Chihwaseon
Strokes of Fire
Painted Fire
Režie:
Kwon-taek ImObsahy(1)
Film je inspirován životem geniálního korejského malíře Jang Seung-up Ohwona (1843 1897). Píše se rok 1850. Věhlasný učenec Kim Byung-moon náhodně zachrání malého žebrajícího kluka Jang Seung-upa před partou násilníků, kteří se ho pokusili zbít. Jang Seung-up se mu snaží kresbou vysvětlit, proč ho lidé napadli. Kim je jeho malířským talentem nadšen, ale chlapec mu na dlouhých pět let zmizí ze života. Pak se oba opět náhodně setkají a navážou celoživotní přátelství. Ze Seung-upa se mezitím stane známý malíř, který ale v rozkastované společnosti trpí svým nízkým původem, který mu zabrání navázat milostný poměr se sestrou jednoho vznešeného úředníka. Svá zklamání a úzkosti utápí Seung-up v alkoholu, přesto - a nebo právě proto - vytváří stále krásnější díla. Cestu mu zkříží další žena - krásná kurtizána Mae-hyang, jež se postupně stává jakousi stále unikající a stále se vracející múzou. Do jeho života zasahují i převratné politické události a nástup korejského reformistického hnutí, k němuž se hlásí i Seung-upův mecenáš a přítel Kim.
Herec Choi Min-sik ztvárnil geniálního malíře s neobyčejnou bravurou a podařilo se mu jedinečně zachytit jemné odstíny malířovy složité osobnosti. Legenda moderní korejské kinematografie režisér Im Kwon-taek získal na MFF v Cannes 2002 za tento snímek Cenu za nejlepší režii ex-aequo. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (19)
Životopisným filmům se většinou vyhýbám, protože mě nebaví, a tenhle nebyl výjimkou. Nenašel jsem si k němu cestu hlavně pro tu nesmírnou časovou a kulturní bariéru reálií, do kterých je děj zasazen - v podstatě jsem vůbec netušil, o čem je tam řeč (dějově by se to snad dalo vzdáleně přirovnat k Formanovu snímku Goyovy přízraky) - a splývala mi tam i jména postav (pro mě naprosto nezapamatovatelná a hlavně nerozlišitelná). Nesedlo mi ani, jak ten film neustále skáče v čase a z místa na místo, a přišlo mi, že i samotná hlavní postava není ve filmu příliš dobře psychologicky vystižena - jako divák jsem se o něm dozvěděl strašně málo, v podstatě pouze to, co říká už samotný titul filmu - že miloval ženy a malování. Za sebe mě tam tak potěšily pouze některé podařené záběry na krásnou krajinu (a úchvatné malby hlavní postavy), a potom výskyt několika pěkných Asiatek, jinak mě to v podstatě dokonale minulo - a hlavně nekonečně znudilo. Dvě hodiny snad nikdy netrvaly déle. ()
Životopisný snímek o malíř Ohwonovi. Nahlédnutí do mysli umělce a jeho prorůstání s krajinou. Vždycky znovu mne fascinuje jinost asijského umění, odlišbost v barevosti i ve zpracování. A hlavně ty tenké papírové stěny a tenké kabátky v chumelenici. Politické pozadí 19. století je sice zajímavé, ale ne tak důležité. Zdaleka největší tíhu nese kotrast krajiny-kamery-s Ohwonovými obrazy. Krásně je zpracovaný konec, vzhledem k tomu, že podle wikipedie Ohwon zmizel beze stopy v roce 1897. ()
Krásny film, skutočne majstrovsky precízne natočený. Min-Sik Choi je teda pán herec, to sa mu už zobrať nedá. Aj historické reálie skutočne zodpovedajú čomu majú, takže nevidím problém v udelení plného počtu hviezdičiek. Dávam ale 4*, pretože kdesi v polovici filmu som si musel dať prestávku, keďže ma to začalo nudiť, avšak bál som sa zbytočne, koniec to dotiahol, teda hlavne Min-Sik ako Ohwon. 4* ()
Nemám rád životopisy. Nemám rád kostymní dramata. Strokes of Fire je typický historický biopic se vším všudy. Režisér a Min-sik Choi startovali u mě s tímto hendikepem a nedokázali si mě získat. Je zkrátka nuda sledovat někoho jak furt maluje/čmárá celé dvě hodiny po papíře (i když s pozadím zajímavých historických událostí). 50 % ()
Jakkoliv byl Ohwon geniální malíř, tak tenhle snímek už tak geniální v mých očích nebyl. Životy malířů jsou většinou jak nespoutaná řeka, plná vodopádů, gejzírů a nečekaných překážek, někdy divoká, jindy klidně plynoucí. Chyběl tomu ten náboj, který jsem od výbušného, alkoholu a žen milujícího, potažmo legendou opředeného malíře očekávala. Ale nelituji toho, mám ráda malířství jako takové a životopisy těchto lidí jsou pro mě vždy velkým lákadlem. Vmalovat do tvarů myšlenky, svou duši, překročit formu a malovat význam je nesmírně náročné a obdivuhodné. Ale nejkrásnější byly asi opravdu jen ty momenty s půvabnou Ye-jin Son. Chyběla tomu přesvědčivost (dokonce i v těch milostných scénách), proto se smutkem, ale víc jak průměr tomuto malíři, který měl být opojen ženami a malováním, nedám. ()
Reklama