Nick Cave: 20 000 dní na Zemi

Nevim, jestli je to tím, že jsem už dlouho nemasturbovala, takže mi to tlačí na kanálky, ale u (před)závěrečné střihové sekvence ukápla slzička i mně. .......... Kdo Kejva zná, nemohl čekat NORMÁLNÍ dokument - a tak je to dobře. Já budu sice vždycky preferovat jeho feťáckou verzi, ale krom osobního zážitku z koncertu je tohle pro fanoušky další jasný důkaz, že ten "usazený stařík", produkující převážně už jenom tklivý odrhovačky, to v sobě pořád má. A vždycky mít bude. (08.07.2014)

Cave stárne se ctí a Forsyth s Pollardovou o tom dokázali podat báječně sugestivní zprávu. Díky moři inscenačních libůstek, mimořádně invenčnímu střihu a charismatu hlavního představitele to má atmosféru jak bejk, náhled do Caveova tvůrčího procesu a jeho úvahy o muzice jsou ohromně inspirativní pro kohokoli, kdo se do ní snaží taky fušovat… Kdyby se to v závěru nepřehnalo s tlakem na mystickou pilu a kdyby se točilo na klasický filmový materiál a ne na studený digitál, bylo to pro mě za plný počet. — Po druhém zkouknutí, duben 2017: Ale tak jasně že se dědek stylizuje a sebedojímá, jenže to pro mě není rozhodující, učarovává mi tím, jak se i v té stylizaci (možná díky ní) dokáže s upřímností dotýkat podstatných věcí, víc pravda okolo tvorby než okolo života, ale z toho, abych chtěl slyšet životní pravdy zrovna od lehce dekadentních australských bigbítových šansoniérů, už jsem přece jen vyrost. (26.07.2014)

" Najprv vytvárame príbeh našich životov a potom ho chránime pred rozplynutím v temnote... " Na konci 20.teho storočia Nick Cave prestal byť človekom, stal sa Bohom. Skromným aby si to priznal. Desiatky rokov skladateľ, hudobník, príležitostný herec, scenárista, spisovateľ. Filozofujúci, rekapitulujúci, v strachu z jediného; zo zabudnutia. A stále má čas ísť si sadnúť ku psychiatrovi a žartovať, pozrieť i Scarfacea so svojim deťmi.. Obyčajný človek. Génius. Virtuóz. Boh. Ten náš malý veľký (02.11.2014)

Rozhodne nepatrím medzi skalných fanúšikov (a v podstate ani medzi „bežných fanúšikov) Nicka Cavea, ale viem o koho sa jedná a pár piesní/albumov mám aj rád. Avšak tento dokument má výpovednú hodnotu takmer na nule. Vo výsledku totiž nepovie nič o jeho živote, tvorbe, informačne je úplne neprínosný a namiesto toho spevák odprednáša len pár svojich názor na život (jo, Nick všetci vieme ako sa to má, nemusíš v druhej minúte dokumentu nasadať do auta a s kyslím v tvári výrazom vypnúť v rádiu Can't Get You Out of My Head od Kylie Minogue, to sme tu už mali 20 000 krát) a kvázi filozofické múdra. Pred muzikálnym talentom Nicka Cavea rozhodne klobúk dole, ale ja osobne mám už zo zásady problém ak sa mi podobné životné múdra snaží do hlavy vtĺcť niekto kto polovicu života strávil v „heroínovom opojení“. Záver je následne už taký chcený, nechcený gýč. Pre priaznivcov Nicka Cavea sa bude zaručene jednať o skvelý kúsok, ale pre tých ostatných tu nič nie je. Hodnotenie tento krát nebrať na zreteľ. (21.11.2014)

Není to stavění na piedestal, není to dokument z natáčení, není to sledování mluvících hlav. Jen Cave, jezdící svým autem a trochu nostalgicky vzpomínající na svou minulost, tahá střípky z archivu jak milé králíky ze svého feťáckého klobouku, a mezi tím dělá to, co celý život - tvoří. Protože heroin, alkohol, ženy, sláva... přes to všechno, největší drogou pro něj stejně vždy byl psací stroj, tužka, noty, klavír. Dokonalá hudba, vyvěrající z jeho démony posedlé duše a vzpomínek na životy, které prožil ve svém dětství, na cestách, i ve vlastní hlavě. Pro Caveofily orgasmus. 8/10 (02.01.2015)