Himawari

Neřekl bych, že je Himawari dokonalá po všech stránkách, ale moc hezký, jemnocitný, příjemně rozvláčný snímek to bezesporu je. Od režiséra jednoho z nejkrásnějších melodramat, Sekai no chûshin de, ai o sakebu, a poutavého dramatu o dospívání, Go, jsem očekával křehkou obdobu druhého jmenovaného. A opravdu lze několik drobných paralel s Go v Himawari nalézt. Režisér opět do svého příběhu zasazuje příslušníky nejaponské národnosti v podání japonských herců, přičemž tentokrát ho celý přemístil z Japonska do Číny. Opět jsme svědky formování vztahu syna a rázného otce, jenž vyznává zejména píli a dřinu. Leč v Himawari tento vztah nabývá problematičtějších kontur. Jeho vývin sledujeme napříč dobami - od chlapcova útlého věku v 70. letech v malém městečku (tady film evokuje historická dramata Zhanga Yimoua), až po jeho dospělost v modernější Číně na prahu nového milénia. A jak snímek spěje poklidně ke svému konci, jeho křehkost, hloubavost a melancholičnost sílí, utvrzuje diváka v jistotě, že právě sleduje jeden z malých velkých, velice milých japonských filmů. 9/10 (21.02.2007)

Dokonalé po všech stránkách. Něco tak úžasného jsem ještě nikdy neviděl, díky Michale, že jsi mi to pustil. (08.06.2006)