Macbeth

Když jsem viděl první obrázky z natáčení, tak jsem se zaradoval. Myslel jsem si, že se konečně někdo odhodlal k tomu, aby ukázal skutečného Macbetha, jednoho z největších králů Skotska. Jakmile jsem zjistil, že je to jen další Shakespear, byl jsem zklamán, ale říkal jsem si, že to třeba Kurzel podá v intencích klasického historického velkofilmu. Nepodal. Výpravě, atmosféře a hercům sice není co vytknout, ale je to zkrátka jen divadelní kus se vším co k tomu patří, zasazený do filmových reálií. A to je pro mě zklamání. 50% (28.01.2016)

Ó běda, běda, ta sudba zlá se vrátila a od Stratfordu vítr zatuchlý zavanul k nám zas, neb Avona zurčivá tam kdys‘ žvanivou zrůdu zrodila, jíž přes čtyři století urputně brání se vzít i ďas! Zrůdu s jazykem tak hutně chlupatým, že když řitě lízala, oři ztepilí slastně řehtali. A než tehdy se prkna, co svět prý značí, nadála, ta bukva ukecaná cajdáky laciné v háv z hoven halit začala a plášť tento smrdutý stádo hovad pozérských dodnes s gustem očichává, neb údajně moudra životní přehluboká na dně žumpy té jak démanty třpytivé v přemalebném průjmu slovním spočívají. Kmán soudný, jenž přízeň žen toliko vyhledává a kmány jinými či zvěřinou seberozkošnější z duše pohrdá, však jen zívnutím mohutným čelist protáhne, věda, že povrchní sračky unylé tam jen v hnijících temných hlubinách rakoviny slovní ladem leží. Pak spánkem spravedlivých raději to blábolení domýšlivé rychle zažene a pindy nabubřelé ufonům všelikým sebestředným s radostí v koryto k večeři vyleje. Ufonům, co nevidouce osud svůj prokletý, tak kokotu kráčí v ústrety. A hle, teď hejl Mekbet, ten skotský thén, k nám z vrchoviny znovu přicválal, ‘by historkou šestákovou, žvásty oplácanou už po sté lid rozverný xmrti unudil a nejednomu hnědopichu zpychlému samohanou samolibou pravici kmitáním frenetickým ke křeči urputné přivedl. Tak zřete zas onen příběh „přemoudrý“, jak thén ten sudičkami pošahaný myslel, že přemohl i smrt, a přitom jen prostý kariéristický byl to zmrd, co na stolec královský prdel svou uvelebiti zatoužil, a tak úklady strojil, vraždil a lhal, dokud ostatní thény nenasral, a ti se na něj nevrhli a to řádění mu zatrhli. A to je vše! Už jen opona, prdelí holou k davu poklona a pičusové aplaudující s úsměvem vševědoucím ještě dobu drahnou sáhodlouze bláboliti budou, co tím čtverák ten vychytralý Vilík vlastně říci chtěl. Inu, vcelku nic! Jen cajdák laciný v háv z hoven zahalil a z rovu ďábelsky teď chechtá se, vida, jak svině hrachem žluklým pyšně dusí se v domnění, že perly blyštivé pozřely. *** Ale i tak je to dosud asi nejvýpravnější a nejstravitelnější adaptace grafomanských blábolů mentálními snoby přeceňovaného nudila a věhlasného uspávače hadů. Krásná jedna! (30.01.2016)

Valhalla Rising: Shakespeare Edition. Kurzelova réžia mi v Macbethovi každým záberom pripomínala réžiu Refna. Aj tu Kurzel ponúka veľmi pomalú, až hypnotickú atmosféru, avšak v kombinácii s prvotriednym vizuálom. Zároveň je však Kurzel verný aj svojmu klasickému režijnému štýlu a rovnako ako v jeho žánrovo odlišnom predchádzajúcom filme vykresľuje morálne skazené prostredie a postavy antihrdinov. Technicky tak Macbeth nemá najmenšiu chybu. Nádherná hudba od Jeda Kurzela, vynikajúca Arkapaw kamera (až v prípade týchto dvoch kategórii zamrzí ignorovanie na tohtoročných Oscaroch), štýlové kamerové filtry a nasvietenie scén a zaujímavé spomaľovačky dodávajú aj značne pomalým akčných scénam na neskutočnej intenzite. Chladná, odťažitá, ale pritom hypnotická atmosféra vťahuje a na hereckých výkonoch Fassbendera a Cotillard sa nedá absolútne nič vytknúť, obzvlášť Fassbender mi tu prišiel ešte omnoho lepší než v oceňovanom tohtoročnom Steve Jobsovi. Prvá dvadsaťminútovka a záverečná pätnásťminútovka sú priam vynikajúce, no čo z toho, keď medzitým to je síce obrazovo najmodernejšia, ale naratívne tá najklasickejšia adaptácia Shakespeara. To znamená napísaná zložitým shakespearovským jazykom bez akejkoľvek úpravy pre súčasného diváka. Nemôžem si pomôcť, ale mňa jednoducho tá snobská, „high-level“ shakespearovská reč odradzuje. A v prípade Macbetha mi tie vety robili obrovský problém (úprimne bez anglických titulkov by som nerozumel nič, no ani s nimi to nebola žiadna výhra, avšak na IMDB sa sťažujú aj native speakers, že tomu pri sledovaní nerozumeli, takže asi takto to s Macbethom je ... ešte šťastie, že niečo podobné ma už nikto nenúti prekladať ako tomu bolo na výške). Namiesto toho, aby som mal pri sledovaní pocit, že počúvam niečo jazykovo „hodnotnejšie, tak ma celá tá reč odtrhávala od príbehu, od postáv a jednoducho po pár minútach som na to rezignoval a namiesto záujmu o príbeh, postavy nastúpili minúty nekonečnej nudy. Navyše celý ten moderný vizuál nie úplne nepodobný 300 od Snydera s celou tou rečou neladí a Macbeth by tak chcel byť akoby dvomi absolútne odlišnými adaptáciami, ktoré nie je možné zlúčiť do jednej. Adaptáciou najklasickejšou ako je možné, ale zároveň najmodernejšou. A úprimne si myslím, že podobne jazykovo verné adaptácie sú už dnes na poli filmu prežité a hodia sa výhradne iba do divadla. Vizuálne je tak Macbethe úchvatný, hlavne v úvode a závere, ale látku by to chcelo pre dnešnú dobu aspoň málo upraviť a nie servírovať v podobe ako bola napišaná pred stovkami rokov. Pokiaľ však štúdio nebude Kurzelovi kecať priveľmi do práce, tak z podobne historického Assassin's Creed by mohla byť jedna z najlepších herných adaptácii. Kurzel je totiž veľký talent, akurát si doteraz vyberal látky, ktoré nie sú jednoduché na oslovenie širšieho publika. Uvidíme v decembri! CELKOVO: 3* (6/10) (05.02.2016)

Kurzelův Macbeth má naprosto fantastický audiovizuál, dokonalou režii, přesné herecké obsazení a prakticky nulový přepjatý patos. Přesto mi to tak úplně nesedlo, což ale není Kurzelova chyba, nýbrž chyba moje. Na tohle pojetí plné poetických okamžiků jsem nebyl připraven. Tudíž ponechávám bez hodnocení a Macbethovi někdy příště dám druhou šanci. Kacířsky ale dodávám, že Kurzelův Macbeth je mnohem lepší záležitostí než patetický Macbeth Orsona Wellese. (26.03.2017)