Macbeth

Sociopati typu verbala (mnohočetný živočišný druh mezi námi) samozřejmě tohle neocení, tohle je pouze pro citlivé lidi, kteří dokáží ocenit celuloidovou řeč zvanou film, která vás zavede do časů, kdy se ještě vyprávělo obrazy a nedělaly se umělecké kompromisy. Skromná výprava je tu naopak trumfem, tady se nehraje na mnohočetné davy a rozmáchlou produkci, ale na kompozice a at-mo-sfé-ru. V tomhle ohledu jsem si fantasticky užil zejména první polovinu, do momentu, kdy je Macbeth jmenován králem. Vizuální stránka filmu je tak jedinečná, že je vlastně úplně jedno, jestli předlohu napsal Shakespeare, nebo jiný divadelní titán. Jsem teď fakt upřímně zvědavý na ´Assassins Creed´, protože Kurzelův filmový jazyk je úplně neslučitelný s herní poetikou assassína, který běhá po střechách a skáče do kupek sena. (08.06.2016)

Stalo sa to, čoho som sa obával. Áno, je to tak, je to Macbeth na plátne. Čiže Macbeth rozprávaný rečou divadelnou, čo sa týka dialógov, a rečou filmovou, čo sa týka vizuálu. No a mne tento dvojí prístup nesedí. Ten vizuál je nie nepodobný Scottovmu patetickému a ultraprefiltrovanému prístupu v Kráľovstve nebeskom, lenže ten doprevádzalo slovo relatívne prirodzene hovorené. Tu tomu tak nie je, sledujeme divadelné herecké prejavy. K tomu epické zábery škótskej prírody a postupom času, ako pribúda krvi na rukách Macbethových, tak sa farbí do červena aj škótska obloha. Pátos kvapká z plátna jedna radosť, až ho nerozoznať od depresívnej atmosféry. Pri sledovaní Wellesovej adaptácie som si hovoril, že raz by som si len tak pozrel nejakú súčasnú verziu, kde by som sa mohol pokochať záverečným desaťtisícovým nájazdom anglickej armády. Kurzel nám takýto ústupok mainstreamu nedopraje, ale skutočný zmysel tohtoročnej aktualizácie mi jeho film nedokázal. Alebo ako hovorí Robo Roth, načo si dokazovať, že niečo, čo funguje na divadelných doskách, bude fungovať aj na plátne. Jedine že by Macbeth odrážal súčasnú politickú situáciu vo svete, ale na nič som neprišiel. 70% (30.11.2015)

Velmi přesvědčivé, literární zpracování. Ještě teď mi při pomyšlení na něj naskakuje husí kůže. Co člověk všechno udělá, při nezkrotné touze po moci, to předvádí, (opět) skvělý Michael, v celé své herecké kráse. V příběhu, starém několik set let, ale dovolím si tvrdit, že pro lidstvo,(bohužel) neustále aktuálním. A k tomu ta hudba a ty nádherné přírodní scenérie…., nezapomenutelný zážitek. (01.02.2016)

Celou dobu mě tenhle film neskutečně štval. A je to proto, že ve skutečnosti v sobě skrývá zajímavý potenciál a jeho pojetí by v rukách nějakého dobrého režiséra mohlo fungovat opravdu výborně. Jenže. Film se tak nějak honosí tím, že je skvěle vizuálně ztvárněný. To podle mého není ve skutečnosti pravda. Jedna věc je totiž umět natočit obrazově strhující videoklipovou sekvenci, věc druhá je pak umět dělat kinematografii. Macbeth je ve skutečnosti po celou svou dobu zaplněný právě těmi krátkými videoklipy. Hromada slow mo, hromada rádoby lyrických záběrů, které by zřejmě měly odkrývat duši postav a jejich rozpoložení. Jenže tohle není Malick a podobné pokusy celý film naprosto potápějí a dělají z něj něco na způsob vizuálně hezkého studentského filmu, který ale nedokáže držet pohromadě a vyprávět filmový příběh. S tím souvisí i absolutní pomíjení práce s mizanscénou. Žádné druhé plány, žádné dotváření charakterů postav za pomoci jejich prostředí. Jen a pouze neustále roztřesená kamera, jakoby se Macbeth pokoušel celé 2 hodiny dobýt pláž Omaha. 4/10 (08.11.2016)

Ze všech filmů, které jsem loni minul v kině, nejvíc lituji Macbetha. Čím je Valhalla Rising pro seriál Vikingové, tím je toto pro Last Kingdom - stejně dokonale audiovizuálně podmanivé, jen toto navíc stojí na kvalitním a nesmrtelném příběhu. A navíc je to libozvučné lingvistické porno mezi středověkými řezníky. 9/10 (13.02.2016)