Křížová cesta

Obsahove vyborny film, ortodoxni verici JAKEHOKOLIV nabozenstvi, to je nestesti... Zpracovanim me film sice uplne nepolapil, vetsina ze ctrnacti epizod ale byla vybornych. Herecke vykony velmi presvedcive. Tesne po zhlednuti ani nevim, co vice bych napsal, urcite vsak film vede k zamysleni a divak na nej hned tak nezapomene. (30.01.2015)

Úvodní patnáctiminutovka je slušným rozehřátím, pak přijde další scéna točená na jeden zátah, po ní další, pak další, takže střihač se moc nezapotil. Ale o to tu vůbec nejde. Všichni děláme chyby, jen rodiče ví všechno nejlíp, protože jsou přeci starší a moudřejší. Komorní drama o ortodoxní křesťanské rodině se na víru dívá mnohovrstevnatou optikou, pokládá mnoho otázek, upozorňuje na zrádné hranice oddanosti. Zároveň je velmi soustředěným dílem, které čerpá ze symboliky křížové cesty. Jeden zmařený život, solidní zážitek na zamyšlenou. Čtrnáctiletá Marie cítí namísto revolty vůči autoritativní matce, která utlumí její přirozené náctileté potřeby, zmatek z reálného selhání její víry. Jedna pomatená dívčí hlava a filmoví vědátoři mají co žrát. Život je prý plný možností. (27.01.2015)

„PŘEDSTAVOVALA JSEM SI, ŽE SE STANU SVATOU. ŽE Z VELKÉ LÁSKY K BOHU ... MU OBĚTUJI CELÝ SVŮJ ŽIVOT. A ON PŘIJME MOJI OBĚŤ…" /// Když slova o Bohu nezasáhnou jen srdce, ale vlezou lidem na mozek, přestanou se zabývat věcma povrchníma... Artovej – festivalovej film, kterej ve 14ti zastaveních ukazuje duševní pohnutky mladý holky, který vedou k zázraku. Dozvídám se hodně o Bohu, věcech kolem kostela a víry. Ty zastavení jsou takový pasáže plný dialogů, který neznabohovi přinášej spoustu překvapení. Má mě to něco naučit? Mám bejt udivenej? Tak to se povedlo! Čumím jak blázen na tuhle velkou a šťastnou rodinu ve víru víry. Pravda, moc moudrej z toho nejsu, páč pohled do nebe ve mě vyvolává jinačí představy, než je touha po sebeobětování. Ty 3* nemění nic na tom, že je to fakt síla! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Tvrdím, že monotónní zvuky bubnu a kytary, můžou člověka navést k nemravným věcem. 2.) Mám čisté srdce (a hloupou hlavu). 3.) Thx za titule „hygienik“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (23.12.2014)

[IFF 2014] Margaret Whiteová železným kolom pribíja Pannu Orleánsku na kríž. ////////// Radikálna v silnom spojení formy a obsahu, rozvážna a opatrná, keď má ukázať prstom na vinníkov, Kreuzweg plynie v štrnástich takmer nehybných symbolických naratívnych obrazoch (kamera sa pohne len v troch najzásadnejších "zastaveniach"), pri ktorých sa zatajuje dych. Maximalizovaný realizmus dosiahnutý odstránením zbytočných prvkov a vyrušením falošného dojmu štylizovanosti fakticky podloženými, navlas rovnakými prípadmi by mohol byť zbytočne chladný a odťažitý, no je vyvažovaný iróniou na úkor extrémnych fundamentalistov aj odporcov náboženstva. Nič nie je čiernobiele, neustály súboj dvoch dominantných protikladov v srdci i okolí dievčiny (strhujúca Lea van Acken) udáva ambivalentný takt filmu; koniec koncov, ani samotná matka (bezchybná Franziska Weisz) nie je démonizovaná, prejavuje lásku a súcit, no i neochvejnú vieru vo svoju pravdu. Dôležité je, že sa nad nikým nevynášajú jednoznačné súdy a Kreuzweg kráča strednou cestou medzi ortodoxne náboženským a protináboženským filmom (a bola by chyba interpretovať ho ako zástancu jednej z týchto kategórií). Nie je filmom-argumentom, ale strastiplnou púťou pochybnosťami a túžbami vnútorne zmietanej dievčiny, ktorá kráča v ústrety jasnému ortieľu. Kto má však za to pykať? Nájsť vhodnú obeť pre túto rolu je jednoduché, avšak práve tu si môžem dovoliť mierne poupravený známy citát: "Kto si bez viny, prvý hoď kameňom." Druhá strana mince vraví, že skutočný zázrak je odmenou za najbolestivejšie utrpenie a najväčšiu obeť, ktorá musí byť položená. Účel svätí prostriedky - účel je však žiadaný, prostriedky nutné a svätosť absolútna. Dovolí si to niekto spochybniť? Ako potom môžeme tvrdiť, že je pravda len jedna? Zároveň však pravdu nemôžu mať všetci. ////////// Dodatok: Smial som sa, zúril som, plakal som. Dietrich Brüggemann by ešte mohol v budúcnosti znamenať veľa. A len tak na okraj - som v pomykove, pretože neviem nájsť nič, čo by som mohol vytknúť - aj bez uchýlenia sa k subjektívnym pocitom. 100% (15.11.2014)

Řada lidí si bude Křížovou cestu vykládat (a už se tak děje) jako lehce ironickou, ale v zásadě tragickou obžalobu katolických dogmat a jejich ničivých účinků. To je sice možná do určité míry pravda, ale je to zároveň notně omezený způsob, jak na tento film nazírat. Podle mě se totiž současně s výše uvedeným dá dobře chápat jako oslava té nejradikálnější víry - ne té, která lpí na pravidlech a obřadnostech, aniž by si přitom uvědomovala jejich vyprázdněnost, ale té, která je dovádí do těch nejzazších důsledků. Protože jenom taková víra je skutečně revoluční a jedině konání z ní vycházející může vést až k tomu, čemu bychom mohli říct zázrak. V tomto smyslu se pak Křížová cesta nejeví jen jako snímek o náboženství, ale o ideologii obecně. Doufám, že to někdy uvidí Žižek, protože věřím tomu, že by byl nadšen. (26.10.2014)