Baraka - Odysea země

Smysl podtitulku mi uniká: i když odhlédnu od toho, že většina filmu je o lidech, nevšiml jsem si, že by tu oni nebo země sama podnikali nějakou výpravu, ať už doslovně či metaforicky. Říkat tomu odysea mi přijde než jako rádoby hlubokomyslné plácnutí do vody. A podobně bohužel film samotný, nějak jsme se minuli, meditativní stavy se nedostavily, po počáteční zvědavosti a přerušovaném mělkém ponoru docíleném jen úpornou snahou vyjít filmu vstříc přišly stále častější úlety myšlenek jinam, v závěru přecházející v netrpělivé sledování časomíry. Snad za to může můj vlastní vnitřní neklid, ale mám-li být upřímný, dost mi to připadá, že se Fricke toliko rozhodl zadupat Reggia do země tím, že natočí ještě daleko úžasnější záběry a podloží je ještě daleko bombastičtější hudbou, aniž by měl doopravdy co sdělit. Zkusím tomu ale dát ještě jednu šanci, až se mi dostane do ruky blu-ray a sednu k tomu odpočatější, třeba nakonec vizuálně-sonická kvantita dá vykrystalizovati duchovní kvalitě. — Březen 2014: Nepomohlo, pořád vidím jen líbivé pestrobarevné obrázky a tu a tam plytkou metaforu. Co se dá dělat. (01.09.2013)

Asi jsem čekal něco trochu odlišného, ale přesto mě nakonec Baraka dokázala okouzlit. Žádná slova, a přesto tak účinná a umělecky přenádherná výpověď o životě na naší úžasné planetě. Bez debat se stále jedná o jeden z myšlenkově nejhodnotnějších dokumentů, jaké kdy byly natočeny :) Hudba je samozřejmě fenomenální.. 80% (25.03.2013)

Jsme tak jiní, vzdáleni na míle daleko a přesto jsme si tak blízko, spojeni kontinentem, půdou pod nohama, v barevně „kulatém“ dokumentu jako je planeta Země o planetě Zemi. Výpovědí beze slov čistou a čirou jako křišťál je nabídnuto "ticho" k rozjímání o původu a směřování, místo pro meditaci v rytmu tradičních rituálů jednotlivých kultur. Vytáhnout z kapsy klíč a odemknout si… dveře navracející k přirozenosti, vrata ke spojnici světů různého stupně technické vyspělosti. Sejmout otisky přírodě, posvátným božstvům a minulosti v nás, historii psané holýma rukama času, výjimečnou lokací v universu. Vdechovat prastarou a dobře známou vůni půdy, vhledem pochopit. Jedná se o předurčení k časové ohraničenosti jednotlivostí nebo k trvání? Života na Zemi… Nepoztrácet zuby moudrosti, obstát před zubem času. Vůně, štěstí, dech – esence života, to je BARAKA. (21.11.2011)

Představte si 200 rozpohybovaných obrázků z national geographic a máte z toho Baraku. Jednotlivé záběry nejsou podle mě ničím propojeny (jen jsou zde často nějaké náboženské obřady), je to sbírka nádherných obrazů z celého světa, které jsou propojeny krásnou hudbou. Některé záběry jsou úplně pomalé (záběry přírody), některé zrychlené (velkoměsto), přičemž mě rozhodně nejvíc bavili nádherné zrychlené záběry života ve velkoměstě. (12.02.2005)

Frickeho filmová báseň a zároveň film, ktorý značne posolstvom, spracovaním aj intenzitou toho čo ukazuje prevyšuje Reggiovú trilógiu. Stearns je ako skladateľ omnoho emotívnejší ako Glass. Moje veľké chystanie sa na Frickeho nový film Samsara je tým pádom u konca. Baraku som si prvý krát pozrel až včera a zapôsobila na mňa. Iste aj nej chýba výraznejšia dramatizácia a veľkolepejšie obrazové finále, a tiež je pravda, že mnohé filmové postupy - ako zrýchlené mesto a ľudia, boli využíté aj v iných filmoch, ale výsledný dojem, ak teda vnímame film naozaj ako báseň s jasným posolstvom, je veľmi pozitívny. Síce vrchol sa dostavil už v polovičke pri pracovnom páse a v scéne s kurčatami, čo robi doznievanie filmu o niečo pozitívnejšie. Náboženský a duchovný svet je tu prezentovaný ale silnejšie než v Reggiovi a to si filmu vyslúžilo 4 hviezdu. (23.10.2012)