John Wick

Jak už napsal Marigold, takhle měla vypadat filmová adaptace Maxe Paynea. Noirová stylizace (neony, déšť, noc, velkoměsto). Lehce „cheesy“ pulpová atmosféra. Komiksově nadsazené univerzum ruských mafiánů a nájemných vrahů (s tak promyšlenou mytologií, až mne překvapilo, že předlohou skutečně nebyla žádná komiksová série). Revenge zápletka ohlodaná na kost (ale ne tolik, abychom nechápali hrdinovu motivaci). Melodramatické flashbacky jsou nenásilně zakomponované do hlavní dějové linie a většina zúčastněných ví, jak to v podsvětí chodí, pročež mohou jít bez dlouhých úvah a řečí rovnou k věci. Prosté pozadí hrdinova příběhu ani zbytečná slova tak nikdy na dlouho neodvádí tok vyprávění daleko od akčních scén. Díky ukázněné kameře, delším záběrům a opodstatněným střihům jde o scény krásně přehledné, připomínající více asijské akce (k nimž režiséři přičichli díky spolupráci s Wachowskými) než současnou „realisticky“ roztřesenou hollywoodskou produkci. Čistý styl snímání likvidačních scén, s plynulými přechody mezi jednotlivými záběry, navíc souzní s čistým stylem práce Johna Wicka, který si potrpí na uklizeném kvartýru a většinu zloduchů pro jistotu umlčí kulkou do hlavy. Kromě možnosti vychutnat si choreograficky elegantní, precizně rytmizovanou kombinaci střelby a bojového umění v plné kráse tak styl akčních sekvencí slouží zároveň k charakterizaci protagonisty, na kterou pro všechno zabíjení jinak nezbývá moc času. Pro vychutnání filmu zároveň nepotřebujeme vědět víc, než že je John Wick cool zabiják. Zde se nabízí další paralela s akčními videohrami, které v prokreslování postav nezacházejí o moc dál (další podobnost pak lze spatřovat v hotelu, který funguje jako save-pointu, kde si hrdina může odpočinout a nechat se vyléčit). Svou videoherní povahu film pro větší názornost tematizuje také vtípkem zakomponovaným do jedné z akčních scén, kdy se protnou fikční světy hry a filmu. John Wick ukazuje, že snaha vycházet vstříc hráčům (a na ni vázané těžení z videoherní estetiky) nemusí spočívat jen ve frenetickém střihu. „Herní“ může být film také důrazem kladeným na maximální přehlednost akce a přímočarostí vyprávění, která není zastíraná, nýbrž hrdě stavěná na odiv. Jestliže druhý Zátah dosud v kategorii nejlepších akčních filmů letošního roku neměl silnou konkurenci, teď už ji má. 80% (15.10.2014)

Když jsem se tu ještě před zhlédnutím po kolena brodil v čerstvém ejakulátu místních nadšených „akčních fajnšmekrů“, připadal jsem si, jako bych v rubrice „Vážná seznámení“ nalezl inzerát následujícího znění: „Divoká bruneta, 26, občasná modelka, pevné čtyřky, katalogová prdelka, finančně nezávislá, s vášní pro obstarožní otyloně hledá společníka pro zaplacenou bezuzdnou multiotvorovou půlroční all inclusive dovolenou na Bora Bora. Zn. Verbal vítán.“. Reagoval jsem. Jaké pak bylo mé překvapení, když se na koordinační schůzku přišourala vydojená oplácaná čtyřicítka, které už kapku začínalo smrdět z huby, a zeptala se, jestli bych ji nechtěl někdy o prázdninách pochcat v Bělském lese. Sice asi lepší, než si zhoršovat artritidu v zápěstí a uhonit si na stará kolena tenisový loket, ale, kurva, čumět hodinu a tři čtvrtě na to, jak nejhrozivější, nejobávanější a nejlepší nájemný vrah Kínu, kterého v jednom kuse někdo mlátí, bodá a jinak mu ubližuje, asi tak dvacetkrát nachlup stejně ukáže nějakým statickým Rusákum, jak se hezky naučil ippon seoi-nage, přičemž dalších asi tak sto bez lekrace, jakéhokoliv nápadu, drajvu nebo děje střelí do hlavy, to opravdu nestojí ani za tu námahu rozepínat si zip. Dám dvě, aby mi zase nějaký ten mentálně vyrovnaný pomocnoškolský Rambo nevyhrožoval do pošty, že mě za to „vikuchá a znasliní mi roďynu“, ale s odřenýma koulema a náramně pokřivenou držkou. (14.01.2015)

Na hongkongské heroicbloodshedové gangsterky od Johna Woo chybí Johnu Wickovi víc přepálených emocí, cit pro patřičnou absurditu a vedle vlastně frajerských padouchů taky nějaký odporný skřet, jenž celá mlata vydrží až do úplného závěru (via The Killer i Hard Boiled). Leč samurajský patos mezi zabijáky, práce s všem postavám všeobecně známým hrdinou, první precizně gradovaná půlhodina a zejména přestřelka v baru... to vše dalo vzpomenout na zlaté doby objevování hongkongské akční školy. Totéž ostatně platí i pro ukázkovou přehlednost akce (v mizanscéně, rámování a překvapivě úsporném střihu) i parádně ekonomickou práci hrdiny v rámci "jeden proti nespočetnému množství nepřátel" - jen škoda, že padouši jsou vlastně do jednoho sympaťáci a skutečná svině je nakonec jen za "macguffina", tedy za vlastně nepodstatnou záminku, jež ten akční stroj opakovaně nakopává. (31.01.2015)

|| Scenár: Derek Kolstad | Hudba: Tyler Bates, Joel J. Richard | Distribúcia: Lionsgate (WW), Summit Entertainment (US), Entertainment One Films (CA) | Štúdio: Summit Entertainment, Thunder Road Pictures, 87Eleven Productions, DefyNite Films | Rozpočet: 25 miliónov $ | Tržby: 78,7 milióna | Ocenenia: Spolu - 2 výhry a 1 nominácia || Tak staromódne, príbehovo jednočiare, že by človek čakal u hodnotení totálnu nespokojnosť. John Wick má však nevysvetliteľnú nadsádzku a dokonalú schopnosť balancovať medzi vtipom a vážnosťou, a pritom ani jednu z daných polôch nepriznávať. Jednou vetou, ten film je tak divný a nekategorizovateľný, že je dobrý. A hlavne, má Reevesa, ktorý si už podobnú pecku po dlšej dobe naozaj zaslúžil. Bojové scény mu verím viac, než komukoľvek inému v Hollywoode. Čistokrvná akcia, rýdza štvorhviezdica. Ps: Podobne ako Maringold a Matty si myslím, že to má nábeh na komixovú atmosféru Maxa Payna, ale toho mne viac pripomínal Payback s Gibsnom. 80% | Cine-Max Optima Košice, sál 2, 31.10.2014 | (31.10.2014)

Obdivuhodná žánrová čistota (to filmařské nadšení z toho cáká s puberťáckou chutí) si úplně nesedí se scénářem, který nekulhá v motivacích, nebo dialozích (naopak, ta jednoduchost boduje), ale paradoxně bych uvítal ještě více zlomených rukou, prostřelených hlav a celkově bych v té fanboyovské exhibici vlastně ještě o chlup přitvrdil, protože ta skvělá technická stránka k tomu vybízí jako máloco. Slabší čtyři, ať nežeru, vybrané momentky si rád pustím znovu. (15.02.2015)