Nick Cave: 20 000 dní na Zemi

Zvláštní, z různých rozhovorů, myšlenek a recitačních seancí složený dokument jednoho tvůrčího blázna a génia. Jak popsat... Nevíte, co přesně se skrývá za polovinou těch slov, ale néjak si to domyslíte a odnesete zamýšlený dojem - co potrvá chvilku rozležet. K přiblížení jeho tvorby rozhodně napomůže. Závěrečná "Jubilee Street" dech sebere. "Sometimes it feels like the ghosts of the past are all about and crowding in, vying for space and recognition." (10.09.2016)

Aaaaaah zííííív. To naprosto vystihuje veškeré mé pocity, které jsem při a po zhlédnutí snímku měla. Jediné, za co je ta 1* je pár zajímavých myšlenek... řekněme snad i citátů a tady vám je přináším..... "We all look for that trans-formative thing that can happen in our lives and I think most people find it in some way or another and that's a place that they can forget who they are and become somebody else." Nepochopila jsem, proč si pozval francouzský sbor dětí na zpívání jedné věty v angličtině v jednom songu. "You've gotta understand your limitations. It's your limitations that make you the wonderful disaster you most probably are." Všimli jste si, že do svého textu jednoho songu zakonponoval jak Hannu Montanu, tak Miley Cyrus? "I can control the weather with my moods. I just can't control my moods is all." Ale tohle bylo nejhezčí vyznání lásky, jaké jsem kdy slyšela s vhodným videodoprovodem: "The first time I saw Susie was at the Victoria & Albert Museum in London and when she came walking in, all the things I had obsessed over for all the years - pictures of movie stars, Jenny Agutter in the billabong, Anita Ekberg in the fountain, images from the TV when I was a kid, Barbara Eden and Elizabeth Montgomery and Abigail, Miss World competitions, Marilyn Monroe and Jennifer Jones and Bo Derek and Angie Dickinson as Police Woman, Maria Falconetti and Suzi Quatro, Bolshoi ballerinas and Russian gymnasts, Wonder Woman and Barbarella and supermodels and Page 3 girls, all the endless, impossible fantasies, the young girls at the Wangaratta pool lying on the hot concrete, Courbet's Origin Of The World, Bataille's bowl of milk, Jean Simmons' nose ring, all the stuff I had heard and seen and read. Advertising and TV commercials, billboards and fashion spreads and Playmate of the Month, Caroline Jones dying in Elvis's arms, Jackie O in mourning, Tinker Bell trapped in the drawer, all the continuing, never-ending drip-feed of erotic data came together at that moment in one great big crash-bang and I was lost to her and that was that." P. S. Courbertův "L'Origine du monde" vidět naživo je zážitek. Je umístěn v Musée d'Orsay, je pro něj vyhrazena jedna místnost, zdi jsou temně šedivěfialové a vy vejdete dovnitř a tohle je to první co vidíte a taky to jediné. Zážitek. Což ovšem tento film ale nebyl. (06.02.2015)

Když jsem ho viděl 22.listopadu 2013 v Praze na živo, z prvních řad, byl to jeden z mých nejlepších hudebně divadelních zážitků, zkrátka skvělé vystoupení, které zapůsobilo velmi... Ale k filmu! Tohle je naprostá bomba! To jak Cave pojal tenhle dokument o sobě samém, je prostě geniální. Pro fanoušky povinnost, zkrátka naprostá laskomina. Ale myslím, že na tohle se může podívat kdokoliv... Chvílemi až divadelně hraná dokumentace, velmi originálně pojatá, chvílemi krásně informativní, vše vyloženo skrz Caveovy zpovědi, monology, skrz rozhovory mezi ním a lidmi, které ovlivnil, a kteří nějakým způsobem zasáhli do jeho života, a tyhle rozhovory jsou prostě...pojaté v naprosto originálním stylu. Je v tom melancholie, nostalgie, je v tom zkrátka Nick Cave. Rozporuplný člověk, s divokou minulostí, člověk, který toho má stále, neustále a pořád hodně, co říci. Nejen prostřednictvím hudby a textů, ale celkově. Nádherně mě to rozložilo.. A ten konec...... Těch posledních 8 minut... (07.06.2015)

Zdaleka nejde o dokument o životě a tvorbě Nicka Cavea, spíše o vyzpovídání se z myšlenek, pocitů a "mouder". Ale on prostě JE zajímavý člověk a tento film to zužitkovává. Já ho znám velmi letmo a povšechně, takže při rozhovoru s psychoterapeutem o mládí a otci jsem si přál spíše nějaká fakta a písně, kterých jsem nakonec pár (v neuspořádané formě vzpomínání na minulost / nahrávání, koncertování) dostal. (04.12.2014)

Jednak mně nesedla zmatená koncepce dvaceti čtyř hodin v životě toho sebestředného bastarda, kterou rozhodně nebyl mapován jeho dvacátý tisící den na Zemi, ale několik dnů v jednom, druhak - na to, že mě pustil do svojí postele a koupelny, si držel až moc velký odstup... takže zbývá nepopiratelné kouzlo jeho hudby, něco krásně potemnělých myšlenek a obrovské osobní charisma. (12.01.2015)