Pestrobarvec petrklíčový

Poetický film s vytříbeným vizuálem a uhrančivou hudbou nedisponuje nijak komplikovaným dějem. Proč také, když se jedná o čistou lyriku, která již ze své podstaty děj nemá. Intimní, erotická, ale i přírodní a společenská lyrika vyjádřená působivými obrazy dokládajícími, že se jedná o film, využívající naplno své výrazové prostředky. Pestrobarvec petrklíčový není ani feministický, byť zde vystupují jen ženy, není ale ani lesbický, jak by se z některých scén mohlo zdát. Jednoduše je - o lásce. Cynthia a Evelyn se oddávají hrám a fantazii, aby nakonec zjistily, že k obyčejnému štěstí stačí společná postel. Jakmile je napovězeno, že jde o hru, může se divák začít domnívat, kým ony dvě ženy jsou ve skutečnosti. Tajemství, jež je rafinovaně odhalováno a opět skrýváno, tříbí fantazii. Svět motýlů. Zde si lze symboliku domýšlet různě - krása, přelétavost (zde však ne), erotika oproštěná od citu (viz Ze života hmyzu bratří Čapků) - zde však také ne, tajemství, denní a noční, soumračník a lišaj smrtihlav, proměna dokonalá. Paní a služka, S/M (škoda jen, že nedošlo na bičování), vzdor a pokora. Pro menšinové publikum, které naplno ocení vše, co pro něj P. Strickland uvařil. (19.05.2020)

Prakticky nehodnotitelný a rozhodně zajímavý film, který musí potěšit všechny, kteří filmová díla rádi analyzují. Strickland si od začátku s divákem chytře pohrává a dává před něj indicie, jejichž význam ale později úplně změní a co nějak vypadalo, je vlastně úplně jinak. Na první pohled ohromí neuchopitelná a takřka hypnotická, chvílemi až snová atmosféra odlehlého sídla, které se řídí vlastními zákony a pravidly, kterou doplňuje vydařeným hudebním a zvukovým doprovodem. Strickland klade důraz na svéráznou vizuální stránku, která opravdu odkazuje někam do Itálie sedmdesátých let a působí jako z této doby. Vydařilo se mu i naprosto klíčové obsazení titulních rolí, protože jak Knudsen, tak D´Anna zvládly naročné party plné nejednoznačností a proměn na výbornou a snímek, v němž tzv. neslezou z plátna, utáhnou úplně samy. Oceňuji i zdařilé erotické scény, které nejsou prvoplánově skandální a mají v sobě zvláštní náboj, který hodně vypovídá o postavách. Je možná škoda, že některé věci Strickland nevysvětlí a nechá tak diváka přemýšlet třeba o tom, co symbolizují všudypřítomní motýli (zakuklenost? pomíjivou krásu? strach?) a co vlastně znamená, že palác má být ústavem, který se na zimu zavírá. Námětů k přemýšlení a rozebírání je tu dost a dost, nejvíc si ale cením toho, jak nenásilně a přitom funkčně tvůrce zobrazil to, že partneři od sebe mají určitá očekávání, hrají spolu hru a zoufale se bojí z ní vystoupit nebo ji nějak pozměnit, protože předpokládají, že budou zavrženi. Je pravda, že onoho artu je tu zbytečně moc a ve druhé půlce už se autor začíná nápadně opakovat a jen prodlužuje stopáž, která mohla být o deset minut kratší. Ano, The Duke of Burgundy je možná chvílemi manýra a póza, na mě ale docela zafungovala, nicméně jsem jí fakt musel jít trošku naproti, což rozhodně nebude platit u všech diváků. 70% (09.04.2015)

Lesbická sexploatace v elegantním kostýmu, plná jemných symbolů a hudebního podkresu. Stejný scénář, s drobnými hereckými nuancemi, které ovšem svými tykadly odhalila partnerka, která celou hru vyprovokovala a vlastně režírovala. Pro její polovičku to byla hra na hranici citové únosnosti. Chtěla hrát samu sebe. Film pro estéty. (04.06.2015)

Schovanky Erose, sedmikrásné Morgiany, černé dámy v nerušené oáze. Kam až fantazie intimity dosáhne.... Sapfó pod flórem smyslnosti, pod vlivem hraček nejdráždivějších. Spuštěné do síťky vášně, zasypané v obřadní mystické atmosféře. Zpod přiléhavých vamp hadříků rozprašují vonné ženské ingredience. Vzduchem brázdí netušený vizuální /t/akt, tajuplný poutač milostné, hypnotické energie...Jsi můj další motýlek do sbírky, který přiletěl na květinku z květinky. S tebou rozkoš je vždy o patro výš. Všelicos smíš, ale jestli mé služby opustíš, seknu drápkem po tvých křídlech andělských. (11.06.2017)

Ve filmu se nevyskytují žádní muži, jen čistá krása (ženy, motýli, spodní prádlo - má vlastní credits v titulkách, kozačky, můry, knihy). Velmi zábavné je prohlédnutí hry dvou hlavních postav, správně absurdně funguje ženská akademická půda aka dýchanky odbornic na motýly, britský všudypřítomný humor, který situace zlehčuje, ale hned vzápětí vede k uvědomění si smutných skutečností. Stačilo by ale prvních šedesát minut pro obsažení výše popsaného, druhá polovina filmu se táhne jak smrad ve znamení zdlouhavých artových surreálů, které tu jistě budou pseudointelektuálové vyzdvihovat. Za mě vzdělávací P.S. V jeden moment filmu jasný odkaz na dílo - http://en.wikipedia.org/wiki/Mothlight (01.02.2015)