Leviatan

Tohle je můj první ruský film, nepočítám-li Mrazíka a musím říct, že jsem opravdu hodně mile překvapen. Nenadchlo mě to, ale rozhodně příjemně překvapilo. Po vizuální stránce je snímek opravdu úžasný, kamera je na výborné úrovni. A lokace jako polorozpadlý kostel, pláž s vyplavenou kostrou velryby a samotný dům Koliy s těmi obrovskými okny do zátoky byl také na pohled úžasný. Scéna s bouráním baráku, kde je ještě jídlo na stole a tak pak byla neuvěřitelně silná. Ale pryč od vizuálu. Jinak je to velmi kvalitně vystavěné drama s chválihodnými výkony. Jen mě nezaujalo tak, abych šel k plnému počtu hvězdiček a měl jsem opět problém s délkou. 2 a půl hodiny je na mě vážně dost, nemyslím si, že film měl tolik, co říct, aby musel být tak dlouhý, ale nevadil mi. (27.10.2015)

Kdo má prachy stojí nad právem. Jestliže v civilizovaném světě to platí jen občas, tak v Rusku je to téměř pravidlem a Leviathan to bez příkras ukazuje, čímž patří do škatule hodně nasíracích filmů. Nejhorší na tom všem je, že člověk už od začátku ví, že ta rodina nemá naději a i když to v jedné chvíli vypadá, že by to mohlo dobře dopadnout, je to jen předehra k ještě hlubšímu pádu. Celkový zmar lidského života ještě dokreslují mrazivá atmosféra severní přímořské oblasti a temná hudba. Výborná práce. 85% (29.05.2015)

Leviatan je velmi kvalitní drama, ale přesto jsem si od něj sliboval ještě o něco drtivější podívanou, zřejmě kvůli vzpomínce na režisérův Návrat a také velmi kladným ohlasům. A asi to bylo také o tom mém očekávání, že se bude příběh vyvíjet trochu jinak, a to ve smyslu stupňujícího se starostova teroru. Na což také svým způsobem došlo, ale všechny grázlovy podrazy byly tak nějak rozmělněny do 140ti minutového dramatu jedné nefungující rodiny. Prostříhat některé scény a jít přímočařeji k jádru věci, to mi asi chybělo na této jinak pocitově silné záležitosti (i když i ty emoce mohly být u diváka navozovány lépe, což bylo částečně znemožňováno faktem, že hlavním postavám nebylo tak jednoduché hned fandit, člověk si k nim musel nejprve najít cestu). Mnohými zmiňovaný humor tu byl, ale dost černý, šibeniční, až z něho člověku moc do smíchu nebylo. Tak či tak, Leviatan nabízí silný příběh o nerovném boji jedince proti mocným, který rozhodně stojí za zhlédnutí, i když vám z něj bude na konci dost hořko (a u soudních scén či bagru v akci se zase bude cítit maximálně bezmocně). Za mě to budou solidní 4*. (22.02.2015)

V Cannes se nedávají ceny za zásluhy a Zvjagincevův scénář si jí zaslouží. Přesně vybalancovává různé žánrové prvky, funguje jako intimní studie i ambiciózní metafora ruské reality. Postava Kolji je postavená přesně tak, aby během filmu nebudila lítost, nicméně jeho poslední slova nakonec zafungují jako připomínka nejhlubší lidské bezmoci. Leviatan je lyrický, vnímavý, vtipný, zkomponovaný s naprostou rozvahou a mistrovským citem pro každý záběr (zrcadlení úvodu a závěru, statické celky krajiny). Práce s rozpadající se architekturou je neokázalá, přitom reflektuje pozvolný hrdinův pád a okoralý systém, který automaticky chrlí paragrafy, velebná slova o pravdě a bohu, aby zakryl pokrytecké opojení mocí. Autority jsou ve skutečnosti podobné bagru, který zlovolně rozbíjí na padrť jistě prohnilý dům obyčejného člověka. Je v tom něco rusky patetického, moralistního, vzletného, krásného a zdrcujícího. A je dobré si uvědomit, že ze Zvjagincevovy strany nejde o nějaké ušlechtilé a bezvýznamné umělecké gesto, ale o odvážný čin, který zřejmě ovlivní přinejmenším jeho filmařskou kariéru v Rusku. [100%] (09.07.2014)

Schéma fungovania lokálnej i globálnej moci je podaná presne. Takto to funguje všeobecne. Stratégia lokálnych držiteľov úradov spočíva v uchovávaní si postavenia prepojením špinavých praktík polície, súdov, prokuratúry. Všetko posvätené miestnym duchovným. V prípade ateistických krajín predstavuje duchovného napr. majiteľ banky alebo bordelmama (podľa preferencií gubernátora). Pravdou tiež je, že ak majú lokálni mocenskí mafiáni akú-takú česť v tele, aspoň niečo dodržia. Horší sú potom už len právnici. Právnici ako sudcovia, ignorujúci vykonanie akýchkoľvek dôkazov, právnici ako prokurátori, správajúci sa ako konformisti, schopní v mene imperátora akékoľvek dôkazy primerane sfalšovať, upraviť alebo skryť. A koniec koncov právnici ako advokáti - rodinní známi. Starajú sa okrem prípadu starého kamoša z vojny bez výčitiek svedomia aj o jeho manželku. A rovnako bez výčitiek blufujúcich. Hrajú hru - možno to vyjde. Veď: "Hlavné sú fakty!". Nič iné takýto typ robotického zmrda, slúžiaceho výhradne uspokojeniu seba samého, no tváriaceho sa kamarátsky, ani nezaujíma. A ak už ide do tuhého, nakoniec takýto hrdina a fanúšik faktov ako zbitý pes zdrhá z boja. Bez toho aby aspoň čiastočne napravil besy Leviatana, ktorého hnev svojou neuváženou a drzou aktivitou vyvolal. Krajina je podobne ako príbeh uhrančivo drsná. Príroda Murmanska pripomína drsný sever Škótska či Írska. Mystická je i kostra pravekej rybej príšery, vyvrhnutej na morskom brehu. Ruiny kostola slúžia novodobým rituálom mládeže (jej novou Svätou Trojicou je: oheň, pivo a cigarety). Vodkové seansy sú zobrazené vierohodne. Celok je fajnová, i keď veľmi smutná záležitosť. Ukazuje, že nie my občania ťaháme moc za pačesy, ale že mocní jemne hladia naše pupky, s možnosťou kedykoľvek prejsť z hladenia k prepichnutiu brucha. Sami si popritom budujú neskutočné paláce arogancie, nadvlády a mamony. (09.02.2015)