Fakjů pane učiteli

Na tuhle komedii jsem neměla spadeno nikdy. Asi to chtělo vyhrocenou situaci, depresivní zprávy a tísnivé, neurotické chvění kdesi uvnitř ryze hrdinské, otřískané duše, aby se doma zavelelo, že si musíme pustit nějakou úplnou hovadinu, u které se na chvíli odreagujeme. Protože marná sláva, nervy máme jenom jedny a nikdo pořádně netuší, co nám další týdny přinesou. Tímto vás chci milí přátelé pozdravit, držte se, snad se tahle hrůza obejde bez toho, čím si prochází Itálie, Španělsko, Bavorsko atd... Na obličej cokoli bavlněného, nejlépe ve dvou vrstvách (bodejte na to, že roušky nejsou, estébák estébákem zůstane, ušijte, vyrobte, neremcejte, makejte) , na ruce rukavice, když už musíte vyrazit ven, dávejte si majzla a odstup od jiných a ještě zubní kartáčky. Ty si dejte z umyvadla kamsi do skříňky. Když si budete drhnout paprče, aerosol rád odnáší kde co i několik metrů, virus má vlhko rád, čili na to bacha, jistota je kulomet. Všem zdravotníkům kolegiální ZDAR A SÍLU a k filmu? Ten nás fakt pobavil. Kravina, ale vůbec ne špatná. Účel to splnilo, ode mě lepší tři hvězdičky. (16.03.2020)

"Můžu si s váma dělat, co se mi zachce. Je jim to fuk." K fuckování s panem učitelem Müllerem došlo ve správnej čas, na správným místě a ve správný společnosti. Proto těch pět hvězd, ke kterým by za jiného postavení Saturnu vůči Venuši patrně nedošlo. Jenže já se pobavil naprosto královsky, takřka každou scénu jsem zakončil výbuchem smíchu a navíc jsem si užil spoustu inspirace. Hned si jdu vytisknout červenej diplom a vyrážím učit. I já chci střílet po svých studentech, jíst jim svačiny, krást jim cigára i drogy a hlavně je násilím vést ke slušnému způsobu života. To by mne opravdu bavilo. (16.12.2014)

Až nepochopitelně nadhodnocený komediální film, jenž zanechává spíše zahořklý a utrápený výraz než-li úsměv a radost. Žádné herecké představení se zde nekoná a kromě hlavního hrdiny jsou postavy naprosto nesympatické a nezajímavé. Nějaké vtipné náznaky se občas najdou, ale bohužel nejsou ničím originální a spíše jen kopírují. Film lze shrnout jako balast trapných a nevkusných vtípků, pod kterými se skrývá podprůměrný příběh. [25%] (05.11.2015)

O natáčení tohoto filmu jsem věděl snad od jeho první klapky, díky facebookové stránce mé herecké oblíbenkyně Karoline Herfurth, která o něm loni postovala ostošest. Byl jsem tehdy smířený s tím, že se tento film stejně do české distribuce nedostane, jsem tedy příjemně překvapený, že jsem se mýlil. Z rozhodnutí českého distributora uvést film do kin pouze v českém dabingu jsem ovšem strašně zklamaný - na film jsem vyrazil pouze kvůli herecké přítomnosti zmíněné oblíbené německé zrzky, a tak jsem byl připraven o její hlas. Nutno ovšem dodat, že dabing je překvapivě velice kvalitní, což je společně s faktem, že většině Čechů je zvuk mluvené němčiny protivný (o neochotě číst titulky u komedií nemluvě), pravděpodobně dostatečné opodstatnění pro neexistenci verze s titulky, ale stejně... fakjů, CinemArte. Za sebe musím říct, že jsem moc neměl představu, co vlastně od tohoto filmu čekal, kromě pokoukání na Karoline Herfurth v roztomilých brýlích, byl jsem proto velice příjemně překvapen, že je to nečekaně vtipný a dobrý film, který si kromě vydatné nálože vtipu stihne vzít na paškál i řadu nešvarů v současném školství. Ačkoli komedie ze školního prostředí obecně nesnáším, zde jsem neměl problém užít si dvouhodinový děj - jehož zápletka je sice těžce uvěřitelná, ale o to víc divácky vděčná (jako ostatně všechny filmy ze školního prostředí - asi proto mi tak tenhle typ filmů jinak leze krkem). Obsazení hlavních postav je výborné - Elyas M'Barek je rozený sympaťák a Karoline Herfurth se mi snad v žádné předchozí své roli nelíbila víc. Poté, co se ve filmu vysvětlí i původ toho, kde se vzalo to "Fack ju Göhte", jsem dokonce i ten šílený titul vzal na milost, a shledal ho vlastně velice zábavnou slovní hříčkou (s níž se podle mě mimochodem český překladatel vyrovnal se ctí). Filmu by jistě šlo vyčítat jistý výskyt žánrových klišé či občasné překročení, řekněme, dobrého vkusu, ale v porovnání s hollywoodskou teenagerskou produkcí mi stále přijde, že tenhle film je dost jinde - a že je z něj cítit jakási německá preciznost a perfekcionismus (což současně filmu nebrání v tom, aby během závěrečných titulků neukázal řadu nepovedených záběrů). Za mě osobně spokojenost a 4 hvězdy - celý sál se prohýbal smíchy skoro po celou projekci, mě samotného nevyjímaje. Nezbývá než doufat, že se k nám do budoucna bude dostávat více podobně vydařených evropských filmů, které představují příjemné oživení v záplavě unylé americké mainstreamové produkce. (27.08.2014)

