Macbeth

Nebýt té kratší stopáže, která do jisté míry poškodila uvěřitelnost a vývoj charakterů a taky sem tam způsobovala ne úplně plynulou návaznost scén, mohl to být jeden z filmů roku. Protože jinak je tato adaptace sice díky přesnému citování Shakespeara hůře stravitelným, ale stále aktuálním a obsahem i formou atmosférickým a audiovizuálním uměním, kombinujícím drsné středověké mocenské intriky s nádhernými skotskými scenériemi, výborné herecké výkony s perfektně fungující kamerou, hudbou i střihem, divadelnost a lyričnost se syrovou výpovědí o rozpadu mysli a pomíjivosti moci. Pomalé, tíživé a věky lehce přesahující až do dnešních dnů. Téměř každý obraz hodný zarámování, Fassbender a Cottillard (kterou normálně nemám příliš v lásce) excelující v každém hnutí obličejového svalu, v každé replice. (04.03.2016)

Temný, ponurý a meditativně pomalý děj, syrově krásná skotská krajina, nádherná hudba, vznešený jazyk, zkrátka potenciálně silný kulturní a estetický zážitek... a polovina záběrů kinklající se ruční kamerou. Tak tomu tedy říkám ultrazhovadilá prasárna. Ale ruku na srdce - stejně mám radši horrory a scifárny, než profláknutýho středoproudaře Shakespeara. Ovšem Lady Macbeth se povedla, je ještě horší (=lepší), než jakou jsem si ji při četbě představoval. (01.02.2016)

Macbeth mě konečně přinutil podívat se na kinematografii poněkud obšírněji. Dovolte, abych se s vámi podělil o závěry mého bádání. Nejprve jsem si filmy jako takové rozdělil na dva základní druhy. Na ty, kterým rozumím a na ty, které nechápu. První druh si necháme na příště, tam je to vcelku jednoduché; čtyři nebo pět hvězd a je vymalováno. Větší hlína je s druhem číslo dvě. Ten se totiž dá rozčlenit dále, a to až na tři poddruhy. Na film, kterému nerozumíte, protože je němý. Na film, kterému nerozumíte, i když je mluvený, protože je mluvený cizím jazykem. No a pak tu máme poddruh Pepincovy noční múry - film, který je mluvený, navíc má titulky, ale vy stejně rozumíte akorát tomu, že když se na konci rozsvítí v sále, máte se zvednout a vypadnout na chodbu. Macbeth je krásná ukázka toho, jak to vypadá, když si přečtete film a víte z toho prdlajs. (21.11.2015)

Macbeth není pohádka, co k tomu zrovna já mám napsat? Očekávání mých oblíbenců (flanker.27 a alchac) je ztíženo tím, že všechno rozumné k té skotské hře řekli už oni dva. Prakticky od začátku mě napadalo, že Macbeth měl problém, protože viděl mrtvé lidi. Vidiny se zhoršovaly a začal vidět levitující předměty, konkrétně dýku. Pronásledován svými činy a bludy trpce litoval toho, že se oženil. Jsem zvyklá na jiný překlad a překlad k filmu mě místy svou jiností zneklidňoval (to je jeden z těch autistických rysů), netradiční pojetí pochodu birnamského lesa mě svým nekompromisním cynismem pobavilo. Mé pedantské já pobuřoval počet čarodějek, v nichž jsem, ač jsem se tomu snažila bránit, viděla Bábi Zlopočasnou, Stařenku Oggovou, Magrátu Česnekovou a Toničku Bolavou. Kdyby byl jejich počet standardní, tohle by mě ani nenapadlo. Justine, můžeš si za to sám. Kdybys uměl do pěti počítat, tak tam ty čarodějky neflákneš čtyři. (09.11.2015)