Sovetskaya elegiya

Dokument – elegie o sovětské minulosti i přítomnosti zdaleka není pouhým výčtem historiografických faktů, neboť Sokurův potenciál tkví úplně někde jinde. Transcendentální potemnělé záběry na hřbitovy, fasády jednotvárných paneláků jsou doprovázeny desítkami fotografií tehdejších aparátčíků a funkcionářů, jež několik dekád tvořili pilíře komunistické gerontokracie. Souběžně se Sokurov zaměřuje na postavu B. Jelcina (zrovna odstaveného z nejvyšších pozic), který o budoucí funkci prezidenta neměl ještě ani ponětí a symbolicky ho staví do opozice. Závěrečný několikaminutový „obraz“ na ztichle sedícího Borise tvoří paralelu k obyčejné sovětské společnosti, která taktéž zlomena dychtivě očekávala změnu. (23.06.2006)