Leviatan

Návrat, Vyhoštění, Jelena, Leviatan. Ta klesající kvalita je víc, než zřejmá. Jako by Zvjagincevovi docházel dech. Jako by neuměl prodat, co se mu hlavně v prvních dvou filmech povedlo. Možná mu jde zobrazit drama, jen co se týče vztahů a to společenské až tak ne…. Už podle ukázek, jsem zhruba tušil, o co půjde a abych pravdu řekl, možná už jsem byl lehce rozmrzelý předem. Možná je to konfliktem na Ukrajině, který je nám tak jednostranně servírován, možná také negativním vnímáním samotného Ruska, (aniž bych se ho chtěl nějak zastávat), každopádně tenhle snímek je i přes poměrně vysoké hodnocení jedno zklamání. Ne nějak extra velké, přesto jsem od nejočekávanějšího filmu poslední doby čekal určitě víc. První dvě třetiny bych ještě zkousl, ale konec mě jen utvrdil v pocitu, který jsem popsal už na začátku. Na druhou stranu, tenhle film mě přesvědčil ve dvou věcech. Za prvé, v Rusku se vypije víc vodky, než bych si kdy pomyslel. Za druhé, za všechno zlo, neduhy a nešvary ruské společnosti může jen jediný člověk. Samozřejmě Putin! (07.02.2015)

Neuvěřitelný film. Do kina jsem na něj vyrazil kvůli mé náklonnosti k ruským filmům a kvůli tomu, že dosud chovám v paměti, jak mě před lety ve Varech zasáhl režisérův starší snímek VYHOŠTĚNÍ (och, ještě dodnes si na ten film občas vzpomenu, ačkoli od doby, kdy jsem ho viděl, už uplynulo více než 7 let). Těžko z hlavy lovit slova pro vystižení pocitů, které ve mě tento oduševnělý film vyvolal, ale zcela jistě nepochybuji o tom, že je to čistá filmová krása, která mě bezmezně oslovila a nenávratně pohltila - finální bezútěšné záběry budu z hlavy dostávat jen těžko. Takto zdrcující dopad na mě asi naposledy měl Kim Ki-dukův film PIETA, který se mi pravidelně ve vzpomínkách vrací jako těžký sen. Chodit do kina na takovéto filmy je v mém případě možné jen jednou za čas, protože mi dost narušují psychiku - i jednou za rok je možná příliš často. Toto je film, který si není radno pouštět za střízliva (nebo možná jen není dobrý nápad lézt do kina na ruské filmy, vyvolává-li ve vás každé ruské slovo nekončící příval slz). UPDATE 3. 4. 2015 - Film mě strašně bavil i na druhé zhlédnutí, doslova jsem si užíval nádhernou kameru, lokace, hudbu a herectví všech zúčastněných - hlavně čtyřka Maďanov + Vdovičenkov + Serebrjakov + Ljadova je bez chyby. Film je zajímavý i kvůli okolnostem kolem jeho uvedení do kin, protože dostal státní dotaci a současně rozzlobil ruského ministra kultury Vladimira Medinského, který prý už připravuje legislativu, která má kritickým filmařům zkomplikovat život. (V té souvislosti stojí za zmínku, že si pozorný divák může v jednom záběru všimnout nápisu "Pussy Riot" v televizi, kterou sleduje Kolja, což zcela jistě není náhoda, ale tvůrčí záměr). Coby člověk, který je nyní kompletně obeznámený se Zvjagincevovou režijní filmografí, vnímám mezi jednotlivými snímky tohoto tvůrce zajímavé souvislosti. Především ženské postavy Zvjagincevových filmů stojí za pozonost - často předčasně tragicky umírají (LEVIATAN, VYHOŠTĚNÍ), nebo vraždí (JELENA), a skoro nikdy nejsou kladné. Každopádně se moc těším na jeho další filmy, protože ten ruský chlapík umí točit jako nikdy jiný - a mě to nesmírně oslovuje. (15.11.2014)

Sugestívny, podmanivý filmový zážitok s veľkým nádychom depresie a sociálnej bezútešnosti. Snímok poukazuje na ľudskú podstatu, ktorá sa už od prvotnej deľby práce moc nezmenila - bohatí a mocibažní jedinci ovládajú všetky ostatné vrstvy spoločnosti a to podľa svojej ľubovôle. Jediné čo je k tomu treba sú neexistujúce mantinely svedomia, za ktoré slušný človek už nezájde. Obyčajne s mocou odchádza aj slušnosť. Jediné čo sa odvtedy zmenilo sú pojmy, ktoré túto sociálnu vrstvu pomenúvajú. Kedysi to boli kniežatá, grófovia, králi.... v súčasnosti sú to politici, primátori, starostovia, veľkopodnikatelia..... Tým samozrejme nechcem tvrdiť, že sú všetci takí, ja len tvrdím, že moc je veľké lákadlo. A určite to nie je problém len Ruska, niečo podobné sa dá nájsť v každej krajine. Nemôžem sa však ubrániť pocitu, že po pocitovej stránke sa z toho dalo vyťažiť ešte viac. 85/100 (17.03.2015)

Tohle je můj první ruský film, nepočítám-li Mrazíka a musím říct, že jsem opravdu hodně mile překvapen. Nenadchlo mě to, ale rozhodně příjemně překvapilo. Po vizuální stránce je snímek opravdu úžasný, kamera je na výborné úrovni. A lokace jako polorozpadlý kostel, pláž s vyplavenou kostrou velryby a samotný dům Koliy s těmi obrovskými okny do zátoky byl také na pohled úžasný. Scéna s bouráním baráku, kde je ještě jídlo na stole a tak pak byla neuvěřitelně silná. Ale pryč od vizuálu. Jinak je to velmi kvalitně vystavěné drama s chválihodnými výkony. Jen mě nezaujalo tak, abych šel k plnému počtu hvězdiček a měl jsem opět problém s délkou. 2 a půl hodiny je na mě vážně dost, nemyslím si, že film měl tolik, co říct, aby musel být tak dlouhý, ale nevadil mi. (27.10.2015)

Tak tohle bylo něco. Už dlouho se mě nestalo, abych filmu neměl co vyčíst. Filmařská i obsahová složka je bezchybná a navíc se skvěle doplňuje. Na pochvalu je zejména práce s kamerou a teď nemluvím jen o těch užasných dlouhých záběrech ve kterých jsou rusové mistři, ale především o schopnosti ukázat divákovi pouhým záběrem kamery povahu jednotlivých postav i prvky ruského myšlení a tradic, to považuju vysloveně za geniální práci pana Kričmana. Pokud jde o samotný příběh, tak ten mě dostal i když se jedná o zvláštní propletenec vztahů a boje jedince s mocipány, funguje na výbornou. Ke konci se šetří na dialozích, ale o to více vyniká sdělnost příběhu. Konec mě vysloveně dostal, abych byl přesnější nasral, protože přesně takhle vidím dnešní svět. Jsou tu mocní a pak obrovská masa lidí, pro který jsme existečně významaný jen k tomu aby nás okrádali a stáli na našich zádech, jelikož ta obrovská většina lidí hru na demokracii v podání několika tisícovek mocipanů přijala nemůžeme se divit, že zdaleka ne jen v Rusku vznikají takovýhle příběhy a osudy. (23.10.2014)