Režie:
Damien ChazelleScénář:
Damien ChazelleKamera:
Sharone MeirHudba:
Justin HurwitzHrají:
Miles Teller, J.K. Simmons, Paul Reiser, Melissa Benoist, Austin Stowell, Nate Lang, Chris Mulkey, Damon Gupton, Max Kasch, Jayson Blair, April Grace, C.J. Vana (více)VOD (4)
Obsahy(2)
Andrew Neiman je devatenáctiletý jazzový bubeník, který sní o slávě, ale není si jistý tím, zda se jeho sny někdy naplní. Pronásledovaný neúspěšnou spisovatelskou kariérou svého otce je rozhodnutý vystoupat až na samotný vrchol nejprestižnější hudební konzervatoře. Jednoho večera na Andrewa, který právě cvičí na bicí, narazí Terence Fletcher, dirigent, proslavený svým učitelským talentem ve stejné míře jako svými nemilosrdnými praktikami. Ačkoliv si spolu toho večera příliš mnoho nesdělí, probudí Fletcher v Andrewovi touhu dosáhnout svého cíle. K Andrewovu překvapení dalšího dne Fletcher požádá o to, aby byl Andrew přidělen k jeho kapele. Tento jediný čin mladíkovi navždy změní život. Zpočátku je Andrew nucen fungovat pouze jako „záskok" a otáčet partituru hlavnímu bubeníkovi. Ale na příští soutěži, které se kapela účastní, hlavní bubeník řízením osudu či něčím přičiněním ztratí svou partituru. Andrew, který zná celý part nazpaměť, dostane šanci hrát. Ačkoliv se tímto činem odcizí ostatním hudebníkům, kapela soutěž nicméně vyhraje a Andrew má šanci stát se Fletcherovým novým oblíbencem. (Falcon)
(více)Videa (5)
Recenze (1 385)
"Metz nehrál falešně. To ty, Ericsone. Ale to on nevěděl. A to stačí." Mám mimořádně vyvinutej talent pro ztrácení klíčů, dezorientaci v čase a podvrtnutí kotníku na kluzký podlaze. Navíc jsem majitelem slušně vyvinutýho hudebního hluchu, ale kdybych byl vlastníkem jakéhokoli smysluplnýho talentu, tak bych byl rád, kdyby se mne ujal někdo podobnej jako dirigent Fletcher. Ten by ze mne svými metodami jistě dostal daleko víc než jen pouhý maximum. Vždyť z toho člověka stříkalo charisma na všechny strany a já se stavěl do pozoru při každým jeho zvednutí ruky. Hudební čísla mne naprosto fascinovala, sváděla mne k bubnování na imaginární bicí a kdyby se jednalo o něco méně akademičtějšího než je jazz, tak bych patrně o pátý hvězdě zauvažoval. ()
// "But is there a line?" jo, je tam hranice. Hranice mezi skvělým filmem a filmem, který je opravdu "great". Whiplash je skvělý film, nebudu ho trápit slovy "good job", tenhle ansábl odvedl lepší práci od atmosféry, přes hudební výkony až k hereckým výkonům je to opravdu výborné, ale kus tomu stále chybí. Stačí porovnat s The Social Network, který měl podobnou hlavní postavu a podobné téma, k tomu ale zabíral ještě asi tak desítku dalších, byl precizněji natočený (Fincher, duh..) a lépe ohudebnělý. Takže nominace na Oscara? Maybe. Pravděpodobný vítěz? Don't think so. 8/10 musí stačit. ()
Odhodlaný, zneuznaný, ambiciózní a posedlý bubeník (po Divergenci a Two Night Stand by mě nenapadlo, že se Teller ukáže v něčem takového ražení jako Whiplash a ještě ve více než dobré formě) vs. nekompromisní, puntičkářský, precizní a místy opravdu šílený dirigent (nesmírně charismatický Simmons). Výborná technická a vizuální stránka, strhující příběh (i když hlavní postava je svým způsobem arogantní a sebestředná, musíte jí maximálně fandit), vyhrocené, extrémní ale na druhou stranu i dost realistické scény, chytlavá bubenická čísla a navrch spousta emocí (rychle proměnlivých jako Tellerovy rytmické přechody). Pak lahůdka v podání perfektního finále a na první pohled možná lehce ustřihnutý, na druhý však vlastně ten nejlépe udělaný závěr (žádné dojímání, plácání po zádech, romantické znovusejití a další zbytečné věci navíc). Whiplash mi zatraceně sedl, zcela mě pohltil a za odměnu mu tedy přiklepávám 5*. ()
Film to ve vztahu despota-žák hrotí možná až moc, ale i tak neexistuje za poslední roky lepší ukázka toho, že talent sám od sebe nestačí. Že talent, nepřiživovaný dennodenním drilem, nezměrnou pílí, soustředěním a touhou po maximalismu, bez ohledu na překážky, je vám vlastně k ničemu. Protože jak říká J.K.Simmons „neexistujou dvě horší slova, než dobrá práce“. S „dobrou prací“ se jděte bodnout, géniové musí chtít víc. Podobné pocity jsem naposledy zažíval u filmu ´Biliárový král´(The Hustler) z roku 1961, s Paulem Newmanem, který o talentu říká to samé, ač je vlastně o úplně jiném odvětví. Tedy vyznění filmu je víceméně jasné a je jedno, jestli je o bubenících, houslistech, hráčích kulečníku, či třeba o tenistech. Ten poznatek o TALENTU je univerzální. ()
Čerstvý student konzervatoře Andrew se snaží dostat do nejlepšího městského souboru. Cesta vede doslova skrz hudebního génia a lidského šílence Fletchera, jehož oblíbeným filmem musela být Olověná vesta. Vztah mentora a jeho chráněnce je tu zobrazen takovým způsobem, jakým jsem si ho doposud nedokázal ve filmu představit. Souboj těchto dvou odlišných a přesto tolik podobných povah trvá téměř od začátku do konce a jakkoli necitlivě to může vypadat, pokaždé, když se na scéně objevil J.K. Simmons jsem nedokázal vykouzlit jinou grimasu než spokojený úsměv. Fletcherova posedlost najít nejlepšího hudebníka nového milénia se krásně doplňuje s posedlostí Andrewa stát se tím nejlepším. Whiplash je plný sobeckosti, pokrytectví a tyranie a přesto jsem po závěrečných titulcích ten spokojený úsměv nemohl setřást. Navíc, ještě nikdy jsem při závěrečné pětiminutovce nebyl u filmu tak zpocený. ()
Galerie (50)
Zajímavosti (30)
- J.K. Simmons (Fletcher) chodil před začátkem natáčení na hodiny klavíru. Měl s tím už zkušenost, protože v minulosti hrál na klavír. (cihlenka)
- Hlavní roli Andrewa (Miles Teller) odmítl herec Dane DeHaan. (Dio_Padre)
- Celosvětová premiéra proběhla 16. ledna 2014 na filmovém festivalu Sundance. (Varan)
Reklama