Fakjů pane učiteli

Vzpomínám si, jak jsme se jednou v devítce sešli s klukama po pondělním vyučování v naší třídě a hráli si na vylodění v Normandii, protože den předtím běžel v telce vojín Ryan. Bylo nás sedum grázlů z áčka, na obědě jsme překecali tři kluky z béčka a dokonce se k nám přidal i Vojta, kterej obyčejně spěchal na jedinej vlak denně, co mu jel domů. Stoly sloužily jako lodě, židle se namířily nohama do vzduchu jako jediná obrana béčáků, kteří jakožto hosté hájili pláž u umyvadel. Útok na béčáky začal nelítostným bombardováním přezuvkama, pak jsme vyskákali na pláž a začali je mlátit urvanejma větvema ze stromů, na který jsme dosáhli z okna. Zrovna když se mi podařilo vyskočit na katedru, abych ukořistil vlajku smrdutejch béčáků, rozrazily se zadní dveře třídy, který vedly do fyzikálního kabinetu a z nich do boje nakráčel náš novej chemikář. Byl vysokej zhruba tak, že já stojící na učitelským stolu jsem mu hleděl přímo do očí a když na nás zařval "co to tady do prdele je za bordel?" leknul se i Havel na zdi. Chemikář bleskurychle přiskočil k tabuli a všechny do jednoho nás sejmul precizníma hodama křídou. Když mu došla munice, sundal mě malíčkem ze stolu a palcem do mě strčil tak, že jsem přeletěl tři lodě a zastavil se až o fíkus v rohu, ve kterým Miky od sedmičky pěstoval trávu. Pak se chemikář rozhlídnul po třídě a znova zahartusil "tady to vypadá jak v Normandii za války, koukejte hned uklidit ten prasečinec a vypadněte domů, smradi!" Tak jsme poklidili a šli. Vojta vyrazil rovnou domů, aby stihnul aspoň večeři, my ostatní jsme v parku za školou ještě chvíli probírali, jak asi bude vypadat příští hodina chemie. A jak vypadala? Bylo to poprvý a naposledy, co jsem zažil aby kantor během jedný hodiny stihnul vyzkoušet sedum lidí z jedný třídy a ještě si nechal poslat nechápající Luckou z první lavice pro tři béčáky. Náš průměr byl zhruba 4.8, ale i přesto jsme to přerostlý chemikářský hovado ten den začali sborově milovat. A bylo to oboustranný, protože když dva víkendy nato běželo v telce finále MS ve fotbale, při následným pondělním mači mezi áčkem a béčkem nám dělal gólmana právě on. P.S: Vyhráli jsme 6:0, protože nejmenší branka, která by za tím dvou a půl metrovým hovadem byla vidět, je rugbyový háčko. (04.07.2015)

