Učitelem z nouze

Na první pohled to vypadá jako stokrát provařená story o úspěšném muži (či ženě) z velkoměsta, jenž je nucen strávit nějaký čas nedobrovolně v zapadákově, kde potká tu pravou a uvědomí si pravé hodnoty života...a přesně takové to taky je. Což mi ani nevadí, od žánru romantické komedie až tak moc originalitu nevyžaduji. I když romantické není v tomto případě pravé slovo, Hugh Grant viditelně zestárnul a výraz ztraceného štěněte vystřídalo spíš mírně cynické odevzdání, Marisa Tomei je zas sice sympaťačka na druhou, ale ta tam je její roztomilá potřeštěnost. Takže žádná láska na první pohled, žádná velká gesta, prostě jen postupná opatrná přitažlivost dvou lidí ve středním věku, co si prožili svoje a chápou, že život není procházka rájem. A přesto všechno se mi to dost líbilo, asi proto, že dialogy nebyly úplně pitomé, hodně se tam mluvilo o filmech, knížkách a tvůrčím psaní, žádná postava mi nebyla vyloženě protivná a celkově mi s nimi na té malé univerzitě bylo celkem fajn. Akorát jsem si po Whiplash nemohla zvyknout, že tu J.K. Simmons hraje takového dobráka, pořád jsem čekala, že začne na Granta z plných plic řvát. :D (29.05.2015)

Autor musí být hodně drzej poučovat o tom, jak psát scénáře a pak vytvořit tohle. Ne, že by to bylo uplně špatný, ale spíš je problém v tom, že scénář není ničím zvláštní. Řekl bych, že film s hlavními postavami děkana v podání JK Simmonse a předsedkyně etické komise Alllison Janney by byl zábavnější... (20.12.2015)

Pravděpodobně poslední romantická komedie s již trochu omšelým Hugh Grantem. Jeho životem omletý cynik, vyučující proti své vůli, je ale pořád docela příjemně vtipný. Je to taková ta konverzační záležitost, ale J.K.Simmons a nádherná Marisa Tomei zdatně pomáhají k tomu, že to je pořád slušná zábava. (08.12.2020)

Se žánrovým zařazením mezi romantické komedie by se dalo v podstatě možná i souhlasit, nicméně já si osobně myslím, že mnohem přesnější by bylo tuto podívanou označit za odlehčené konverzační drama, jelikož ani humor, ani romantika tu určitě nejsou ani trochu těmi nejvýraznějšími směry, kterými by se The Rewrite po celou dobu ubíral a kterými by diváky mohl nějak zásadně oslovit. Každopádně především díky Hugh Grantovi to působí v mnoha ohledech hodně britsky, a to jak třeba v rámci právě takové té sušší vtipnosti, tak hlavně atmosféry. Celý film se jinak nese ve velmi poklidném tempu, s mnoha dialogy, které se ovšem tedy krom již též zmiňované romantiky zabývali i tím pro většinu diváků nejatraktivnějším tématem, a to scenáristikou, jejím fungováním, smyslem, nebo třeba pravidly, a i když se tedy samozřejmě jistě nejedná o žádný odborný, či zrovna nejvěrohodnější náhled, tak i přesto dokáže zaujmout a bavit. Postavy a jejich herečtí představitelé pak představují pro tuto podívanou hodně důležitý faktor, myšleno v pozitivním smyslu, jelikož jsou jak výrazné, tak sympatické, zajímavé a neotřelé. Nějakou zásadnější výtku k filmu jinak nemám, je to prostě taková milá, nenucená pohoda, nepřinášející sice nic zvláštního, ale funguje dostatečně natolik, aby si zasloužila diváckou přízeň. (14.11.2022)

Dead Screenwriters Society. Pozdní sběr Marka Lawrence, muže, kterého dvacet let baví dělat to samé a začíná v tom být na stará kolena vážně dobrý. The Rewrite míří komerčně sympaticky níž než trháky, u nichž se Lawrencovo přispění omezovalo na vyhotovení scénáře. U svých režijních projektů si může realizovat věci, které by mu ve Slečně Drsňákovi nedovolili - metavtípky, citace a humor, u kterého se předpokládá alespoň základní (pop-)kulturní rozhled. Na druhou stranu je třeba přiznat, že The Rewrite sdílí hodně, ale opravdu hodně s jinými Lawrencovými produkty, jmenovitě s Music & Lyrics skoro všechno. Postava Keitha Michaelse JE Alex Fletcher ve spisovatelském balení - vyšumělý, vyhořelý sympatický muž za zenitem, který zoufale potřebuje práci a nachází ji někde jinde, než původně čekal. Schází jen Pop! Goes My Heart (a to je škoda). Výslednicí je film, který je sice neartově příjemný, ale neohne se kvůli divákovi až na zem. Víc takových. (10.07.2016)