží udělit hlubší význam divákovi. Přihlouplá postava neschopného chlapa, který se zjevně neřídí heslem "co si nadrobíš, to si sníš"(hraje ho Vetchý) se díky své neschopnosti uchýlí ke lži. Jeho dcera (zjevně z nějakého nejapného úletu) "díky" smrti její matky přijíždí do městečka kde žije její biologický otec, ale protože se mu nechce se o ni starat tak ji svěří svému kamarádovi jako jeho údajnou "neteř". Hloupoučká zrzatá slečna hledá sama sebe,zdárně rozvrací vztahy a zamiluje se jak do svého "strýce" - shodou okolností také ředitele místní školy, který ji zachránil před křesťanskou internátní školou a vzal ji k sobě domů a také do učitele. Ke konci filmu si s ním dokonce uletí a pak jede studovat do Prahy. Vrací se se slovy - "Přivezla jsem vám z Prahy Plzeň!" a tím film končí - zbytečné, nudné a o ničem. Oceňuji pouze herectví pana Ondřeje Vetchého a dohromady miniroličku(asi minuta) Zuzany Kanócz. (20.11.2012)