Osm hrozných

Na tuhle variantu jsem (kupodivu) před několika lety vůbec nemyslel, ale můj vztah k Tarantinovi se nejspíš začíná vracet na začátek. Tvůrcův typický film, kde je všechno, co čekáme, a zároveň nic, co by mě ještě ohromilo. Pátrání po pachatelích otravy a masakru ve stylu Agathy Christie je pouze statováním, dialogy o americké občanské válce působí jako přednáška profesorů, jako vodítko k tomu, co chce Tarantino říct, stačil dlouhý záběr na Boží muka či ten zmačkaný Lincolnův dopis. Od Djanga další sešup dolů. Nezklamal pouze Maestro Morricone. (19.01.2016)

Nechápu, proč jsou všichni z Tarantina tak připosraní. Chlapík, který kdysi spojil výrazy dětinský a chytrý a dnes jeho práce spojují výrazy dospělý a chytrý, má určitě talent od Boha, ale občas mi přijde, až příliš spoléhá na to, že diváci na jeho snímky čekají jak na flákotu masa po měsíčním půstu. Normální smrtelník to vidí lidověji – Tarantino je skvělý tvůrce, ale krapet přeceňovaný. Svědčí o tom i fakt, že na téhle databázi je podle uživatelů považovaný za (proboha) 12. nejlepšího kameramana, přitom za ní stál jen v případě Auta zabiják. Až za ním se krčí borci jako Conrad C. Hall, Sven Nykvist nebo třeba John Seale. Tentokrát Tarantino vyplýtval hodně papíru, fanoušek osobité tarantinovské nadsázky si nepřijde až tak na své, neladí to tak, jak by mělo. Válet bradou vzhůru na podlaze se nakonec bude hodně chlápků, beru, že to do sebe nakonec i docela fajn zapadne, ale nedokážu se zbavit dojmu, že mnohé neúměrně nastavované scény a nevybroušené kecy musely nudit i nejzarytější fandy. A jestli si mám ucvrknout z jednoho otráveného kafe, tak fakt ne. Platí to, co u Djanga: mnozí prostě plácnou pět hvězd (je to přeci Tarantino!), jenže svou volbu ani moc nedokáží obstojně vysvětlit. (01.01.2016)

Slabší, a celkom dlhý rozjazd. Ale po ňom hard core tarantinovka par excellence. Prefíkaná divadelná hra s diváckymi očakávaniami a reminiscenciou Gaunerov a Carpenterovej Veci vo westernovom kabáte (prevzaté tri výrazné skladby zo soundtracku, mrazivé zimné izolované prostredie, scéna odhaľovania vinníka z vlastných radov…). Aj vďaka zlovestnému Morriconemu najtemnejší, most hateful Tarantino, viacej hateful než hateful Gauneri. Samuel L. Jackson, oživujúci tu črty jeho najkultovejšej postavy Julesa Winnfielda, je asi fakt najcool herec súčasnosti. Jeho historka s čiernym lófasom over-the-top. Quentin vie, že si môže robiť čo chce a vždy mu na to skočíme! (07.01.2016)

// Nejdřív jsem nechtěl, ale nakonec tomu těch pět hvězd stejně loupnu. Geniální úvod, vynikající Morricone, perfektní kamera a mistr dialogů se sice sešli v příliš (!) dlouhém filmu, který v podstatě není ničím jiným, než režisérovým vlhkým snem, ALE i přesto to je zážitek, který z hlavy jen tak nevyprchá a stojí za to navštívit v kině - což teď of course všichni povinně uděláme! 9/10 (horší jak Pulp Fiction, lepší jak Inglorious Basterds) (28.12.2015)

Jeden z mojich restů, do kterýho se mi chtělo asi jako panně do prvního análu. Ono jít čumět na film co má tři hodiny s tím, že první hodinu a půl se jen žvaní, to nezní zrovna 2x působivě a i když já sama umím yntelechtuanálně tlachat třeba den v kuse (na koksu až tři dny), tak sem všem hroznejm vytrvale odolávala. Každopádně co má rákoska dělat, když zas kvadrilion filmů odložili na dobu po kunda viru. Tak sem se teda uvelebila v posteli, připravená, že u toho maximálně vytuhnu a pustila si Karantýnovku. Mno a Kventýn mě překvapil a i když ve filmu jsou některý dialogy tak natahovaný, že na místě danejch postav bych už místo odpovědí střílela, jen aby dotyčnej zavřel hubu, tak musím uznat, že většina dialogů byla povedená a celkem mě i bavilo rozplétat kdo je kdo tím, za koho se vydává a kdo kecá až se mu práší od huby. Samo sebou za zdrojem všech problémů zas hledejte čubku a negra. Joooo jo, prostě opět tu máme to krásné slovo KDYBY. Páč kdyby se Russell z Kurtu na Samíka vysral a nevzal ho do dostavníku, tak by sice i tak dost lidí mělo posranej den ALE zaručeně by neměli všichni posranej den. Každopádně chválím herecký výrony, hlavně Samíka, Kurtíka, Goggíka a tu čubku Jennifer, která tu zvrácenou svini zahrála na pána. Že tam v druhý půlce filmu čvachtaj litry krve, to je jasný asi všem, každopádně film baví jako celek a divák tak první hodinu a půl netrpí (jak sem se bála), ale je spokojen celou dobu. Na závěr moudro dne - Ani vykouření černýho kokota vás od zimy nezachrání, tak chcípejte s hrdostí a ne s ptákem v hubě, zvlášť pokud jste muž. (17.09.2020)