Domácí úkol

4,5  "Islam is victorious! East and West are vanquished! Blessed be Mohammad and those close to him!"  Skvelý film, ktorý je dokumentom i drámou súčasne, pričom hranice medzi nimi sa stierajú. Koniec koncov je to doména, v ktorej je Kiarostami majstrom. Podľa jeho vlastných slov to vlastne ani nie je film, ale výskum, do ktorého vstupoval bez scenára, iba so základným nápadom. Pomocou jednoduchých, umne kladených otázok deťom režisér postupne odkrýva pálčivé problémy vtedajšej iránskej spoločnosti. Sú to predovšetkým alarmujúca miera negramotnosti medzi dospelými, bitka remeňom ako základný výchovný prostriedok, mohutné vymývanie mozgov detí v škole (viď citát na začiatku) a celkovo spôsob výučby detí, ktorý patrí skôr do stredoveku (nekreatívnosť, tupé memorovanie, prílišná záťaž, nevedenie k samostatnému mysleniu). Film ide v tomto odhalovaní úžasne do hĺbky, priam tne do živého. Je veľmi prekvapivé aké môžu byť jednoduché rozhovory s deťmi fascinujúce. "What do you want to be?" "A pilot." "Why?" "To kill Saddam." Z dospelých ma zaujal chlapík, čo všade bol a všetko videl, a ktorý dokáže neskutočne rozumne rozprávať. (19.02.2022)

Kdybych pracoval na katedře pedagogiky, jako jedno z témat bakalařské práce vypíši analýzu výpovědí žáků z íránského filmu Domácí úkol, případně jako téma diplomové práce realizaci podobných rozhovorů s dětmi prvních ročníků základních škol a následné porovnání výpovědí žáků ze Slovenska / z Čech v aktuálním roce s výpovědmi žáků z Íránu v roce 1989. *** Jako materiál k detailnejší analýze je tohle dosti cenné. Ale jako divák bych od režiséra zvučného jména očekával víc. Zvláště když zdejší obsah z Festivalu íránského filmu označuje Domácí úkol jako pravděpodobně nejlepší Kiarostamiho film a dokonce prý se tu režisér posouvá od jednoho žánru k druhému. To první tvrzení je hodně relativní, ale pro někoho budiž, to druhé tvrzení vůbec nechápu, zvláště když Kiarostami v dalších filmech doslova stírá hranice mezi hraným filmem a dokumentem, ale tohle je čistokrevní dokument a žel musím říct, že v této oblasti mě můj oblíbený íránský režisér trochu zklamal. Asi nejsem cílová skupina po podobné sociální dokumenty, ale ani jako člověk, který rok s dětmi v podobném věku jako učitel na ZŠ pracoval (a o to víc jsem byl díky tématu na tento film zvědavý), nemůžu říct, že bych z toho měl nějaký silný zážitek. Silných a působivých momentů se sice našlo dost, ale ty jsou současně doprovázeny spoustou ryze neutrálních momentů, které jakoby jinou, než tu statistickou hodnotu pro analýzu neměly. Opět oceňuji Kiarostamiho při vedení dětských účinkujících, tentokrát o to víc, když jsem mohl sledovat a poslouchat, s jakým citem a precizní opatrností klade dětem otázky směřující k vnitřním pocitům, zvláště když někdy při tom zachází až do hodně citlivé oblasti. Mnohem méně ho tentokrát oceňuji jako režiséra, který v práci s natočeným materiálem neprojevil žádnou kreativitu, jen ty natočené rozhovory s dětmi (někdy i rodiči) na téma domácích úkolů seřadil téměř beze střihu a doplnil občas o záběry ze srazu žáků na školním nádvoří tak, aby to natáhl na celovečerní stopáž. Jako učitel tento počin oceňuji, jako filmový fajnšmekr a divák už tolik ne. [60%] (30.09.2022)

Na základe prostých a obyčajných otázok ohľadom robenia si domácich úloh kladených spontánnou formou malým prváčikom, odkrýva Kiarostami mnohé spoločenské problémy svojej doby. Z množstva odpovedí, ktoré slúžili okrem iného aj ako štatistický výstup pre rozsiahlu štúdiu sa dozvedáme, že elementárnym výchovným prostriedkom je bitka a väčšina rodičov je negramotných. Deti sú už od mala miesto podpory a porozumeniu vystavované tlaku jak v rodine, tak v škole. Na začiatku vo filme odznejú hlasy režiséra, že točíme film, ale nevieme o čom bude. Kiarostami však presne vie, čo točí a prečo to točí. Vyznenie celého filmu je vlastne také prijemné pozeranie sa na prváčikov, ktorý odpovedajú na otázky samotného režiséra. Všetko v podstate pôsobí úsmevne, ale práve tie detaily v odpovediach, detský výraz, bezbrannosť, zastieranie skutočnosti a strach sú ľahko rozpoznateľné. Sú to ešte len deti, ale propaganda islamského fundamentalizmu, ktorou sú podnecované je z niektorých odpovedí zrejmá. (10.01.2013)

Možná jsem čekal víc. Nápad to má sice skvělý a mnoho rozhovorů je zde zajímavých, nesmírně podnětných a hlavně hluboce vypovídajících o celé íránské společnosti, navíc pouze takovým minimalistickým pojetím, ale nemůžu si pomoct, oproti tomu, jak mě to zpočátku celé neskutečně chytlo, tak někde za půlkou jsem začínal mít pocit, že už mi to vlastně nic nového nedává a že mě z těch rozhovorů už zajímá sotva jen polovina. A to jsem ještě nezmínil, jak moc mi na "atmosféře" ubíraly ty neustále záběry na kameru, které jsem sice občas chápal, ale většinou mi přišly zbytečné, moc navíc a bez pořádného účelu. Být tam jenom jako předěly mezi jednotlivými dětmi, pak bych to ještě bral, ale ony tam jsou co chvíli a místy v podstatě neustále...A scén z dvorku bylo tak až moc, sílu měla jen ta první, ale ten zbytek mi - opět - přišel zbytečný. Jinak mi to pořád přijde jako mírně nadprůměrný dokument, na kterém neskutečně oceňuji Kiarostamiho práci s vedením rozhovorů s dětmi a hrozně rád bych tomu tu čtvrtou hvězdu dal, jelikož objektivně si ji ten dokument zaslouží, ale jaksi o tom nejsem stoprocentně přesvědčený. Přijde mi, že by to mnohem víc vyniklo s kratší stopáží, bez všech těch "vatových" záběrů. Nebylo by to o moc kratší, tak o 15-20 minut, ale výsledek by byl údernější a pak bych neměl problém dát vyšší hodnocení. Teď bych ho možná dal taky, ale budu si to muset celé projít hlavou. Přece jenom, už jsem od Kiarostamiho viděl tolik filmů, že vlastně ani nemůžu říct, že by mi Domácí úkol předal bůhvíkolik nového... Silné 3* (04.11.2022)