Mefisto

"Čo odo mňa chcú?, ja som iba herec..." Spočiatku som si myslel, že príbeh bude podobný filmu Garderobiér s R. Finneym, dokonca sa ich odohráva vo vojnovom období. Mefisto je ale o niečom inom. V prvom rade o hercovi, človeku mnohých tvári, človeku, ktorý má rád lesk a slávu a je mu celkom jedno, že sa z neho postupne stáva nacistický poskok. Moje prvé stretnutie s Istvánom Szabóm a jeho dvorným hercom K.M. Brandeurom dopadlo dobre. Vytkol by som iba niektoré zbytočne dlhé ukážky z divadelných predstavení a tanečných vystúpení. Minútou by režisér bohate vystihol atmosféru i myšlienku a preto nie je nutné, aby som pozeral na päť minútové vystúpenia. Film to zbytočne natiahlo o nejakých 20 min. a zaniká tak možnosť príbeh zdramatizovať. Najsilnejší moment: "Vypadni komediant!". Inak spokojnosť a Oscar zaslúžený. 80%. (16.12.2012)

V postavě obyčejného herce Hendrika, který se vyšvihne mezi nacistickou elitu, chce Szabó ztvárnit člověka tvrdícího, že je jen prostý herec. Až na vrcholu své kariéry zjišťuje, že jeho životním vzorem je samotná postava Mefista, která uzavřela pakt s ďáblem a zůstává člověkem bez tváře. Představitel Hendrika, Klaus Maria Brandauer, dostal roli v celé Szabóvě historické trilogii (Plukovník Redl, Hanussen). (02.01.2008)

Co chtějí? Co ode mě chtějí? Já jsem jen herec ... Závěrečný zoufalý výkřik člověka, který prozřel. Prozřel a pochopil. Pochopil, že nic na světě není zadarmo, že za všechno se krutě platí, že uzavřít smlouvu s ďáblem, ať má ten ďábel podobu jakoukoliv, je strašlivě nebezpečné. V okamžiku, kdy opustíte své přesvědčení, lidi, které máte rád, zahodíte veškerou morálku, jíž máte v sobě, přistoupíte na podmínky takové smlouvy a jdete za svým cílem bezohledně a bez citu, jste ztracen, i kdyby Vaše původní úmysly byly sebečistší. A Ďábel si pro Vás nakonec přijde, dostihne Vás a Vaše duše bude trpět ... Strhující výkon Klause Maria Brandauera, umocněný neméně výborným dabingem Jiřího Štěpničky. (Challenge Tour – duben 2015) (17.04.2015)

Příběh herce Hendrika Hofgena, který je ochotný úspěchu a divadlu (i mimo scénu hraje part, který ho zpočátku i baví, byť si uvědomuje a později ho děsí jeho směr ) podřídit vše, a to dokonce i morální zásady a svobodu. Hofgena ale nemůžu tak lehce odsoudit. Sice se zbavuje svých rasově nevyhovujících přátel, ale na stranu druhou mu není lhostejný jejich další osud. Možná, že umění skutečně přechovává vyšší hodnoty a nehledě na politický systém je zprostředkovává lidem. Možná skutečně nemůžeme všichni emigrovat, protože země by zůstala prázdná. Možná skutečně nemůžeme být každý hrdinou. Byť právě apatie je to, co nejen totalitním režimům tak nahrává. (24.10.2008)

Rozmáchlý portrét transféru mladého (dle vlastního přesvědčení jak jinak než nedoceněného) adepta divadelního herectví od rozjíveného bohémství (za zvláštní zmínku stojí úchylně působící scéna taneční průpravy s černošskou učitelkou, u které můžete hádat jak skončí - scéna i učitelka) přes "nutnost" kariéristických podrazů až k neutuchajícímu konfliktu mezi "tím lepším v Hofgenovi" a jeho touhou udržet si to, co má, za zuřivého obelhávání se tím, že je to tak vlastně konáno pro dobro všech, a s tím, co se děje kolem, a čemu slouží, nemá jako "obyčejný herec" nic společného. Téměř dvě a půl hodiny, které mě nenudily, a které bych asi potřeboval vidět ještě párkrát, aby některé detaily zapadly na své místo v té pestré skládance lidského charakteru. Necítím to sice jako žádný milník ve své "kariéře" filmového diváka, ale rozhodně tuto manifestaci propojení umění a společnosti doporučuji. Rozhodně ale ne pro večery, kdy si chcete po těžkém dni odpočinout u něčeho tak či onak nekomplikovaného:) 80% (26.05.2013)