Obsahy(1)
Křehký a tragický příběh mladé lásky je rozehrán v klasickém trojúhelníku jednoho muže mezi dvěma ženami. Televizní inscenace podle novely I. Bunina. Dana Klichová v hlavní roli nostalgického příběhu Ivana Bunina, v němž je zobrazena osudová láska, melancholický stesk, a také ztracený život v patriarchální Rusi. V příběhu se výrazně odráží autorovy filozofické alegorie, ve kterých jsou nastíněny nebezpečí rozkladu morálně labilní civilizace. Drama Natali působí až meditativním dojmem novoromanticky laděné reflexivní lyriky... Ivan Bunin se v roce 1933 stal nositelem Nobelovy ceny za literaturu, a to za své vrcholné dílo s autobiografickými prvky "Život Alexeje Arseněva". Švédská akademie jej ocenila jako prvního ruského autora za „přísně umělecké ztvárnění, v němž byla uplatněna klasická ruská tradice prozaické tvorby". (Česká televize)
(více)Recenze (12)
Buninovy povídky jsem kdysi hltal, ale tohle... tohle bylo fakt škoda filmovat. Anebo se původní námět rozplynul v sebelítostném a bolestínském kňourání jednoho zmrdečka, co zasunul, kam potřeboval, a ještě z toho vyvázl bez ztráty kytičky. Taky jsem nepochopil, proč musel Františka Šlégra nadabovat Abrhám, jeho postava tím získala o 100% více homosexuálního potenciálu. Zbytečný film. ()
Natali je výjimečné dílo z díla brněnského studia. Tvrdím to nerad, ale v Brně i Ostravě vzniklo velmi malé množství filmů a inscenací, které stojí za vzpomínku nebo dokonce za vytesání do kamene. Tohle dílo k nim patří. Petr Tuček byl skvělý filmař a točil dokonalá díla, pokud k tomu měl všechny potřebné spolupracovníky a tvůrčí svobodu. Pro mě k nim rozhodně patří Dostojevského Strýčkův sen z roku 1971. Natali bohužel uškodilo předabování hlavních protagonistů Josefem Abrhámem, Miriam Hynkovou a Janou Drbohlavovou. Skvělá Danuše Klichová a naprosto dokonalý František Šlégr. ()
Televizní film, který je po hodně stránkách dobrou adaptací novoromanticky eroticky nostalgického Bunina (kamerou hlavně), problematickými se jeví brněnští herci ((ovšem dabovaní Abrhámem a Drbohlavovou). ()
Krásný televizní film, takové už se nedělají. Potemnělá atmosféra tajené bolesti a nostalgie prosvětlované vzpomínkami na záblesky minulého štěstí. Opět krásná kamera, hudba. Romantika na homy vzdálená standardizované holywoodské či německé cukrkandlovitosti. Zdá se, že v těch zlatých šedesátých i průměrní tvůrci podávali nadprůměrné výkony. Jen ten pražský dabing v brněnském filmu mi vadil. Ty hlasy jsou tak charaktristické, že jich spojení s jinými obličeji je rušící. ()
Sňatek není přeci podmínkou lásky. Vpravdě romantický příběh, který už právě proto nemůže skončit dobře, byť se zdá, že k šťastnému konci směřuje. Výtvarná kamera zachycuje obrazy v impresionistickém ladění - rozhovor při svíčkách, slunce v korunách stromů, koupání v řece a smyslná nahota. Zoufalý útěk Natali je násoben a nekonečně prodlužován (jak měly zjm. filmy 60. let v oblibě), pohřeb, vášeň v blízkosti mrtvého, erotické dovádění mezi kupkami sena, promarněné šance, naděje, život a smrt. Baladické ladění dodává snímku tajemnou ponurost a tesknotu, které umocňuje barokní šerosvit. Ukázkový příklad toho, jak se důsledně po všech stránkách dělaly i jen televizní filmy. ()
Galerie (23)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (3)
- František Matoušek (Vitalij) byl nadabován Josefem Abrhámem. (sator)
- Televizní film byl natáčen na jaře roku 1968. Po vstupu vojsk Varšavské smlouvy na území Československa ukryli tvůrci filmu nehotový materiál nejen z tohoto filmu doma u herečky Danuše Klichové. Díky tomu materiály přežily likvidaci materiálu (údajně požár) v brněnském studiu Československé televize v srpnu 1968. (Vzpomínka herečky Danuše Klichové) (Bart)
- Film se natáčel na zámku Milotice na Hodonínsku. (sator)
Reklama