Macbeth

Valhalla Rising: Shakespeare Edition. Kurzelova réžia mi v Macbethovi každým záberom pripomínala réžiu Refna. Aj tu Kurzel ponúka veľmi pomalú, až hypnotickú atmosféru, avšak v kombinácii s prvotriednym vizuálom. Zároveň je však Kurzel verný aj svojmu klasickému režijnému štýlu a rovnako ako v jeho žánrovo odlišnom predchádzajúcom filme vykresľuje morálne skazené prostredie a postavy antihrdinov. Technicky tak Macbeth nemá najmenšiu chybu. Nádherná hudba od Jeda Kurzela, vynikajúca Arkapaw kamera (až v prípade týchto dvoch kategórii zamrzí ignorovanie na tohtoročných Oscaroch), štýlové kamerové filtry a nasvietenie scén a zaujímavé spomaľovačky dodávajú aj značne pomalým akčných scénam na neskutočnej intenzite. Chladná, odťažitá, ale pritom hypnotická atmosféra vťahuje a na hereckých výkonoch Fassbendera a Cotillard sa nedá absolútne nič vytknúť, obzvlášť Fassbender mi tu prišiel ešte omnoho lepší než v oceňovanom tohtoročnom Steve Jobsovi. Prvá dvadsaťminútovka a záverečná pätnásťminútovka sú priam vynikajúce, no čo z toho, keď medzitým to je síce obrazovo najmodernejšia, ale naratívne tá najklasickejšia adaptácia Shakespeara. To znamená napísaná zložitým shakespearovským jazykom bez akejkoľvek úpravy pre súčasného diváka. Nemôžem si pomôcť, ale mňa jednoducho tá snobská, „high-level“ shakespearovská reč odradzuje. A v prípade Macbetha mi tie vety robili obrovský problém (úprimne bez anglických titulkov by som nerozumel nič, no ani s nimi to nebola žiadna výhra, avšak na IMDB sa sťažujú aj native speakers, že tomu pri sledovaní nerozumeli, takže asi takto to s Macbethom je ... ešte šťastie, že niečo podobné ma už nikto nenúti prekladať ako tomu bolo na výške). Namiesto toho, aby som mal pri sledovaní pocit, že počúvam niečo jazykovo „hodnotnejšie, tak ma celá tá reč odtrhávala od príbehu, od postáv a jednoducho po pár minútach som na to rezignoval a namiesto záujmu o príbeh, postavy nastúpili minúty nekonečnej nudy. Navyše celý ten moderný vizuál nie úplne nepodobný 300 od Snydera s celou tou rečou neladí a Macbeth by tak chcel byť akoby dvomi absolútne odlišnými adaptáciami, ktoré nie je možné zlúčiť do jednej. Adaptáciou najklasickejšou ako je možné, ale zároveň najmodernejšou. A úprimne si myslím, že podobne jazykovo verné adaptácie sú už dnes na poli filmu prežité a hodia sa výhradne iba do divadla. Vizuálne je tak Macbethe úchvatný, hlavne v úvode a závere, ale látku by to chcelo pre dnešnú dobu aspoň málo upraviť a nie servírovať v podobe ako bola napišaná pred stovkami rokov. Pokiaľ však štúdio nebude Kurzelovi kecať priveľmi do práce, tak z podobne historického Assassin's Creed by mohla byť jedna z najlepších herných adaptácii. Kurzel je totiž veľký talent, akurát si doteraz vyberal látky, ktoré nie sú jednoduché na oslovenie širšieho publika. Uvidíme v decembri! CELKOVO: 3* (6/10) (05.02.2016)

