Macbeth

Macbeth není pohádka, co k tomu zrovna já mám napsat? Očekávání mých oblíbenců (flanker.27 a alchac) je ztíženo tím, že všechno rozumné k té skotské hře řekli už oni dva. Prakticky od začátku mě napadalo, že Macbeth měl problém, protože viděl mrtvé lidi. Vidiny se zhoršovaly a začal vidět levitující předměty, konkrétně dýku. Pronásledován svými činy a bludy trpce litoval toho, že se oženil. Jsem zvyklá na jiný překlad a překlad k filmu mě místy svou jiností zneklidňoval (to je jeden z těch autistických rysů), netradiční pojetí pochodu birnamského lesa mě svým nekompromisním cynismem pobavilo. Mé pedantské já pobuřoval počet čarodějek, v nichž jsem, ač jsem se tomu snažila bránit, viděla Bábi Zlopočasnou, Stařenku Oggovou, Magrátu Česnekovou a Toničku Bolavou. Kdyby byl jejich počet standardní, tohle by mě ani nenapadlo. Justine, můžeš si za to sám. Kdybys uměl do pěti počítat, tak tam ty čarodějky neflákneš čtyři. (09.11.2015)

Justin Kurzel se i v Macbethovi může oddávat tomu, co ho fascinovalo ve Snowtownu - morálnímu vákuu, které vzniká kolem krajně ambivalentních povah, zmítaných násilím a manipulativností. Samozřejmě v součinnosti s Adamem Arkapawem mocně používá drsnou skotskou krajinu jako zrcadlo nehostinného nitra dvou hlavních aktérů, kteří (snímáni především v neúprosných detailech) tvoří magnetizující středobod adaptace. Manželé Macbethovi a jejich pozvolný propad šílenství si uzurpuje téměř veškerý prostor a pokud nemá herec takové nadání zahrát na malé ploše s fascinující intenzitou jako Sean Harris, má prostě smůlu. Není to na škodu, protože Fassbender a Cotillard hrají s intenzitou, která bez problémů ustojí i nekompromisní volbu detailu a věrnost jazyku originálu, byť nejsilnější je moment, kdy uprostřed bezeslovné scény uroní Macbeth "slzu šílenství". Kurzel volí ponuré, velmi pomalé tempo, které se zhruba veprostřed ocitne v zajetí stereotypních aranžování monologů / dialogů protagonistů (zjevná vada scénáře), ale po většinu zbytku stopáže si zejména díky fascinující souhře Arkapawova oka a uší Justinova bráchy-skladatele Jeda drží velmi intenzivní náboj. Bitevní scény jsou pak na pokraji refnovského manýrismu, ale do celkového tónu "naturalistického lyrismu" mi pasují. Ano, blazeovanost Branagha se láme pod diktátem temnoty a dokonce i BBC cyklus Ve stínu koruny působí proti Kurzelově adaptaci vzdušně. V něčem má Macbeth velmi blízko k rozporuplné, ale strhující adaptaci Wuthering Heights Andrey Arnold. I on hledá v klasice pozapomenutou pachuť krve, pach potu a mazlavost bláta. A mě si získal. [80%] (23.10.2015)

Naprosto upřímná umělecká nahoňovačka ega, která těží z výborné kamery a zaměřuje se především na ticho. K tomu mi trošku film svým vzezřením a přístupem k vyprávění (ne)příběhu připomínal Valhalla Rising, které se také tváří podobně epicky, ale ve skutečnosti pozorujete načančané nic. Na druhou stranu chápu, že tvůrci se pustili do tak neobvyklé podoby Macbetha. Chtěli se odlišit a tak ke klasické shakespearovské květnaté britské mluvě přidali umělecký filmový nádech se vším všudy, což mi úplně nejde přes oči. Nevím, jestli důkazem kvalitního artu je specifický počet usínacích scén, ale mám pocit, že čím víc jich je, tím víc je film pro podobné fanoušky lepší. Zajímavé to bezesporu je, ale u historických dramat jsem asi na klasičtější motivy. (01.06.2016)

Sugestívne filmovo spracovaný chronicky známy a tragický Macbethov príbeh. Musím uznať, že kamera spolu s hudbou tu zapracovali na plné obrátky, niečo úžasné, predovšetkým preto, že umožnili každej jednej scéne vyniknúť aj po emotívnej stránke. Film by možno mohol niekoho odradiť iba svojim divadelným poňatím, ale môžete mi veriť, pokiaľ dokážete nasať tú úžasnú dobovú, ba priam až hypnotizujúcu atmosféru, tak by to nemalo prekážať. Zo začiatku aj mne trvalo, kým som si na to dokázal zvyknúť, ale už po pár minútach by som za klasický prístup nemenil. To jednoducho k Shakespeareovi patrí. 75/100 (09.02.2016)