Chronos

Jak hodnotit Chronos, když jsem před ním viděl Koyaanisqatsi? Fricke pochopitelně přiznává, že na něj Koyaanisqatsi a Reggio měl velký vliv, ale tohle je chvílemi naprosto identické. Je tu dost záběrů, které jsou prakticky identické jako ve výše zmíněném první díle qatsi trilogie (pro představu Central Station v NY včetně identického sledování proudů lidí. NY třípruhové silnice, atd.). Chronos jinak působí vcelku dobře, obrazově krásně, čistě, ale nemá dostatečnou hudební kulisu pro docílení neopakovatelné atmosféry a silnějšího poselství obrazu. Chronos=Koyaanisqatsi+dokument o památkách-komentář (15.03.2010)

Dokumenty bez komentáře se zajímavou hudbou mají vždycky něco do sebe. Záběry jsou opravdu skvělé a věřím, že v Imaxu by to vypadalo ještě lépe než na obrazovce počítače, ale z některých záběrů by určitě rozbolela hlava. Nejlepší záběr pro mě asi byl příliv u Mont Saint-Michel. Doporučuji ale i zbytek. Navíc to má jen 40 minut takže pro takový malý denní relax to bohatě stačí. (26.02.2010)

Možno že tomuto filmu uškodilo rovnako ako aj Barake, že filmy s podobnou tématikou som videl vlastne hneď po seba, čiže celkový efekt sa nedostavil v požadovanej norme, či skôr na vyše 90 % hodnotenie sa mi zdal byť dosť slabý vzhľadom k tomu, že som v ňom nevidel žiaden hlbší význam. Na začiatku sa film tvári veľmi mystickým dojmom, ponúka zaujímavé obrazy Stonehengu a egypských pyramíd za sprievodu dobre sa hodiacej hudby, postupne sa však aby si berie na starosť aj ďaľšie prostredia, stáva sa z neho skôr priemer, skrývajúci sa za peknými obrázkami a hudbou, pričom najviac sa sústreďuje (ako to aj vyplýva z jeho názvu) na svetlo a pohyb telies (oblaky, Slnko), plynutie času a tiež aj na život vo veľkomestách (pravdepodobne najlepšia časť filmu). S toho potom paradoxne vyplýva, že aj napriek 40 minútam má film som rozvláčne tempo a nemá čím výraznejšie zaujať a viac ho treba brať ako úctu k režisérovmu prvému filmu. (16.05.2008)

Okouzlující, nádherný a brilantně natočený snímek, jeden z nejkrásnějších IMAXů, jaký jsem kdy viděl. Podobně jako u novější a známější Baraky se vše odehrává pouze v obrazech a magické hudbě (taktéž od Michaela Stearnse), nabízející tak úchvatnou podívanou. Chtělo by to ovšem bezpodmínečně vidět na velkém plátně, což nám boužel není dopřáno, poněvadž Chronos nepatří mezi snímky, které by přitáhly "masy konzumních diváků", proto do našich končin pravděpodobně nikdy zakoupen nebude. (19.02.2004)

Je to tu. Veľká príprava na jednu z mnohých filmových udalostí roka. Nie nehovorím o Bondovi ani Life of Pi alebo Cloud Atlase, aj keď predpokladám, že budem mať z nich rovnako silný filmový zážitok ako z nového filmu Rona Frickeho Samsara. Jeho prvotina Chronos - ktorá nesie podobnosti s Reggiovými hudobnými dokumentami, je oproti podobne ladeným filmom nevýrazná.. Chronos nie je ničím výnimočný na poli hudobného dokumentu - jediné pozitívum je, že je osobitejší. Reggio samozrejme posunul hudobný dokument na vysoký piedestál, ktorý Fricke porazil až Barakou. Každopádne ako jednohubka s príjemnou hudbou a s typickými paralelami medzi modernou spoločnosťou a kultúrou prezentovanou tu v podobe sôch a stavieb po ktorých pomaly plynie tieň času, je tento filmík dostačujúci. (11.10.2012)