Teorie všeho

Stephen Hawking je rozhodně velká osobnost a minimálně snímek Hawking s Benedictem Cumberbatchem jeho těžký životní úděl zpracoval výborně. Tento film však Hawkinga sleduje pohledem jeho ženy, tudíž se nadšenci do fyziky nedozví prakticky nic z jeho teorií. Ve výsledku tak zůstává slzopudné drama o tom. jak je láska ženy silnější než jakákoliv nemoc (ačkoliv nakonec dojde k rozvodu). Redmayne není špatný, ale na Oskara to nebylo. (18.12.2015)

Brilantní životopisné drama, hezky po britsku decentní ve zveličování ústřední postavy, kterou máme navzdory nepopiratelné genialitě a smutnému fyzickému postižení možnost vnímat coby citlivého, vtipného a láskyplného člověka. A hlavně máme po celé dvě hodiny příležitost naplno pociťovat nesmírnou sílu a upřímnost vztahu, který navzdory menším konfliktům mezi hlavními protagonisty panuje. A Eddie Redmayne si svého Oscara více než zasloužil, neboť podává naprosto úžasný výkon. Podruhé mi sice film, kromě svého formálního mistrovství, asi nic moc nenabídne, ale tohle je zkrátka kvalitní práce, která se musí cenit.. (26.02.2015)

Je velká škoda, že film o takové osobnosti jako je Hawking jen zlehka našlapuje okolo čehokoli spojeného s poznáním a střetu vědy a racionality s náboženstvím a vírou. A to nejen v domácnosti Hawkingových. Hawking se v 80. letech setkal i s papežem, který vědcům doporučoval "nezkoumat" okamžik počátku vesmíru, neboť jde o dílo boží, což Hawkingovi dle vlastních slov připomnělo Galilea. To ve filmu téměř nevidíme a když už se takové téma nakousne, obvykle to nepřesahuje korektní rámec "každý hledáme pravdu jinde, ale dokážeme se dohodnout". Je to škoda, protože film jinak zdaleka není jen cukrová limonáda o tom, jak se s láskou dají překonat všechny obtíže s úsměvem, někdy dokáže sekat pěkně do živého a zvláště počátky projevů Hawkingovy choroby jsou pojaty velmi mrazivě. Stejně tak samotné rodinné drama je velmi působivě ztvárněné a podtržené perfekním převtělením Eddieho Redmayna do Hawkinga (přičemž si nemyslím, že by šlo o vyloženě vděčnou roli "pro ocenění", z čehož jej teď mnozí obviňují). Film je však natočen především dle memoárů postavy, kterou ztvárňuje Felicity Jones, což je asi taky důvod, proč tak málo brousí do vědy a poznání, na druhou stranu to činí z Jane Hawking minimálně stejně důležitý pilíř příběhu. Felicity Jones je tu opravdu krásná, na druhou stranu jsem měl přece jen pocit, že ve vyhrocených chvílích trochu ztrácí (resp. nevšímal jsem si toho, dokud byla její postava mladá, s přibývajícím věkem její postavy ale bylo trochu vidět rozdíl mezi postavou a herečkou, která ji ztvárňuje). Pochvalu zaslouží bez výjimky představitelé vedlejších postav, David Thewlis, Harry "Viserys" Lloyd či Simon McBurney. Také hudba Jóhanna Jóhannssona film dobře podtrhávala. Celkem vzato 4 kousky, byť kdyby se autoři nebáli pustit do lidí trochu vědy, bylo by to za pět. (28.02.2015)

Jako když mě scénárista jen nechává nahlédnout do životopisu a ve chvíli, kdy se začtu, tak mi přeskočí několik stránek. Za srdce pak nechytne instantně působící romantická linka a už vůbec ne střípky vědeckých debat. Všechna čest Eddiemu Redmayneovi, ve kterém jsem toho plakátového hezouna z Bídníků neviděl byť jen na vteřinu, ale s takovouhle příběhovou strohostí Teorii ani on, ani Jóhanssonův adekvátně citlivý soundtrack nemají šanci dotáhnout kamkoli výš. (23.01.2015)

O soundtracku: Není ničím překvapivý a ani nemohl. Jako životopisný film mapující osud skutečného génia útočí bez výhrad pomocí soundtracku na sentiment. Scény první milostné jiskry, polibku, ale i nemoci jsou doprovozeny teskným piánem, jehož melodie snad může připomínat mystický novověký bál, jako ve skladbě Domestic Pressures. Tklivé tóny klavíru ovšem nejsou jediným, co Jóhann Jóhannsson použil k ataku na naše emoce. Vyjma komorních houslí, které s piánem tvoří klasickou kombinaci u sentimentálních snímků, je tu i kytara. Něžné vybrnkávání je důkazem, jak perfektně se může tento jindy energický nástroj snoubit s těmi melodickými jako klavír či housle (Forces of Attraction). Teorie všeho se může pyšnit precizně vybraným soundtrackem, bez něhož by se film propadl ještě o třídu níže. Jóhannsson sám prohlásil, že pokud hraje čas ve filmu velkou roli, i soundtrack musí být timeless (nadčasový). Povedlo se mu to? Možná ano, možná ne. Ve snímku ovšem zazní i jiné melodie, než od něj. A dost možná také díky epilogové hudbě od Cinematic Orchestra jsou závěrečné titulky smyslnějším zážitkem, než zbytek filmu. Nejlepší soundtrack z filmu: Arrival of the Birds. 60 % (10.05.2015)