Knick: Doktoři bez hranic

Čoraz viac výrazných tvorcov presúva svoje snahy zo strieborného plátna na televízne obrazovky v pohodlí domova. A je to krok logický, keďže sledovanosť televízie, rozsah formátu a nie až tak výrazné obmedzenia (vzhľadom na nutnosť kvalitnejších televízií zaujať a udržať aj náročného diváka) ponúkajú podstatné iné možnosti. V podstate (aby som citoval Johna Thackeryho) žijeme vo veku nekonečných možností - a kombinácií. A práve kombinácia Steven Soderbergh - HBO/Cinemax je niečím, čo tu ešte nebolo. Soderberghov chladný odstup od postáv nachádza svoje opodstatnenie vo svete, kde nie je miesto na emócie a slabosť. Je to zrejmé v každej sekunde, v každom autorskom rozhodnutí, od popisného názvu epizódy (Method and Madness), ktorý neodkazuje ani neobsahuje inotaj, po dlhé neprerušované minúty strávené v operačnom sále. A uliciach New Yorku, kde nečaká nič dobré. Mnohovrstevnatý lekársky seriál len pre silné povahy, ktorý svojim pilotom predčí drtivú väčšinu televíznej produkcie zasadenej do dobového kontextu - Boardwalk Empire samotnej HBO nevynímajúc. Kľúčové slová: lekári, nemocnica, novátorstvo, krv, nepodarený pôrod, samovražda, obchod, pokrytectvo, drogy, rasizmus, cirkev, Clive Owen, šedivá kamera a melodická elektronika. Hodnotenie pilotu: 95% Po zvyšok série až na jednu výnimku (ona neblahá epizóda č. 8., ktorá sa značne vzdialila zvolenému temporytmu, štruktúre narácie a chladnému realizmu) veľká spokojnosť. Soderbergh si skrotil všetky línie a obratne vykľučkoval aj zo slepých uličiek, ktoré zdanlivo neponúkali jednoznačné východisko v súlade s pojatím námetu. Dusný nádych doby veľkých zmien pôsobí v Soderberghovskom podaní ako, síce nie na úrovni autorskej, ale skôr "len" televíznej produkcie, novum. Stratégia uprednostňovania jednotlivých dejových línií a udržiavania ostatných na pozadí pozvoľne vyprofilovala seriál do podoby rozkošateného, ale pritom vôbec nie prehnane megalomanského portrétu doby, ale ešte detailnejšie dobového človeka v objatí (alebo zovretí, záleží na uhle pohľadu) pokroku. Potešila ma aj ambivalentná práca s charaktermi, ktoré sa snažia o zmenu, napríklad z pasívneho prijímateľa na aktívneho udavateľa ďalšieho diania (prípad pána Hermana Barrowa), ale vďaka neustálemu hlúpemu opakovaniu rovnakých chýb sa prepadávajú do stále hlbšej temnoty veku. Soderbergh necháva postavy trpieť a vykonáva na nich desivé explicitné operácie, ktoré sa nijak nelíšia od tých, ktoré vidíme na operačnej sále. Bezočivá chladnosť v kombinácii s uhrančivou kamerou, ktorá sa postará o množstvo formálne brilantných neopozeraných scén, Martinezovým pod kožu sa zavŕtavajúcim elektronickým soundtrackom a cynickým čiernym humorom, ktorý srší z rámcujúceho záverečného záberu, vyvolávajú u mňa veľmi silné emócie. Dráma nového veku par excellence. Už teraz sa neviem dočkať ďalšej série - a možno za to môže práve záver, ktorý všetky línie uspokojivo uzavrel, pričom si však necháva otvorené dvierka pre pokračovanie. 1. séria: 100% (21.10.2014)

Nemocnice na (po)kraji dvacátého století v autorském seriálu, ve kterém je největší výhoda zároveň i největší slabinou (no, spíše "slabinou"), protože jak vzal Soderbergh veškerá klišé seriálů z lékařského prostředí a velmi důsledně, chladně, nekompromisně a až cynicky je převrátil naruby, tak to zároveň v důsledku toho tratí na momentu překvapení, jelikož ať se otevře jakýkoli motiv či linie, tak ji stačí obrátit o stoosmdesát stupňů oproti zvyklostem a přesně víte, jak se odehraje. Každopádně tato výtka poněkud bledne ve světle všeho ostatního; výpravou a důrazem na znepokojivé dobové detaily (rozhodně nic pro romantické nostalgiky "tehdá bejvávalo líp") počínaje a hereckými výkony konče (zajímalo by mě, zda je Thackery inspirován W. S. Halstedem). Čistě po filmařské stránce jde o špičku (nejen) seriálového peletonu. Ovšem když nic jiného, tak samotné operace se zmínit prostě musí. Soderbergh zdejší syrovou řezničinu podává natolik naturalisticky, bez příkras, intenzivně a svébytně (ta rytmizace záběrů!), že blahé paměti nepamatuji, kdy jsem u něčeho tak pravidelně odvracel zrak kvůli nepříjemným pocitům; a není to ani zdaleka pouze o nebývalé explicitnosti záběrů jako i díky tomu, že je to celé podané tak chladně pragmaticky, až je to díky tomu mnohem působivější, než kdyby se tu operovalo s citovým vydíráním. A speciální dík patří jako již tradičně Martinezovi, jehož zdánlivě nepatřičný a dobově až nevhodný hudební podkres pro seriál dělá první poslední. (12.10.2014)

