Za hranicí ticha

"Člověk musí být se svými sny opatrný, většina se nikdy nesplní". Ano, velmi citlivý film o dětských emocích, o skrytých touhách, přáních a snech. Ale také o smutném nepochopení mezi hluchoněmými rodiči a dcerou Larou. Tady bych chtěla vyzdvihnout naprosto vynikající vykony obou hereček, jak Tatjany Trieb, tak Sylvie Testud. Cesta k vzájemnému znovunalezení je někdy dlouhá a mnohdy protkaná bolestnými zkušenostmi. Byl to můj první film s Carolinou Link a už teď se těším na její další filmy, které musím po tomto skvělém zážitku určitě vidět. (25.06.2012)

U tohto filmu nesetřme superlativy, opravdu skvělý film, jakých by mělo být více, mnohem více. Nikdy bych něvěřil, že mě tak zaujme příběh hluchoněmých rodičů a jejich zdravé dcery, která si nejde cestu k hudbě. Bez žádného patosu se vcítíte do problémů hluchoněmých a opravdu pochopíte...není co dodat, ten pocit musíte zažít. (23.07.2004)

Veľmi príjemný film s výbornou muzikou o jednom dievčati, ktorej odpútanie sa z rodičovského hniezda bolo omnoho ťažšie ako u iných detí. V snímku sa peknou formou striedajú úsmevné momenty s tými vážnejšími, ktoré tak spoločne odvíjajú všetky úskalia výchovy detí hluchonemými rodičmi. V takomto prípade je pochopiteľne citová naviazanosť členov rodiny a puto spolupatričnosti omnoho silnejšie ako v zdravých rodinách. Páčilo sa mi napr. ako mama pozerala film s dcériným simultánnym prekladom a proste aj všetko okolo tej vzájomnej pomoci a láske k rodičom a deťom, aj keď sa samozrejme nejaké tie nedorozumenia a problémy vyskytli. 80/100 (06.07.2016)

Zase jeden dobrý neamerický filmový kúsok. Nádherné výkony hlavných herečiek, až sa divím, že tej malej nedali aspoň "detského Oskara". Precízny scenár bez zbytočných prestojov. Dej osadený v nádhernom kultúrnom prostredí (scénografia si fakt dala zaležať) a to všetko podmáznuté citlivým spravidla nostalgickým klarinetom. Ten KLEZMER konzert bol úúžasnýýýý. s ľahkosťou a vďakou davam 5 b. DIE RABEN FLIEGEN IN SCHVäRMEN, DER ADLER ABER FLIEGT ALLEIN. (27.04.2013)

Hlavní kámen úrazu vidím v nesnesitelné stopáži. Bylo to nesnesitelně dlouhé. Moc nerozumím tomu, proč film, kde se drtivou většinu stopáže pouze máchá rukama, potřebuje mít skoro dvě hodiny. Dále mě velice iritovala starší verze hlavní hrdinky. (Mladá verze byla snesitelná, a dokonce i film měl v tom momentu jakési grády.) Trpěl jsem při každém záběru na ni. A nevadila mi pouze herečka, která ji ztvárňovala, iritovala mě i ta postava, kterou měla ztvárňovat. Více než ona mi vadila snad už jen její zvrhlá teta, se kterou se hlavní hrdinka koupala nahá! A můj pomyslný hrnec snesitelné perverznosti přetekl v okamžiku, kdy se hlavní hrdinka vyspala s asi o 30 let starším prasákem. Na to jsem neměl žaludek a odskočil jsem si s pískem, přičemž jsem během návštěvy toalety málem vyprázdnil kromě močového měchýře i obsah žaludku. Krajně nereálná mi přišla i ta zápletka s maminkou, která se nebyla schopná naučit na kole. Vzhledem k tomu, jakou dobu na kole strávila, tak by bezesporu trhla rekord v neschopnosti ovládat tento nemotorový dopravní prostředek. Proč bylo všechno tak špatné mi došlo až v závěru. Zádrhel byl v kolonce "režie". Další z filmů od ženy, které jsou zpravidla pro ženy. Omlouvám se tedy všem fanouškům filmu za své pohlaví a hodnocení. Pár dobrých momentů se ve filmu najde (třeba rodinná večeře), ale stopáží mě provázel především pocit totální nudy a postavení úplně mimo děj. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka eLeR. (01.11.2016)