Macbeth

Potenciálně ohromující filmový zážitek pohřbívá neschopnost odhodit divadelní řetězy a nekompromisně odvyprávět Macbethův příběh čistě pomocí filmových prostředků. Což je velká škoda, protože Kurzel evidentně zvládá vyprávět obrazem (a na Assassin's Creed se stále moc těším), má k dispozici nesmrtelnou předlohu a herce, kteří dokáží s gustem prodat i kostnaté repliky ve staroangličtině. Tento Macbeth mohl být velkolepou shakespearovskou aktualizací, která by legitimovala potřebu vyprávět klasikovy nadčasové příběhy i dnes. Zůstal ale na půli cesty mezi odvážným novým uchopením a poklonkováním předloze. Ve vizuálně nesmírně syrovém a působivém podání, které ale není prodané patřičným způsobem a brzdí jej přemíra divadelních monologů. Samozřejmě zabíraných v detailu. Škoda. Vykašlat se na původní jazyk a udělat z Macbetha nekompromisní fantasy ze skotských blat, asi bych slintal blahem. 65 % (14.08.2016)

Docela dobře jsem nechápal, proč tam tvůrci tolikrát vecpali motiv konce rodu, smrti následníků a tím vlastně pozměnili vyznění filmu, kdy se Macbethova touha po moci stává jen jedním z motivů jeho duševního magorismu první třídy (viz. scény s mrtvými dětmi, které Shakespeare rozhodně nenapsal, maximálně tak zmínil), ale pravda je, že je to na druhou stranu docela osvěžující, obzvlášť vzhledem k tomu, že tahle adaptace používá archaické, těžkopádné dialogy věrné předloze, což je pro mě rozhodnutí rozporuplné, protože na pár místech ty dialogy prostě smysl nedávají, protože odkazují k výjevům, které se do filmu nedostali. Co za to ovšem stojí je vizuální ztvárnění, které dokáže z herecky dobře natočených scén udělat něco... No prostě super, chápeme se? Dokonce tak, že to dokáže napravit i mizernou práci s choreografií v úvodní bitevní scéně (žádné štíty, žádná kopí... Vážně?). Asi bych ocenil, kdyby tam různé hrátky s kamerou a barvičkami byli častěji, takhle celý film de facto jen rámcují, ale i tak je to skvělé. Kurosawovo Krvavý trůn se mi přesto líbil víc (20.08.2016)

Pro koho byl vlastně Macbeth natočen? Znalec v něm žádnou nadhodnotu oproti originálu nenalezne, naopak bude utvrzen v tom, že jeho správné místo je v hledišti divadel. Méně obeznámenu divákovi se zde také vřelejšího pojetí nedostane. Akorát skalní fanoušci herců by si při pohledu na výborné obsazení mohli přijít na své. Nová verze slavné hry totiž nepřináší rychlejší tempo ani originálnější pojetí. Jedinou změnou je, že velkodušné rozhovory postav vyměnily prostředí divadla za reálie skotské vysočiny. Shakespeare je náročný už sám o sobě, tak nechápu, proč je ještě natahován dlouhými zpomalenými záběry na sychravou krajinu či tváře zdeptaných herců. V konečném součtu se proto jedná o skvěle vypadající drama, které však všem zúčastněným od diváků po Macbetha přináší jedině utrpení. (29.01.2016)

Bohudík za každou filmovou adaptaci stokrát převyprávěné legendy, která nejde cestou divácky atraktivního, "realistického" originu. Místo odkazů k současné společensko-politické situaci a "vědeckého" vysvětlení nadpřirozených jevů, k čemuž se uchyluje např. úmorný Exodus, přichází Macbeth s básnickou shakespearovštinou a vysokým důrazem na stylistickou expresivitu. Pokud se v některých rozpačitých reflexích filmu zmiňuje, že se návrat k tradici neslučuje s moderní, snyderovskou post-300 stylizací, podle mě to není pravda. Obě polohy spolu naopak dobře ladí, protože každá svým způsobem přispívá k výrazně uměleckému pojetí snímku. U dialogů není tolik důležité to, že posouvají děj (který řada lidí zná), ale že mají silný poetický rozměr. Taktéž styl se přiliš nepodřizuje požadavkům vyprávění, ale pomáhá expresionisticky dotvářet vyznění scén, slouží k charakterizaci postav nebo má ryze uměleckou funkci. Nejde přitom jen o kontrastní, mohlo by se zdát až manýristické zacházení s barevnými kontrasty, ale třeba i o subtilní práci s kostýmní detaily. Takže když Lady Macbeth svádí manžela na scestí, její vlasy jsou po stranách stočené jako klubka hadů a v pozdějších fázích Macbethova šílenství už volněji rozpuštěné. Audiovizuálně jde o jeden z letošních nejpůsobivějších filmů. Jsem zvědavý, jak si tentýž tvůrčí tým poradí s Assassin's Creedem - takovéhle pojetí by videoherní adaptaci slušelo. (02.12.2015)

Jakožto divadelní ignorant jsem k tomuto filmu přistupoval jen jako k dílu, ve kterém hraje Michael Fassbender a Marion Cotillard. Avšak ve finále jsem byl zcela ohromen hloubkou a procítěností celého příběhu, jenž prýštil téměř z každého záběru. Režisér Justin Kurzel zabalil drama od Shakespeara do tísnivých obrazů na pozadí pochmurných reálií Skotska, přičemž celkový dojem dotváří perfektně zahraná titulní role Michaela Fassbendera. Jeho Macbeth je totiž fenomenálně vtahující a odpudivý zároveň. Nevím jestli to byl záměr přímo Shakespeara či režiséra filmu, ale výsledný dojem je úchvatný. Jediné co filmu můžu vytknout je až přílišné užívání slow-motion záběrů, které výsledný dojem vcelku kazí. Nebýt jich, neváhám tento film zarámovat do svého pomyslného filmového žebříčku na jednu z předních pozic. „Life's but a walking shadow. Honor. Love. Friends. But in there's death. Curses.“ (27.01.2016)