Vzpomínám si, jak jsme se jednou v devítce sešli s klukama po pondělním vyučování v naší třídě a hráli si na vylodění v Normandii, protože den předtím běžel v telce vojín Ryan. Bylo nás sedum grázlů z áčka, na obědě jsme překecali tři kluky z béčka a dokonce se k nám přidal i Vojta, kterej obyčejně spěchal na jedinej vlak denně, co mu jel domů. Stoly sloužily jako lodě, židle se namířily nohama do vzduchu jako jediná obrana béčáků, kteří jakožto hosté hájili pláž u umyvadel. Útok na béčáky začal nelítostným bombardováním přezuvkama, pak jsme vyskákali na pláž a začali je mlátit urvanejma větvema ze stromů, na který jsme dosáhli z okna. Zrovna když se mi podařilo vyskočit na katedru, abych ukořistil vlajku smrdutejch béčáků, rozrazily se zadní dveře třídy, který vedly do fyzikálního kabinetu a z nich do boje nakráčel náš novej chemikář. Byl vysokej zhruba tak, že já stojící na učitelským stolu jsem mu hleděl přímo do očí a když na nás zařval "co to tady do prdele je za bordel?" leknul se i Havel na zdi. Chemikář bleskurychle přiskočil k tabuli a všechny do jednoho nás sejmul precizníma hodama křídou. Když mu došla munice, sundal mě malíčkem ze stolu a palcem do mě strčil tak, že jsem přeletěl tři lodě a zastavil se až o fíkus v rohu, ve kterým Miky od sedmičky pěstoval trávu. Pak se chemikář rozhlídnul po třídě a znova zahartusil "tady to vypadá jak v Normandii za války, koukejte hned uklidit ten prasečinec a vypadněte domů, smradi!" Tak jsme poklidili a šli. Vojta vyrazil rovnou domů, aby stihnul aspoň večeři, my ostatní jsme v parku za školou ještě chvíli probírali, jak asi bude vypadat příští hodina chemie. A jak vypadala? Bylo to poprvý a naposledy, co jsem zažil aby kantor během jedný hodiny stihnul vyzkoušet sedum lidí z jedný třídy a ještě si nechal poslat nechápající Luckou z první lavice pro tři béčáky. Náš průměr byl zhruba 4.8, ale i přesto jsme to přerostlý chemikářský hovado ten den začali sborově milovat. A bylo to oboustranný, protože když dva víkendy nato běželo v telce finále MS ve fotbale, při následným pondělním mači mezi áčkem a béčkem nám dělal gólmana právě on. P.S: Vyhráli jsme 6:0, protože nejmenší branka, která by za tím dvou a půl metrovým hovadem byla vidět, je rugbyový háčko. (04.07.2015)