VOD (1)
Obsahy(1)
Řeka Inguri tvoří hranici mezi Gruzií a odtrženou republikou Abcházie. Napětí mezi dvěma státy se od války v letech 1992-93 příliš nezmenšilo. Každé jaro přináší řeka úrodnou půdu z Kavkazu dolů na planiny Abcházie a severozápadní Gruzie. Vytváří malé ostrovy, útržky země nikoho. Ostrovy jsou rájem pro divoká zvířata a někdy také pro lidi... Náš příběh začíná, když na jeden z ostrovů přichází starý abcházský farmář. Stařec si postaví chatrč, ve které žije se svou mladičkou vnučkou. Zryje zemi a společně sázejí kukuřici. Tak jako zraje kukuřice, dozrává i mladá dívka v ženu a blíží se neodvratná konfrontace s koloběhem života, který nelze zastavit. (Artcam Films)
(více)Videa (3)
Recenze (96)
Nádherný a silný film, který plyne jako řeka, která ovládá životy našich hlavních hrdinů. Abcházský stařec se svou vnučkou většinou nepotřebují zbytečná slova, oba vědí jaké je jejich místo a co mají dělat. Vzhledem k místu děje to ovšem vypadá, že napětí je tu téměř permanentní. Takže to jde i bez dialogů a s minimem děje, abych seděl, koukal a ani nedutal. Poklona! ()
Folklorní balada o boji s živly, soužití s přírodou a probouzení dívčího těla. Konzervativní režijní styl, vláčně lyrické záběrování, typově výrazně vybrané hlavní role a působivá výprava. V podstatě jediné, co tomu lze vytknout, je návodná hudba a jistá forma koženosti, která jde jistě ruku v ruce s žánrem, ale zároveň se dá uchopit podstatně elegantněji (viz třeba podobně laděný Med Semiha Kaplanoglua). [65%] ()
Obrazová "back-to-basics" relaxácia, tematicky tak trochu blízka Mallickovej Tenkej červenej čiare. Vojnové územie, malý ostrov na jazere a na ňom životom v tvári zvráskavený dedo a nevinná dospievajúca vnučka. Stavanie drevenej chatrče, sadenie kukurice, lovenie rýb. Minimum hudby a takmer žiadne dialógy. Iba občasná búrka, preplávajúci čln s vojakmi či nědaleká streľba v lesoch kontrastne narušujú ukľudňujúcu poetiku filmu. Širokouhlo vynaliezavo, napriek priestorovo malému dejisku nikdy nenudiac nasnímané. Dávno ma tak nebavil film, v ktorom sa tak málo dialo. Bravo. ()
Vraveli mi, že je to trochu ako tento najlepší film na svete. A istá, hoci malá, podobnosť tam naozaj je, či už čo sa týka vysokého počtu nemých scén, sily prírody, od zvyšku sveta izolovanej stavby, nízkeho počtu postáv a istej poetiky. Napriek tomu Kukuričný ostrov na Ki-duk Kimov geniálny film nemá. Ani náhodou. A postavy ma nebavili. ()
Rochnění se v poezii prostého života. Je to pěkné, je to fotogenické, svým způsobem opojné. Do značné míry strašně nevěrohodné. Jeden těžko nepodléhá tváří v tvář adoraci čistoty života v přírodě hnidopišství: proč dědek drží pádlo jako poprvé v životě? Proč není ve výbavě JEDINÝ předmět, vyhlížející jako produkt 21. století? Muka mi navozovalo zejména dědovo počínání při stavbě chatrče - a to prosím nejsem žádný kutil. Ještě nepatřičněji působilo mlčení, k němuž prostě nebyl jiný důvod než tušené přesvědčení tvůrců, že pěstitelé kukuřice, nemajíc přístup k drbům na internetu, trpí deficitem konverzačních témat. Křečovité lpění na prostotě, doprovázené skoro hipsterskou posedlostí vintage-lookem, rušilo natolik, že jsem se na prvobytně pospolnou autenticitu napojoval jen se značnými obtížemi. Byla by z toho ale hezká reklama na oudoorový hadry. ()
Galerie (37)
Photo © Neue Visionen
Zajímavosti (2)
- Snímka bola nakrútená na 35 mm filmový materiál. (Zdroj: ASFK)
- Film byl na 49. ročníku karlovarského festivalu v roce 2014 oceněn Křišťálovým globusem. (nicolcat)
Reklama