Vostočnaja elegija

No tak nevím… Jen tak pro legraci: když to srovnám s Norštejnovým Ježkem v mlze, tak ten je čtyřikrát kratší, taky se celý odehrává v mlze, je rovněž poetický (počítání hvězd, Tarkovského kůň) a pojmem štěstí se zabývá taky. A pokud mi dáte na výběr mezi umrlým přístupem Sokurova a Ježkovým: „není to báječné, že jsme zase spolu“, a zároveň „jak je tomu koni, tam… v mlze?“, je asi jasné, že budu radši s Ježkem počítat hvězdy než se utápět v Sokurovově zásvětí. (12.11.2009)