Kanodžo wa uso o aišisugiteru

Aki odešel z Crude Play chvilku před jejich debutem, vlastně ve chvíli, kdy při poslechu jejich CD přišel na to, že nehrají oni. Je znechucený, zničený a píše pro kapelu svých kamarádů ty nejlepší písně a tak Crude Play vládnou hitparádám. Právě jim vyjde nové album, když Aki na nábřeží potká Riko, která se do něj zamiluje na první pohled a tak jí Aki lže o tom, kdo je... Pěkné romantické drama z hudebního prostředí se spoustou krásných písniček a sympatickým obsazením. Takeru Sato si mě celkem nečekaně získal, i Sakurako Ohara, kterou už ale znám. Poprvé na mě docela příjemně působil Sohei Miura, přestože se mezi jeho fanynky každopádně ještě počítat nemůžu. Příjemné pokoukání a jedna z mála věcí z poslední doby, na kterou jsem se podívala i podruhé a stejně neztrácí lesk. Existuje ještě jeden a půl hodinové side story, které obsahuje deset krátkých příběhů, které vyprávějí z většiny vedlejší postavy tohoto dorama. Jestli se vám film líbil, tak doporučuju i tohle - žádná extra pecka to není, spíš jen takový příjemný doplněk. (11.01.2016)

Uchvátila ma nie len dejová linka (napriek tomu, že je klasicky ohraná), ale zmysel pre detail, ktorý si pozorný divák všimne a podľahne mu. Zvuky okolitého diania, džavot hlúčika prebiehajúcich detí, motýľ na strome pred Akim a rovnaké motýle na remeni od Rikinej gitary, dokonca aj pasáže, keď nastane úplné ticho a v tom tichu sa odohrá niečo podstatné. Príbeh je naozaj úchvatný, dotkol sa dávno zabudnutých momentov a silno zarezonoval. Tvorcovia nás nechajú smútiť počas nekonečných záverečných titulkov, aby dali príjemnú bodku v posledných sekundách filmu. Som unesená. (11.03.2020)

Bože, to zase byla parádní jízda. Zase jednou romantika, která naprosto pohltila moje naivní já. Ústřední dvojice byla tak sladká, že med je proti nim hadr. A když vezme Sato Takeru do ruky kytaru (nebo baskytaru, to je fuk), tak jsem ztracená a prostě musím na maximum. Navíc tady nebylo absolutně nic, co bych mohla vytknout. Jakákoliv objektivita jde stranou a tenhle příběh si užiju ještě mockrát. Prostě můj šálek kabusé. (31.07.2014)

Když si pouštíte film, nikdy nevíte, jestli to bude další obyčejný film nebo vaše srdcovka. A tohle je ten druhý případ. Japonské filmy zas tak moc nevyhledávám, ale tenhle mě lákal hned, jak jsem se dozvěděla o jeho existenci. Částečně kvůli názvu, částečně kvůli posteru, kvůli tomu, že je natočený podle mangy a hlavně kvůli tomu, že k němu jsou kvalitní české titulky. Takeru Sató je první Japonec, co mě totálně okouzlil a mám silnou potřebu vidět ho ještě v něčem dalším. Příběh je nádherný, sladký, okouzlující a plný překrásné hudby. Pro mě zatím to nejhezčí, co jsem z Japonska viděla. 5* (13.08.2014)

Průměr. Trošku prdlá holka se zamiluje do skladatele písniček známé kapely, pak již následuje až ukrutně nereálné množství náhod a nepříliš uvěřitelných zápletek, celý děj působí příliš kostrbatě a vykalkulovaně, herci nepředvádějí vysloveně oslnivé výkony a veškeré dění postrádá nápad a poutavost, to samé platí i o písničkách jež se ve filmu vyskytují. Jako hudební snímek to selhává, jako romantika vlastně rovněž, dramatická část též neosloví, takže ač se na to koukat dá, za zmínku to příliš nestojí. (28.09.2019)