Gomora

S touhle velmi zajímavou a silně návykovou italskou sérií, která adaptuje velmi těžké a literárně nevyrovnané čtení Roberta Saviana, dostává rčení "Vidět Neapol a zemřít" zcela nový rozměr.. Tímto zdravím Milana Gudaulina, který čelil zjevně téže asociaci jako já.. ;) Počkám si, zatím těžko soudit.. (30.01.2016)

Syn neschopný a rozmaznaný, matka drsniačka, v dome obraz ich rodinky a nevedia sa rozhodnúť, ktorú sedačku si kúpia? Vážne? Toto, že má byť neapolská mafia? Za približne 7 hodín filmu sa udeje toho na udalosti podľa mňa menej než v nejakej klasike ako Vtedy v Amerike a ešte sú tam ďalšie. Viac sa tu reční a hraje na pózy, než by sa išlo do detailov. Motívov veľa, ale celé to vyzerá až príliš prvoplánové napriek akože horkokrvnosti a akože stálej akcii, no zaujímavých myšlienok na takú kriminálku málo. Chápem, že nie je dobré inšpirovať ďalších, no toto je do veľkej miery zbytočný seriál, ktorý nezachraňuje to, že je dlhý. Chcelo by to celé zostrihať a prerobiť, minimálne z 3/4. Rozumný tvorca by mal vedieť ako s dielom naložiť. (07.04.2015)

Gomora dává úplně nový rozměr proslulému výroku Vidět Neapol a umřít. Nekonečná, odpadky a chudobou zamořená panelová sídliště, komunity, které se chovají podle zastaralých a morálně nepřijatelných norem, selhávající instituce, strach, korupce a beznaděj - to všechno je součást světa, které ovládá Gomora. Americké seriály mají tendenci organizovaný zločin často líčit romantizujícím způsobem, jeho zločiny relativizují a dávají jim punc zábavy, uhlazují je a banalizují. Autoři Gomory na to jdou jinak a organizovaný zločin demýtizují. V čele klanu stojí zbohatlická rodina bez vzdělání a dobrého vkusu (jediný záběr na kýčovitý portrét rodiny visící na zdi hovoří za vše) s velmi svérázným pojetím univerzální a osobní morálky. Šéf gangu považuje své podřízené za spotřební materiál, bez zaváhání řadu z nich obětuje pro posílení osobní prestiže. Scénárista sice sleduje osudy členů gangu, ale spíš než o zachycení osobních dramat mu jde o popsání fungování mafie jako celku, jako patologické organizace, která na společnosti parazituje a rozkládá ji. Divák se nejspíš se členy Gomory neztotožní, bude je pozorovat jako rybičky v akváriu. Celkový dojem: 90 %. (03.02.2016)

Do Neapole se chystám, ale jsem smutná, že paneláky Le Vele (tzv. Plachty), symbol seriálu, už na sídlišti Scampia neuvidím, v březnu 2020 je město zbouralo. Škoda. Jediný seriál s desítkami postupně přidávaných hlavních postav, které jsou vzápětí zabity. Takto ukázat realitu, drsnost a bezútěšnost neapolského podsvětí, to už chce koule. A tvůrci i autor knižní předlohy Roberto Saviano je měli. Které postavy jsem si oblíbila? Dona Immacolata Savastano, Patrizia, Enzo „Modrá krev“, don Pietro Savastano a jeho syn Gennaro (jen někdy). Kterým postavám bych s chutí dala „betonové boty“ a šoupla je na dno Neapolského zálivu? Obrýlený chytrolín „Diplomat“, mocichtivý pidiskřet Mníšek, Gennaro (kdykoli si nechal blbnout hlavu Cirem). Naprosto nezařaditelná postava je Ciro, to je kategorie sama pro sebe. Varování: nejenom drogy, ale i seriál o jejich prodeji je silně návykový. (20.10.2023)

„Svět se dělí na ojebávače a ojebávané“, vcelku trefně poznamenal v jedné ze svých paknih investigaytivní renegát Bobo Saviáno, který velmi precizně, přesvědčivě a pro sebe dost riskantně na dřeň odkopal koncentrovanou realitu současného neapolského dezorganizovaného zločinu, jenž pomalu prorůstá celým Schengenem. Satanžel psát o tom moc neumí a co do čtivosti jsou jeho knihy spíše smirkovým hajzlpapírem než literaturou a dost bolí. Bolel taky původní film Gomora, který se tvůrci snažili udělat přesně podle knihy a výsledkem byl jen rozpačitý, nekonzistentní a místy až otravný bezladoskladný chaos. Pak to ovšem vzal do svých geniálních rukou Štefan Solima, který ze Saviána zaplaťsatan jen informačně čerpal a nenechal jeho ego do ničeho kafrat, našež uplácal snad nejlepší (nejen)mafiánský seroš všech dob. Seroš plný výhradně zmrdů, zkurvenců, vypatlaných socek, jejich ještě vypatlanějších potratů, mocichtivých Babišů, bezskrupulózních narkáčů a jiných animálních hovad či ojebávačů bez jakékoliv úcty k životu, společnosti, řádu či čemukoliv jinému kromě peněz. Scénáristická i režijní genialitka na poměrně malém časovém prostoru ukazuje poutavě, záživně a surově nejen běžné praktiky Smolíkovic kočky v nejhnusnější evropské skládce Neapoli a naprostou bezradnost korupčně prolezlého státu s tím cokoliv udělat, ale také famózně mapuje pohnutky a patopsychologický vývoj všech zúčastněných hlavních bezcharakterů, aniž by to jakkoliv narušovalo spád a brutální obludnost děje. Ten sice v průběhu prozatímních čtyř řad začne být kapku šablonovitý – v rajónu relativně vládnoucí skupiny bezskrupulózních zmrdů se objeví ještě bezskrupulóznější zmrd, který se snaží stávající zmrdy ozmrdovat o drogy / prachy / území / moc, ovšem i tak to skoro nejde vypnout, a ten neustálý vražedný boj zkurvenců o rajóny a vliv je až návykový a způsobuje kruhy pod očima. Může se stát, že k některým z těch zmrdů časem přilněte a začnete jim i fandit, ovšem Štefan se z nich rozhodně nesnaží dělat kůl Pačíny a dobré a spravedlivé mafoše, a vždy v pravý čas pravidelně zatáhne za zmrdí brzdu a naprudko vám připomene, co je to ve skutečnosti za animální zmrdy. Totální zmrdská dokonalost a děsivé memento, kam až se to může zvrhnout ve státě, jemuž vládne nenažraná zkorumpovaná hrabivá kunda, co skoupila média, a zneužívá jej výhradně pro své vlastní obohacení! (26.05.2020)