Podnájemnice

"Lásky je jen omezené množství. Když ji chcete někomu dát, musíte ji někomu jinému sebrat." Temná hrouda postupně odkrývaného traumatu, ve které se občas zablýskne krystal humoru. Takové je civilně pojaté vztahové komorní drama s hereckým koncertem zejména Kevina Klinea. S přibývajícími minutami, a zejména informacemi postupně odkrývanými v dialozích tří hlavních postav, vyrůstá z banální zápletky překvapivě stále více neradostná studie následků dávných událostí, které s odstupem téměř 50 let nejsou jen romantickou vzpomínkou, ale ranou, která zničila a vlastně stále ničí jejich nedobrovolné "vedlejší" účastníky. Naštěstí se nepotápí do hlubin přehnané deprese, ale dokáže plout na hladině, sice hořké, přesto osvětlené nadějí, nadhledem i občas i humorem. Příjemně pozvolna rozehrávané, avšak ke konci, jako by tvůrci najednou zjistili, že jim dochází čas, poněkud ukvapené a v rychlosti chvátající k rozuzlení. (11.03.2016)

Vynikající rodinné drama o krutých nevinnostech, fatálně poznamenávajících charaktery ústředních protagonistů. Stará matka, povznesená nad vlastní morální selhání, citově frustrovaná dcera a neurvalý, drzý návštěvník, ze kterého se vyklube někdo docela jiný... Herecký koncert Maggie Smith, Kristin Scott Thomas a Kevina Klina. Paris est la ville des rêves. (04.05.2015)

Ne komedie, ale komorní drama, které je s přibývajícími minutami stále pochmurnější. A na kterém je notně znát divadelní předloha, takže tu vystupují prakticky jen tři postavy, téměř všechny scény se odehrávají v jednom bytě a docela hodně se tu mluví, přičemž zvyšující se bezútěšnost příběhu vyplývá primárně z toho, co se jednotlivé postavy skrz dialogy o sobě navzájem dozví a co se vy jako diváci dozvíte o nich. Lhala bych, kdybych tvrdila, že je My Old Lady nejzajímavějším nebo nejvíce strhujícím filmem ve svém žánru, ale nic to nemění na tom, že mě svou civilností, citlivostí, lidskostí a upřímností zaujalo. Nehledě na to, že Maggie Smith je skvělá a Kevin Kline v tomto vyléčeném alkoholikovi se sklonem k sarkasmu a depresím našel jednu ze svých nejkomplexnějších filmových rolí za posledních dvacet let. (20.02.2016)

Rozvláčný začátek, zpříjemněný celkem vtipnými dialogy mezi Kevinem a Maggi, navodil atmosféru poklidné komedie. A vše je tak poklidné až je to nudné a já si říkala, proboha o co tu vlastně půjde, kdy už se začne něco dít. A bác po třetině nastane výrazné ochlazení děje, dialogy se vyostřují a o něco zde jde, Vše začíná mít správné obrátky a napětí. Bohužel posledních 12 minut dojem z filmu vše zhatí . K originálnímu vyvrcholení, jaký by si tento příběh zasloužil, rozhodně nedochází. Děj se opět ocitá v klidných vodách, závěr CO JSME SI - TO JSME SI ,značně poškozuje celkový dojem. (19.02.2018)

Milý film, který mi svojí atmosférou v mnohých momentech připomíná právě Dobrý ročník. Jen s tím rozdílem, že Dobrý ročník měl daleko sympatičtější postavy a ještě o stupínek lepší prostředí, čímž netvrdím, že Kevin Kline se zde nepředvedl nebo že by Paříž měla menší kouzlo než francouzský venkov. Jen je to o tom, jaké vlastnosti u lidí a místa, mě osobně přitahují víc a Podnájemnice je v tomhle ohledu pocitově trošku někde jinde. Na druhou stranu uznávám, že některé obchodní schopnosti Kevina Klina mě rozesmávají ještě teď. (29.06.2015)