Kostka 2 - Hyperkrychle

Velice špatné pokračování dobrého prvního dílu. Statické interiéry Kostky sice vypadají dobře, ale jakmile se začne hýbat, tak je dobrý pocit pryč. Počítačové efekty jsou nepovedené, zborcení Hyperkrychle ještě horší. Děj je kopie prvního dílu, taktéž i charaktery postav (mimochodem strašně prkenní herci). Korunu všemu nasadil závěr, do té doby to bylo aspoň na ty tři hvězdičky. (05.01.2008)

Strach z novej dimenzie je v Kocke 2 nielen metaforou, ale priamo východiskovým bodom. Štvrtá dimenzia je tu prezentovaná ako absolútna hrôza (pokiaľ ide o hororový aspekt, Hyperkocka ma vydesila viac než originál) a keďže nikdy nikde nebola prakticky "sprevádzkovaná", skúste dokázať, že tvorcovia sa mýlia a že ide o celkom neškodný fenomén... Od matematiky pôvodného príbehu prechádzame k fyzike, od troch dimenzií k štyrom, pričom sa zachováva základné východisko dané prostredím (kocka) a situáciou (ľudia v nej). Človek by si myslel, že nápad hraničiaci s genialitou sa už nedá zmysluplne rozvinúť a že opätovný pohľad na čosi tak banálne ako je šesť stien znechutí alebo unudí na smrť. Omyl. Tu je notoricky známa pesnička prerozprávaná v celkom inej tónine. Konštrukcia Hyperkocky je ešte väčší cvokhaus než tomu bolo v origináli, takže diváka ani v najmenšom neprekvapí, ak dvaja hrdinovia dostanú absurdnú chuť na sex (s neznámym človekom, v neznámom prostredí) a iný hrdina zase chuť na... ("Ten hyperpriestor nemá chybu.") Jediné, čo mi na tomto filme vadilo, boli nasledujúce dve vety: "Toto je najhoršia nočná mora. Najradšej by som sa prebudila". Všetko ostatné je dokonale premyslené a prevedené. Neverte povedačkám o lacných efektoch - tie, ktoré majú počítačový look raných 90. rokov nie sú hlúpe, pretože vizuál zodpovedá charakteru daného fenoménu (vpád abstrakcie do reality mi pripadá geniálny, lebo je myšlienkovo mnohovrstvový a de facto neopakovateľný) a zavesená vyschnutá mŕtvola mne osobne silne pripomína zavesené vyschnuté mŕtvoly v kapucínskych katakombách v Palerme (tie teda lacno nevyzerajú). A predovšetkým neverte povedačkám o lacnom príbehu. Ak sa v Kocke narába s logickými výpočtami, tu je potrebné spoľahnúť sa na schopnosť abstrahovania, čo ľudia nemávajú radi, keďže všetko, čo nie je konkrétne, automaticky zneisťuje. Ak v pôvodnej Kocke išlo o reálny svet vložený do výstredného, excesívneho, ale predsa len reálneho rámca (daného troma dimenziami), v pokračovaní má reálny svet do činenia s realitou, reálnosť ktorej vonkoncom nie je jednoznačná. Myslím, že pravú povahu sveta vystihuje v pozoruhodnej metafore skôr druhý príbeh, ktorý nám môže v umeleckej skratke pripomenúť nielen naše pochybnosti, ale i fantáziu ako nespochybniteľnú alternatívnu dimenziu, nie nevyhnutne štvrtú, ale reálne fungujúcu. A nie vždy príjemnú. (23.07.2005)

První kámen úrazu Kostky 2 je v tom, že se zbytečně snaží jít dál, být velkolepější, záhadnější a na vyšší mystické a matematické úrovni než Kostka 1. Výsledkem jsou tak méně pochopitelné hrátky s čtvrtým rozměrem, nelogicky rozdílné plynutí času, pár točících se lesklých předmětů a žádné opravdu reálné pasti, kterých by se člověk u obrazovky mohl bát. Druhým kiksem jsou postavy včetně jejich slabších dialogů, které jsou doslova vykradeny z první Kostky. Přitom charaktery nebyly zrovna to, v čem by se oplatilo od Kostky 1 inspirovat. Výsledkem je tedy trapné béčko podávané v dárkovém balení tvaru kostky, které má jedno jediné štěstí, a to, že já osobně mám rád ztísněné thrillery se záhadným námětem, takže Kostku 2 úplně nezatracuji. 4/10 (27.05.2008)

Tvůrci se evidentně snažili překonat perfektní jedničku a být ještě bombastičtější a tak kombinovali, kombinovali, kombinovali, až to překombinovali a poslali celej film do kytek. Hrozná, obrovská nuda s rádoby bombastickými, digitálními triky a ještě bombastičtějšími kecy. Kostky naprosto nudné, pasti často směšné (hlavně ta rotující kostka byla dost k smíchu). Kdesi v první půlce jsem vzdal pokoušet se nějak sledovat děj a různé konspirační teorie (které mě u jedničky bavily až dokonce) a jen jsem to prostě dokoukal do konce, jak to skončí. A to možná bylo mé štěstí, protože samotný konec se mi hodně líbil a bude to asi to jediné, co mi z filmu zůstane v paměti. A to je dost málo. (06.08.2009)

Ze 3 rozměrů se staly 4, z krychle se stal teserakt a z filmu se stala píčovina. Zabřednutí do neprobádaných vědeckých vod má ve světě filmu mnoho výhod. Například si můžete ve filmu vymyslet hromadu absolutních píčovin, váš film nemusí dávat vůbec smysl a přesto vám nikdo nemůže povědět ani popel. Myslím si, že je třeba ocenit alespoň originalitu. Hororů, kde vraždí teoretická matematika přeci jen mnoho není. V podstatě už po přečtení toho, že byl snímek natočený v Kanadě mi mělo dojít, že místo herců bude na plátně parta ochotníků bez jediné špetky náznaku jakéhokoli talentu. Ochotníci se bohužel nevyskytovali pouze na pozicích herců. Vznikla tedy maximálně divná snůška všemožných volovin, bez jasného směřování, která dokáže udržet pozornost maximálně tak tím, co šíleného přinesou další sekundy. Velmi slabé dvě hvězdy za originalitu a za to, že jsem byl ke sledování podobného snímku velmi dobře naladěn. (28.11.2017)