O natáčení tohoto filmu jsem věděl snad od jeho první klapky, díky facebookové stránce mé herecké oblíbenkyně Karoline Herfurth, která o něm loni postovala ostošest. Byl jsem tehdy smířený s tím, že se tento film stejně do české distribuce nedostane, jsem tedy příjemně překvapený, že jsem se mýlil. Z rozhodnutí českého distributora uvést film do kin pouze v českém dabingu jsem ovšem strašně zklamaný - na film jsem vyrazil pouze kvůli herecké přítomnosti zmíněné oblíbené německé zrzky, a tak jsem byl připraven o její hlas. Nutno ovšem dodat, že dabing je překvapivě velice kvalitní, což je společně s faktem, že většině Čechů je zvuk mluvené němčiny protivný (o neochotě číst titulky u komedií nemluvě), pravděpodobně dostatečné opodstatnění pro neexistenci verze s titulky, ale stejně... fakjů, CinemArte. Za sebe musím říct, že jsem moc neměl představu, co vlastně od tohoto filmu čekal, kromě pokoukání na Karoline Herfurth v roztomilých brýlích, byl jsem proto velice příjemně překvapen, že je to nečekaně vtipný a dobrý film, který si kromě vydatné nálože vtipu stihne vzít na paškál i řadu nešvarů v současném školství. Ačkoli komedie ze školního prostředí obecně nesnáším, zde jsem neměl problém užít si dvouhodinový děj - jehož zápletka je sice těžce uvěřitelná, ale o to víc divácky vděčná (jako ostatně všechny filmy ze školního prostředí - asi proto mi tak tenhle typ filmů jinak leze krkem). Obsazení hlavních postav je výborné - Elyas M'Barek je rozený sympaťák a Karoline Herfurth se mi snad v žádné předchozí své roli nelíbila víc. Poté, co se ve filmu vysvětlí i původ toho, kde se vzalo to "Fack ju Göhte", jsem dokonce i ten šílený titul vzal na milost, a shledal ho vlastně velice zábavnou slovní hříčkou (s níž se podle mě mimochodem český překladatel vyrovnal se ctí). Filmu by jistě šlo vyčítat jistý výskyt žánrových klišé či občasné překročení, řekněme, dobrého vkusu, ale v porovnání s hollywoodskou teenagerskou produkcí mi stále přijde, že tenhle film je dost jinde - a že je z něj cítit jakási německá preciznost a perfekcionismus (což současně filmu nebrání v tom, aby během závěrečných titulků neukázal řadu nepovedených záběrů). Za mě osobně spokojenost a 4 hvězdy - celý sál se prohýbal smíchy skoro po celou projekci, mě samotného nevyjímaje. Nezbývá než doufat, že se k nám do budoucna bude dostávat více podobně vydařených evropských filmů, které představují příjemné oživení v záplavě unylé americké mainstreamové produkce. (27.08.2014)

Včera jsem se chystal na trojku této německé série, proto jsem se podíval na předchozí dva díly, abych věděl, co mě zhruba čeká. A byl jsem příjemně překvapený. Už jenom spojení slov „německá komedie“ totiž nejen u mě budí rozpaky, ještě pořád mám v živý paměti hrůzy ze 70. a 80. let nebo ještě starší sérii o Spessartu. Jenže časy se mění. Skvělej soundtrack, zajímavá hlavní myšlenka a v zásadě sympatický postavy mladých Němců (fakt jsem to napsal??) zapříčinily, že jsem se docela bavil. Jo, ne každej vtip se povede a bez fekálního humoru bych se úplně obešel, někdy jsou situace výchozí premisy „kriminálník ve škole“ tlačený až moc na sílu, ale je to nečekaně svižné, svěží, s trochou povinnýho dojáku a příjemně multikulturním obsazením. Ano, já na rozdíl od kritiků to kvituju: tuniský Mnichovan Elyas M'Barek je sympaťák a frajer, berlínská Turkyně Gizem Emre nádherná, i když ještě mladičká (do dalších dílů příjemně vyrostla), a co se klasických Němců týče, Jella Haaseová rozkošně tupá a dokonce mi nevadil ani Max von der Groeben, a to tenhle typ kluků nemám ani trochu rád. Úmyslně pitomě ztřeštěné Fakju, pane učiteli si mě nečekaně získalo. (15.04.2018)

Jednoznačně nejlepší komedie za tento rok ... Typickej evropskej humor, na Němce vynikající sympatický herecký výkony, skvělý situace, romantická vložka vyloženě umírněná oproti té komediální, která se prostě nesere s ničím a s nikým, učitelé dostávaj šílenou sadu, spratci dostávaj šílenou sadu, vypovídající, ale ne trapně moralizující ... po všech těch přeromantizovaných USA srajdách a až příliš nevinných Korejských sadách, zlatej střed, kterej mi fakt perfektně sedl a chvílema mi tekly slzy smíchy ... supr!! (08.11.2014)

Možná je smích nakažlivý, ale dlouho jsem se na ČSFD projekci tak nezasmál. Jan Amos Komenský by se asi divil, kdyby viděl učitelské tedy učební metody pana "učitele" Müllera v této nečekaně vtipné německé, leč dobře nadabované komedii. Do pěti hvězd skutečně chybělo jen málo. Kašlu na kritiky, bavil jsem se a dávám za 5. (26.08.2014)