Takhle nějak by asi vypadala Snyderovo Třístovka, kdyby měla nějaké intelektuální ambice. Jed Kurzel mě opět nezklamal a i Justin ujde. Film je vizuálně extrémně nádherný, nejspíš každý nový pohled kamery by se dal okamžitě zarámovat a vydávat za dílo nějakého z prerafaelitů. Jenomže v tom bohužel taky trošku tkví kámen úrazu. Silná orientace na vizuálno v kombinaci s ponecháním divadelního členění na jednotlivé akty a zachováním mono/dia/logů na úkor vyprávění akcí způsobuje, že se na film velmi těžko dívá. Vytváří to totiž dojem, že se čas zastavil a nic nikam neplyne, včetně příběhu a jeho postav. Úvodní pohřeb a následný skok do vřavy bitvy ještě sliboval, že se podaří vybudovat si svůj vlastní funkční svět vymezený vůči divadelní předloze, ale z toho poměrně rychle sešlo a po většinu zbývajícího filmu už jsem měla dojem, že si vlastně "jenom" čtu Williama okořeněného o pár dalších duchů a modré oční stíny na nádherných ženách a mužích. Ne že by bylo na čtení Williama něco špatného ("Will all great Neptune's ocean wash this blood clean from my hand? No, this my hand will rather the multitudinous seas incarnadine, making the green one red." - olala, ne nadarmo je to nejslavnější bard), ale jak známo film a divadlo jsou jiné elementy a nejlépe fungují, když používají odlišné prostředky. Ale je taky pravda, že na to, jak jsem u sledování filmu trpěla kvůli špatnému plynutí brzo zapomenu, kdežto na ty atmosferické obrazy (mrtvý král na marách, mrtvé dítě na hranici, Marion v perlové koruně, abych jmenovala pár) budu pořád myslet a Jedovu hudbu budu taky poslouchat. Z herců mě nejvíc ohromil Sean Harris, kdo by to byl řekl, že v sobě ukrývá takového divocha. (18.02.2019)

Sociopati typu verbala (mnohočetný živočišný druh mezi námi) samozřejmě tohle neocení, tohle je pouze pro citlivé lidi, kteří dokáží ocenit celuloidovou řeč zvanou film, která vás zavede do časů, kdy se ještě vyprávělo obrazy a nedělaly se umělecké kompromisy. Skromná výprava je tu naopak trumfem, tady se nehraje na mnohočetné davy a rozmáchlou produkci, ale na kompozice a at-mo-sfé-ru. V tomhle ohledu jsem si fantasticky užil zejména první polovinu, do momentu, kdy je Macbeth jmenován králem. Vizuální stránka filmu je tak jedinečná, že je vlastně úplně jedno, jestli předlohu napsal Shakespeare, nebo jiný divadelní titán. Jsem teď fakt upřímně zvědavý na ´Assassins Creed´, protože Kurzelův filmový jazyk je úplně neslučitelný s herní poetikou assassína, který běhá po střechách a skáče do kupek sena. (08.06.2016)

Shakespearovské filmové adaptace šlo doteď dělit do dvou skupin - akademicky uctivé a předloze věrné (Brannagh) anebo naopak hystericky se vymaňující (Romeo+Juliet, O). Zatím nikdo ale nepřišel s tak autonomním audiovizuálním zpracováním, které zahaluje celý děj do vlastního uzavřeného světa vřesu, mlhy a dýmu. Macbeth je naplněný formalistickými zkratkami, jazykem původní hry promlouvající postavy tím získávají neprostupnost a úporná stylizace vrcholí neskutečným závěrem, který v zásadě představuje největší tvůrčí licenci oproti hře. Zde lze hlavně vidět Kurzelova schopnost nejenom vytvářet obrazy, ale hlavně v nich i uvažovat. Sean Harris zase krade film pro sebe. Tady měly lítat nominace. Po celou stopáž jsem byl úplně u vytržení. PS: myslím, že paradoxně největší zážitek z filmu budou mít ti, co o Macbeth vědí sem tam něco nebo vůbec nic. PPS: boží soundtrack! (23.02.2016)

Kurzelův Macbeth má naprosto fantastický audiovizuál, dokonalou režii, přesné herecké obsazení a prakticky nulový přepjatý patos. Přesto mi to tak úplně nesedlo, což ale není Kurzelova chyba, nýbrž chyba moje. Na tohle pojetí plné poetických okamžiků jsem nebyl připraven. Tudíž ponechávám bez hodnocení a Macbethovi někdy příště dám druhou šanci. Kacířsky ale dodávám, že Kurzelův Macbeth je mnohem lepší záležitostí než patetický Macbeth Orsona Wellese. (26.03.2017)