The Knick rozhodně není seriálovou revolucí, jak mnoho kritiků i diváků hlásá, ale rozhodně je to důkaz o nadřazenosti autorského seriálu, zejména díky tomu nakolik je formálně konstatně znejišťující a uzavřený ve svém nevlídném světě. Sodenbergh výborně maskuje nemnoho lokací (jedna ulice a cca 15-20 místností) tím, že stále mění úhly snímání, využívá často nízké hloubky ostrosti, čímž uzamkne trpící postavy od okolního světa, před kterým každá něco skrývá a v dlouhých nepřerušovaných záběrech proplouvá místnostmi a chodbami, čímž se vysvětluje i celková potemnělost, protože za takových okolností není téměř možné scénu uměle nasvítit. A takový Clive Owen udělá prakticky jakoukoli epizodku jenom tím, že v ní je. Kdyby to nebyl herec s tak nepolevujícími kvalitami prakticky kdekoli se objeví, rozhodně by se dalo mluvit o životní roli. The Knick však strádá tou svou trochu unavenou dikcí "nikdo není takový jaký se zdá a všichni jsou tak trochu protipólem toho, čím se jeví býti". V kombinaci s opětovným (stále a stále) tepáním do současných společenských témat tak trochu zapomíná, že ten vtip je o něm, protože jak si mám pak vysvětlit, že po mně film chce, abych byl šokovaný tím, že jeptiška může být zároveň porodní bábou, renovovaný doktor prvotřídní kedrou či černoch dobrým doktorem? Navíc The Knick nemá cíl, je to jen sled vztahových epizod a personálních dilemat na pozadí problematické doby, kde se za maskou gentlemanství, překrásných oděvů a zdobených štítů domů skrývají potratové kliniky, ilegální operační sály, opiová doupata a kanceláře lichvářů. Jak vtipně nějaký uživatel zde poznamenal "Ordinace v Růžové zahradě pro lepší lidi". Přesto se do onoho temného, zamlženého světa plného trýzně a neštěstí rád ponořím i v druhé sérii. (29.07.2018)

„ZDÁ SE, ŽE NA TO STÁLE JEŠTĚ NESTAČÍME. DOUFÁM, ŽE KDYBY NIC JINÉHO, PAK TO PRO NÁS VŠECHNY BYLO POUČNÉ…“ /// Vyváženej mix doktorskejch záležitostí a lidskejch osudů. Nemocnice počátku 19týho století, to je tenká hranice mezi operací a pitvou, takže není divu že Soderbergh využil možnosti a při realistickým podání „císaře“, by klíďo mohla Alžběta Čeňková potupně vrhnout. Krom pokřivenejch charakterů, je po chirurgickým vynalézání hlavním tématem rasová otázka, páč s černochem by všichni chtěli mít společnou akorát plantáž. Mihne se tu T.A Edison s fonografem a je tady (překvapivě?) málo sexu. Místo toho všichni koketujou s ďáblem (zpronevěra, kokain, píchání černocha běloškou…) a nesympatická postava trpí tak, že je jí člověku i líto. Super role pro Clive Owena (hned po Sejmi je všechny). Ostatní herci jsou spíš v pozadí příběhu. Takže dobrej seroš, ve kterým se můžem mrknout i na „moderní“ psychiatrii, a kde největší šok nezpůsobí člověk, ale lahvička. /// 2. Série: ,,PÁNOVÉ, TATO OPERACE OPĚT UKÁZALA, JAK VYSOKO MŮŽEME ZAMÍŘIT NA KŘÍDLECH VĚDY…“ /// Z první sérky se nahromadilo celkem dost postav, takže rozjezd je docela vlažnej. Tep vyskočí jen z Thackeryho nebo lékařských kousků. Třeba jak vyzrát na syfla. Historický reálie jsou fajn, takže nejde jen o prvotní stimulaci mozku elektrodama, ale i porno. Taky příběh „černejch“, bojujících o rovnoprávnost má co do sebe. A zážitkem je sledovat Owena při jeho „finální“ práci. Seriál baví, proto zvyšuju na 5*! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu si doma zrekonstruovat frňák. 2.) Nejsem rasista. 3.) Jsem fanda do Eugeniky. 4.) Thx za titule ,,mark82“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (07.02.2015)

Mimořádné. Soderbergh nejen režíruje, ale taky měl na starost kameru a střih, za což má můj neskutečný respekt. Jeho projekty jsou pro mě často příliš chladné a postavy jsou jen obrysy na papíře. Tady jsou pro mě postavy skutečnými lidmi a celý seriál má přes svůj klinický přístup k medícině opravdové srdce. Jeden z nejlepších seriálů roku a Soderbeghův nejlepší počin. (30.09.2014)