Obsahy(1)
Dokumentární snímek o výstavbě Orlické přehrady a elektrárny. Vodní elektrárna Orlík je umístěna v levé části řeky u paty betonové hráze vodní nádrže Orlík na Vltavě. Do provozu byla uvedena v letech 1960–1961. Elektrárna má rozměry 17×127,5 m a výšku 20 m. Uvnitř elektrárny jsou instalovány čtyři Kaplanovy turbíny, které slouží především k pokrytí špičkových odběrů elektřiny. Jedno desetilopatkové kolo Kaplanovy turbíny bylo na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu oceněno zlatou medailí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (4)
Tak zase jednou první. Tohle byl opravdu zajímavý dokument o stavbě tohoto známého vodního díla. Nikdy jsem si nevšiml, že by se jakkoliv zdůrazňovalo budování čí vůdčí role strany a lidu... Vše bylo věcné, technické záležitosti byly dobře vysvětlovány. Ve snímku lze spatřit původní malebné vesničky, které dnes leží na dne přehrady. Uvidíme zpev'nování stěn a skály pod zámkem Orlík i přípravy na stavbu přehrady. Překvapilo mne, že po vytěžení lesů, byla zachraňována ze zátopového území i ornice! Pak už jen sledujeme jak se přehrada postupně buduje i co vše u ní bylo nutno vybudovat (železniční velčka, betonárka, obří jeřáby atd..). Moc zajímavé! * * * * ()
Jeden z dokumentů, který věcně popisuje stavbu tohoto relativně jedinečného mostu. Zaměřuje se spíše na technickou stránku věci a není cítit politický podtón, který u většiny dokumentárních děl z dob socialismu patrný je. V rámci vyhledávání informací o tomto vodním díle jsem se setkala s dokumentem popisujícím stavbu Gottwaldova mostu (dnes znám jako Nuselský most), který je velmi specifický zabudovaným tubusem v ně své konstrukce. Doba i název tohoto mostu však nahrávali politické glorifikaci a dokument tak přišel o svou věcnost - je to na škodu, jelikož jestli našim soudruhům něco skutečně šlo, bylo to zaměření na technickou stránku v kombinaci s kvalitním projevem. ()
Redistribuci zdrojů neřídí politici. Ti jsou jen pohůnky vyšších instrukcí. Žijeme jako programy operačního systému. A operační systém má mnoho vrstev, takže jsou pravidla nižší a vyšší priority. Jádrem společenského systému je ústava, jíž musí běh celého systému konvenovat podle výkladu k tomu určených orgánů. Ty rozsuzují, je-li kde potenciálně naplňována, nebo naopak porušována. A politici jsou někde hodně daleko od tohoto vágního centra právních axiomů občanských jistot. Přiblíží se pouze tehdy, je-li to v zájmu kapitálu jakožto eminentního příjemce HDP. Někde poblíž můžeme vnímat působení ratingových agentur, které si nechceme znepřátelit. Začít s reorganizací společnosti zleva znamená poštvat si proti sobě kapitál, jehož ekonomická moc rok od roku roste, a když se kapitál z oblasti stáhne, zbude jen vybrakovaná, dekády nerozvíjená krajina. Lze si například rychle uvědomit, nakolik rozvojově kapitál působil u nás. Komunisté během 40 let vládnutí umožnili svým občanům postavit si 2 a půl milionu bytů a celou dopravní infrastrukturu. Následujících 30 let kapitálu zdaleka nepřispělo dnešnímu stavu bydlení a dopravy měrou, která by ¾ tohoto tempa odpovídala. Jednoduše proto, že cokoli si národ dělníků a inženýrů za komunistů postavil, vyrobil, vypěstoval, to nebylo zatíženo stonásobnou marží. V kapitalistické ekonomice se konečnému spotřebiteli produkt celou dobu po cestě svého vzniku prodražuje o zisk, který chce dodavatel i všichni jeho dodavatelé a dodavatelé jeho dodavatelů. Tato nevýhoda kapitalismu, která někde spodní polovině, jinde spodní třetině, vždy podle místních specifik, prodražuje podstatné životní potřeby, je tak banální, že by měla provokovat mozky dětí probírajících násobilku. Systém ústavních rozhodčích, ratingových agentur a kapitálu se ale dobře stará o to, abychom namísto této hyperbanality hledali vždy nějaký jí na hony vzdálený, záhadný důvod, proč se nebuduje, schopnost bydlet se vzdaluje, cena vody stoupla stonásobně, to vše při už s jistotou dvoubilionovém dluhu. V 90. roce tatáž země byla zadlužena několika miliardami a kapitalisté přesvědčovali národ, že je zaostalý a trpí tzv. skrytým dluhem. Vynalezli pojem skrytého dluhu, jímž chtěli shodit veškeré 40leté úsilí setrvalého růstu, mnohem srozumitelněji děleného mezi své producenty. Kdyby si národ 40 let nestavěl bez břemene zisku bydlení a infrastrukturu, nejenže by tu dnes nebylo po čem jezdit, ale hlavně by naši důchodci bydleli někde po lesích a na ubytovnách. Když si odkoupili byty za desetitisíce, zajistili se, aby dnes sami vlastnili mnohamilionové majetky a nemuseli se střídat na postelích s Ukrajincem na ubytovně. Protože Čína je populačně stotřicetkrát větší než Česko a staví kolem 9 tisíc kilometrů dálnic ročně, jednoduchým dělením zjistíme, že bychom museli stavět asi 70 kilometrů dálnic, abychom se jim vyrovnali tempem rozvoje per capita. Přitom postupujeme tempem do 10, spíše 5 km dálnic ročně. Jadernou elektrárnu si Čechoslováci byli schopni postavit víceméně sami a plzeňská Škoda svoje turbíny dokonce vyvážela. Jaderných reaktorů československá socialistická ekonomika vybudovala 24, včetně vývozů v rámci RVHP i do Finska. Dnes za nehorázně nevýhodný kus toho, co je stát schopen vybrat na daních, můžeme pořídit blok, který má prodloužit životnost elektrárny, od dodavatelů z ciziny, přičemž se orientačně mluví o celkovém výdaji 600 mld., tedy třetiny, nedávno ještě poloviny dnešního obludného státního rozpočtu. Dnes máme již v administrativní přípravě rozpracovánu přehradu Kryry (9 milionů m3), která se začne stavět v roce 2035 a má být hotová po 6 letech od zahájení, v roce 2041, ačkoli je mnohem menší než Orlík (720 milionů m3), který byl rovněž postaven za 6 let (včetně betonového zaplombování skalního podloží zámků Orlík a Zvíkov, zabudování elektrárny a výstavby obytných i služebních budov z pálených cihel; z 1 500 dělníků 2 mrtví). Vyjít má, zatím, na 3 mld. korun. Za stejnou dobu postavit osmdesátinu, tomu se říká pokrok. () (méně) (více)