V srdci moře

jsem nadšený, že nejpřeceňovanější režisér světa konečně natočil něco, co vypadá jako film, namísto pouhého ilustrovaného scénáře (ano, správně, je v tom rozdíl), tj. pohyblivé obrazy, jejichž estetice neschází smysluplnost a krása. snad Howarda nepřeceňuji příliš, když v jeho obrazech rozeznávám inspiraci tvorbou Ivana Ajvazovského, protože už ta možná souvislost vlévá do významové struktury filmu bohatství dalších cenných souvislostí. cinefil ve mně by měl být mimořádně potěšený. a je. a vlastně i ten narativ, čili aspekt, na kterém většina mainstreamových filmů v mých očích "vázne na mělčině", mě zde svým způsobem také těší. jak jindy nesnáším ta samoúčelná rámcová vyprávění, o to více mě zde nadchlo, jak rámec vlastně pozvedá sofistikovanost a tak vlastně i hodnotu vyprávěného děje, jelikož svou zprostředkovaností odlehčuje krajní nevěrohodnost předlohy, tedy Moby Dicka, inspirované jen o krapet méně nevěrohodným námořnickým mýtem o mstivé velrybě, založeném velmi volně na reálné plavbě Essexu, zatímco ale zároveň s tím sugeruje divákům dojem autentičnosti, jakou se přeci musí nutně vyznačovat vyprávění podávané s takovou neochotou a zahanbením, jaké předvádí Gleesonova postava. a tak jsem rozpolcený, když na jednu stranu tleskám důvtipu, s nímž film manipuluje svými diváky, na druhé straně polykám žluč nad tím, že zmíněná autentičnost je jen iluze a všechno je to falešné. jako skoro celá ta továrna na sny, jejímž dělníkem podle všeho Howard nikdy nepřestal být ani v jednom záběru jediného svého filmu. cinefil ve mně by měl být znechucený a pobouřený tím, jak se v námětu samo o sobě velice naturalistickém podařilo neutralizovat všechny vzrušující pachutě a vydestilovat z něj syžet tak naprosto nezajímavý, že nad tím vlastně více než co jiného žasnu; takovou typickou hollywoodskou limonádu pro celou rodinu. a je. čili v posledku jsem cinefilně nadšený i cinefilně zhnusený a mám pocit, jako kdybych měl zrazovat své svědomí, ať už budu hodnotit kladně či záporně. proto ta mimořádná potřeba vyjádřit se tentokrát i slovy. domnívám se, že obecně platí, že pokud se nemohu rozhodnout, bude spravedlivější zvolit vyšší z obou zvažovaných hodnocení. budiž tedy. (27.10.2022)

Tento príbeh mam celkom rád, takže som sa aj tešil, že sa zas pozriem na bielu veľrybu. Ron Howard obsadil do hlavnej úlohy Jamsa Hunta z Rivalov a aj keď tento krát taký rýchly za kormidlom nie je, nebola to zlá volba. Musím sa hneď na úvod priznať, že ma strašne sklamal záver filmu. Celý film to bolo tak super rozbehnuté, začalo to fajn historkou o bielej veľrybe, v úvode sme sa nadýchali trošku dobovej atmosféry Anglicka a neskôr sme sa dostali na more, zo všetkou parádou a s modro zeleným filtrom za chrbtom. A potom to prišlo. Ryba ukradla Hemsworthovi nie len loď a kormidlo, ale v závere na mori aj vietor s plachiet, pretože tak naťahovaný záver bol skutočne na škodu. 75% - 4* (29.03.2016)

Asi největší a nejnápadnější digitální marast, který jsem v životě viděl. I účelová stylizace seriálového Spartaka působí o proti V srdci zeleného plátna jak CGI z 22. století a 18 let stará televizní série Hornblowera pak tomuto epickému námořnímu dobrodružství natrhává prdel úplně, protože snad žádný záběr se neobešel bez viditelných digitálních zásahů a triků. Pokud si odmyslím, že vidím bazén v Hollywoodu znázorňující oceán a námořníky v největší možné bouři s desetimetrovými vlnami, které namáhají stěžně na bod zlomu, ale herci jen vzpřímeně stojí na palubě a problém mají jen s utíráním kapiček vody z čela, které na ně mimo záběr leje asistent produkce ze zahradní konve zavěšený na jeřábu, zůstane mi naprosto nudný film plný absolutně nezajímavých charakterů postav, které ačkoliv mají rozehrávat názorové rozepře, paranoiu, chuť po moci nebo morální dilemata, jsou ve výsledku jen trapně nezajímavý komparz asistující hlavní postavě filmu, velrybě Black Dick. Hovnarde, Hovnarde, ty mi k srdci přirůst už asi nikdy nedokážeš. 44% (21.01.2016)

Ta digitální velryba byla skvělá a záběry na moře v různých stavech (bouře, západ slunce, východ slunce, hořící olej na hladině) taktéž. A to je tak všechno. Jinak se neodehraje celkem nic, kromě strastiplné cesty party ztroskotanců k pevnině, s nakousnutým, ale nijak zásadním tématem kanibalismu. Až se člověk na konci zdráhá uvěřit, že to vážně bylo všechno. Z herců mě výrazně nenadchnul nikdo, jenom první půlku filmu jsem si myslela, že Benjamin Walker je Jamie Dornan, což nebyl. Mělo tam bejt aspoň víc záběrů na tu super velrybu, který jsem na rozdíl od čím dál vousatějších = zaměnitelnějších námořníků fandila. (20.02.2016)

Člověk čeká mnohem více napínavých scén s Moby Dickem. Místo toho dostává jen zcela standardní mořské drámo, ve kterém je zajímavých, charismatických postav jako šafránu. Hodně rušivě působí animace, celkově vidím v digitálních tricích někdy problém dnešních filmů, které pak mohou být líne podávat zajímavé příběhy. Master and Commander se rozhodně nekoná. 60% (29.02.2016)