Lundi matin
Monday Morning
Ráno v Benátkach
Režie:
Otar IosselianiScénář:
Otar IosselianiKamera:
William LubtchanskyHudba:
Nicholas ZourabichviliHrají:
Mathieu Amalric, Pascal Aubier, Otar Iosseliani, Dato Tarielachvili, Jérémy Rochigneux, Jacques Bidou, Emmanuel de Chauvigny, Amiran Amiranašvili (více)Obsahy(1)
Pondělí ráno. Vincent vstává v pět hodin, nasedá do svého opotřebovaného auta a hodinu a půl jede do továrny, kde se celý den věnuje tupé a monotónní práci, při které si nesmí ani zakouřit. Po návratu domů by nejraději maloval, samotu jeho ateliéru však permanentně narušují rodinné povinnosti. Práce, žena i děti mu ze života dělají peklo, a tak si jednoho dne koupí lístek do Benátek a bez varování odjíždí. Po dlouhé době se dokáže radovat z obyčejného dne, prochází se městem a potkává jistého Carla, který mu nabídne nocleh. Ráno je oba nezvykle brzo probouzí budík. Je pondělí a Carlo musí do továrny, kde se nesmí kouřit a kde se hodně a jednotvárně pracuje. Vincent raději cestuje dál, neznámo kam, a když se po zhruba osmi měsících jednoho večera opět ukáže ve svém stavení kdesi na francouzském venkově, zjišťuje, že rodina si jeho nepřítomnosti málem ani nevšimla. Ráno tedy v pět hodin vstane, nasedne do svého opotřebovaného auta a hodinu a půl jede do továrny, kde se celý den věnuje tupé a monotónní práci, při které si nesmí ani zakouřit.
Snímek byl na Berlinale 2002 oceněn Stříbrným medvědem za nejlepší režii. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (26)
Francouzská vesnice nebo italské Benátky? V mnoha ohledech prašť jako uhoď. Pomalý, poklidný, laskavý, lehce úsměvný příběh jednoho muže, který si místo do továrny odskočil do Benátek a pak se ve stejném klidu vrátil na své původní místo. Změnilo se jeho dočasnou nepřítomností něco? Film, který pokládá otázky, ale je mu jedno, jestli na ně divák bude hledat odpovědi nebo se bude jen dobře bavit. ()
už dávno som tak urputne netlačil očami hodiny dopredu, ako pri sledovaní tohto filmu. Téma zo života OK, úsmevné momenty tiež príjemne zakomponované, bolo ich však žalostne málo a označenie komédia by som bral s veľkou rezervou. Najväčším mínusom sú však kamera a strih, ktoré filmu výrazne ubližujú. ()
Zejména první třetina je strhující: obraz monotónního, každodenního životního cyklu hrdinů, o nichž nic nevíme. Zvláštní koktejl chaosu, vtipu a deprese. Divák neví, co ho čeká, kam se film rozvine — bude z něj psychologický film? komedie? společenská kritika? Zbytek filmu nezklame, např. mentalita Benátčanů a některé absurdní scény i závěr jistě stojí za to. Velké překvapení od filmu, o jehož autorech jsem nic nevěděl a nic neočekával. ()
Vše je krásně barevné, vyrobené do hladka a dokroužené Lubtchanskym v ranku Iosselianiho stylu; jen mi tentokrát ta galerie typů, přehlídka padesátníků poznavších pravý smysl života a s nimi i víceméně soustavné přitakání lidské rase, jejím (zlo)zvykům, stereotypům i půvabům, přišla už trochu očekávatelná. Když jsem porovnával s Podzimními zahradami, našel jsem v některých scénách (camea) tu souvislost, že se Otar prostě už chtěl jenom sám pobavit. Větší smysl to nemá. Nu což. Ale Milenci luny, mnohem nedokonalejší film, ti mě vzrušovali víc. ()
Klid a pokoj, běh života pomalu a nevzrušeně plyne, emoce nepropukají, venkovský svět i rodinný život mají své pravidelnosti, práce zase své bezduché monotónosti.. Vydat se do světa poznat, že všude je chleba o dvou kůrkách, i když si umanutě myslíme, že jinde je kůrka lahodnější a více propečená, je tak lákavé. Pomalu přicházím na chuť filmům O. Iosselianiho – drobné radosti života převažují, alkohol je všudypřítomný, kouří se stále navzdory zákazům, jeho filmy plní zvířata, a především hrdinové přijímají život takový, jaký je. Drobná pohlazení po duši. Iosseliani má vlastní rukopis – toho si cením. ()
Reklama