Amores perros - Láska je kurva

Tři povídky. Tři kruté příběhy využívající psy jako katalyzátory mezilidských vztahů. První z nich je o touze. Octavio se zamiloval do své švagrové a začne využívat nekontrolovatelnou zvířecí sílu: k tomu, aby zbohatl a aby ho jeho vyvolená milovala a zatoužila po lepším příštím. Druhá povídka je o osamělosti a sebezničení vztahu. Krásná modelka začíná žít s postarším byznysmenem, který kvůli ní opouští rodinu, ovšem záhy se jí zhroutí celý svět i kvůli tomu, že se její chundelatý vometák propadne pod podlahu luxusního apartmá. Třetí pak pojednává zejména o ztrátě. Bezdomovec starající se o opuštěná zvířata má v sobě díru v podobě ztráty dcery. Všechny tři spojí krutá autonehoda v přelidněném Mexico City. A vždy je do jejich osudu nějak zapletený pes. Když se v jednom z nich stává čtyřnohé zvíře jakýmsi hafajícím přízrakem rozpadajícího se vztahu, diváka mrazí. A nemrazí ho jednou. Alejandro González Iñárritu rozhodně nepřináší nějakou sladkou limonádu. V úctyhodné stopáži šokuje hned několikrát. Hlavní město Mexika tepe životem, je drsné, špinavé, plné korupce a kriminality. Tvůrci jsou velmi intenzivní, scény surové, scénář rafinovaný. A herci naprosto přesní a přirození. A celé to dokonale funguje i po letech. (03.03.2019)

Ždibínek ze začátku a větší část konce mě trošku nudila. Je to zajímavé, ale vyprávění o modelce a lékaři mě zaujalo úplně nejvíce. (A jak to tady čtu, jsem sám :-) I když mi zápletka s autohavárií docela připomněla 21 gramů, jinak bych asi nevytknul už téměř nic... VÍŠ, JAK ROZESMÁT BOHA? VYPRÁVĚJ MU O SVÝCH PLÁNECH... (10.01.2005)

Amores perros je film, který asi neumím ohodnotit a nedokáži ocenit. Tři příběhy odlišných lidí, která se spojí jedním okamžikem. Nemůžu upřít, že to má jisté kvality, krásně do sebe vše zapadá, ale upřímně, dvě a půl hodiny jsem trpěla… od první scény, až do konce. Tři příběhy, které jsou vždy poznamenány psím příběhem. Už víte, kam mířím? Bylo mi úplně jedno, jak ty lidi dopadnou, ale dívat se na trápení psů mě na začátku tak poznamenalo, až se mi udělalo zle a pak to bylo pro mě také čiré trápení. Už vím, proč jsem se mu tolik let vyhýbala. A každý kdo mě zná, ví, co jsem musela prožívat. Btw. Poslední příběh byl pro mě ten nejsilnější! --- Hodnotím tedy symbolicky průměrem! (18.06.2018)

Ano je to neotřelé .... poletující kamera, prolínání dějových rovin, klipový střih. Bohužel mi chyběl buď větší nadhled nebo pořádná myšlenka. Těžko řadit film k nezávislému polodokumentu, těžko ho řadit k mainstreamu (i když k němu má daleko blíž). Pravdou je, že většinou mám radši původní tvorbu autorů, ale 21 gramů je přece jen o něco lepší. (08.01.2005)

Jelikož mám opravdu ráda tvůrčí dvojku Gonzáleze s Arriagou, tak jsem byla hodně zvědavá na jejich první společný počin a opět nezklamali. Dostala jsem přesně to, co jsem od nich čekala, čili syrový a nepříjemný film, který předkládá život takový, jaký je. Opět ve filmu sledujeme několik příběhů, které se vzájemně proplétají, každý příběh zobrazuje jiný druh lásky, ale výsledek je úplně stejný. Tohle není film na nedělní odpočinkové odpoledne, je třeba se připravit na pořádnou dávku deprese. Velkou roli ve filmu hrají psi, pro milovníky psů tento film určitě není zrovna lehký oříšek, já si však ani jednou za film neřekla: "fuj, to je hnusné, to už je moc", prostě jsem to brala, tak jak to je, jako tvrdou realitu. Na plný počet to není, protože film si nedokázal po celou délku udržet laťku, kterou nastavil v první části, ale jelikož jde o Gonzálezův režijní debut, nelze nic jiného, než smeknout. Film, který určitě doporučuji, za vrchol této dvojky však stále považuji "21 gramů". (06.04.2012)