Pan

Pohádka z Karibiku znásilňující dětskou fantazii filmovou atrakcí. Země Nezemě podána jako velkohubá podívaná vyvolávající nevěřícná och a ach, nicméně zcela bez opodstatnění a jen pro ten efekt. Duhové barvičky, slzičky dojetí a písnička alá We are champions uměle navozující atmosféru fantastického dobrodružství dyslektického chlapečka z plakátu. Jen celovečerní formát jej diskvalifikuje z distribuce do 5D kina, tedy po bok oněch prázdných a zběsilých videoklipů sloužících pouze k ochromení smyslů. Divák by se totiž během té stopáže pozvracel, takhle zůstává jen u pouhého nutkání. Hvězdu za strach z výšek. (19.12.2016)

Slabota. Vizuál a hudba sice parádní a Hugh Jackman jako Černovous naprosto famózní, ale zbytek jsou poslepovaný kusy čehosi, co mělo být filmem a místo toho se to stalo sbírkou mnoha divných a otravných scén, který k kontextu celého filmu následně ztrácí veškerý smysl. Navíc kluk v hlavní roli je sympatickej asi jako pokladní v Tescu po 12 hodinový šichtě a Garett Hedlund to bohůžel vyjímečně taky dvakrát nezachraňuje. (22.12.2015)

Filmy Joea Wrighta se mi vždycky vcelku líbily, hlavně taky proto, že si umí vybrat dobrý materiál. Ale u tohohle filmu jsem si celou dobu říkala, proč mu sakra nikdo neřekl, že tohle je pořádně blbý nápad? Hudba vykradená z Jak vycvičit draka, naprosto nesmyslné využití písniček od Nirvany a The Ramones (to si hráli na Moulin Rouge nebo co?), jedno klišé za druhým, scénáristické berličky, za které by se měly lámat ruce, přehnaně barvotisková triková výprava... Prostě čeho je moc, toho je příliš. Jedna hvězda za Garretta Hedlunda, pro kterého mám slabost. (03.04.2016)

Tak nějak jsem nevěděl, co přesně od tohoto filmu čekat a to, co jsem nakonec dostal, je... no, pro mě rozporuplné. Herecky nádherně obsazené, Rooney Mara je tu skvělá, vizuálně jsou to krásné orgie, ale přesto mi to přišlo nesmírně ploché a vlastně jen jako film na efekt, kde mi chybělo to, co má příběh s Peterem Panem mít - okouzlení dětstvím a ta krásná bezstarostnost. Tohle zde prostě nebylo. (11.12.2015)

"Pan" je první příběh o Petru Panovi, který jsem viděla celý. Vím o existenci dalších filmů (minimálně o těch s Isaacem, Hoffmanem a o Disneyovce), vím i o knižní sérii a o divadelních hrách, ale jak říkám, Země Nezemě je pro mě jednou velkou neznámou. (Proto jsem se po přečtení zdejších nelichotivých komentářů rozhodla vyhledat, jak moc byl původní námět pozměněn, ale najít něco víc než "příběh o chlapci, který nechtěl vyrůst", je takřka nadlidský úkol, takže na to kašlu a budu hodnotit čistě na základě "Pana" jako takového.) Pro dětské fantasy filmy mám již od malička slabost, ne každé ale působí kouzelně. "Pan" však tímto nedostatkem rozhodně netrpí; i přes 100x viděný příběh dokáže chytnout za srdce (viz závěrečný střet ve vílím Úlu), vizuální stránka je překrásná, stejně tak hudba Johna Powella a průser nepředstavuje ani herecké obsazení (snad jen unylá Rooney Mara, ale když už nic jiného, funguje alespoň chemie mezi ní a Hookem). Líbí se mi také nápad s prequelovým pojetím (Hook), akorát mě mrzí, že ho nejspíš nikdy neuvidíme dotažený.:-( (16.09.2018)