Whiplash

Jedna hudební škola, dvě výrazné osobnosti. Oba jsou perfekcionisti a jeden tlačí druhého na hranu možností, za kterou existuje jen hluboký pád. Chvíli považujete toho prvního za nebezpečného manipulátora, který jen zneužívá svou moc, chvíli toho druhého za nestabilního kluka, kterému by měl někdo bubny sebrat, než skončí v blázinci. Jste si vědomi, že jeden druhého ničí, ani tak se ale neubráníte myšlence, zda se k sobě přece jen nějakým zvláštním způsobem nehodí. SPOILER Samotný konec se pak dá vyložit jako takový netradiční happyend pro obě postavy. Andrews dosahuje zapomenutelnost, Fletcher v něm objevuje svého Charlierho Parkera. A na tom, že se Andrew podobně jako Parker nejspíš nedožije ani 35 let a v blízké době ho čeká předávkování drogrami, selhání orgánů nebo mentální kolaps, vůbec nezáleží. (18.01.2016)

Asi pri žiadnych iných záverečných titulkoch sa mi nechcelo tlieskať tak naliehavo ako pri týchto. Bomba! Hoci sympatizovať tu nie je s kým a konkrétne Simmons tu stvárňuje iba o chlp menej desivú ľudskú kreatúru než Hopkins v Mlčaní jahniat. Prípadný Oscar za zvuk a strih neprekvapí, obzvlášť zvukovo niet pod slnkom vypiplanejšej hudobnej snímky. (17.02.2015)

Whiplash je špicózní hudební film o drilu a o touze po uznání. 0tázka je, proč talentovanej bubeník tolik potřebuje, aby mu jeho schopnosti potvrdilo takový sadistický hovado, který mělo ještě pro svoje metody sofistikovaný vysvětlení, a jestli je pak schopen si hru pod příkrovem odsudku a teroru vůbec užít. Dovedete si představit s tímhle vedením třeba Kobejna? Díky bohu, největší umělecké osobnosti se jimi staly právě proto, že takového "Fletchera" nepotkaly. Momenty lidství jsem mu nežrala a s chutí bych mu do toho na závěr rozjasněného ksichtu plivla. A takhle o tom můžu uvažovat dík přesvědčivému výkonu vyrýsovaného J.K.Simmonse. ... Jo a totální husina z jazzových fláků. (07.02.2015)

Jeden z nejchválenějších nezávislých filmů loňského roku nezklamal. J.K. Simmons je ďábel a Miles Teller hodně slušně bubnuje a je na krev houževnatý, takže ho ani srážka s náklaďákem nezastaví. Žádné srdíčkové vztahy, žádný vysmátý happyend. Milese Tellera je teď všude plno, loni a předloni toho stihl skutečně dost a nevypadá to, že by měl v tempu polevit. Tentokrát do toho na nejprestižnější hudební škole ve Státech solidně buší; abych nemátl, tak do bubnů, protože s holkama se tak maximálně sejde na pizzu, jinak chodí s tátou do kina a skutečné přátele nemá. Má totiž paličky, bubny a činely, a to mu bohatě stačí. Dokud do zkušebny nevstoupí holohlavý J.K. Simmons (indicie, kdy hošan měl přijít v šest, ovšem začalo se až o tři hodiny později, je evidentní). Mladík bude záhy potřebovat ještě pořádný kus sebekázně, sebezapření a nervy na to ustát tlak, kdy mu další bubeníci slintají na rameno. Rány na otlačených prstech se nestačí hojit, a na to, že by se ve dveřích objevila hodná víla a přičarovala komukoliv flek v prestižním orchestru, to rozhodně nevypadá. Energický Simmons občas pronese něco lidského, někoho pochválí nebo zavzpomíná na talentovaného žáka, drtivou většinu času však kleje, kritizuje, uráží, hází předměty. Je zlý, je nesnesitelný, je manipulativní, ale vše má své „důvody“. Jazzová hudba je tu dalším hercem, zakousne se a nepustí. Výborná gradace, výborný střih, výborný souboj charakterů a téměř samozřejmost, že Simmons bude ke Zlatému glóbu brát ještě za nějaký ten měsíc Oscara. A to má debutující režisér Damien Chazelle teprve devětadvacet let. A hned do světa vyslal kus, který hravě strčí do kapsy libovolný životopis nějakého legendárního muzikanta. I když pár výtek přeci jen mám: maximální až neuvěřitelná přepjatost v dialozích je někdy spíš na škodu, scénáristé berličky bez jasné motivovanosti se také objevují, aby jen vyhrotili už tak vyhrocenou situaci (kupříkladu kam se poděla složka s notami druhého bubeníka?). Na potlesk to i tak je. Jen ne ve stoje. 80% (17.01.2015)

|| Scenár: Damien Chazelle | Hudba: Justin Hurwitz | Distribúcia: Sony Pictures Classics | Štúdio: Bold Films, Blumhouse Productions, Right of Way Films | Rozpočet: 3,3 milióny $ | Tržby: 33,1 milióna $ | Ocenenia: Oscar - 3 výhry: vr Simmons, Strih, Zvuk. 2 nominácie (film, scenár), Golden Globe: 1 - VR J.K. Simmons. Spolu: 72 výhier, 75 nominácií || Svižný, inteligentný, hudobne skoro dokonalý film, bez akýchkoľvek zbytočných scén alebo dialógov. Whiplash mi dokázal zastaviť dych niekoľkokrát, a to nie len kôli skvelým hereckým výkonom, ale aj vďaka scenáru, kamere a zvuku. Nebyť Birdmana, Whiplash by si v daných kategóriách svoje nominácie zaslúžil premeniť na sošky. Ps: Skoro takto vyzerali moje hodiny spevu na konzervatóriu, ale bez hádzaných predmetov. Škoda, možno by som to bol dotiahol ďalej :D 101% | 1. projekcia: 19.1.2015, 2. projekcia: Lucerna Praha, 26.1.2015 | (26.01.2015)